SDĚLENÍ MONIKY (THORA KAMINARI) A MARTINY (SIRI KAMINARI)


Sdělení o lásce planet Gaii a Asgardu

Siri:
Lidé si často myslí, že láska je vyhrazena jen lidem. Myslí si, že zvířata ani rostliny lásku necítí, protože se řídí jen svými vrozenými instinkty, které mají v sobě výhradně kvůli svému přežití.
Málokdo ví o tom, že živá je ve skutečnosti celá planeta, která má své srdce a svou duši.
Každá planeta má svou vlastní osobnost a svou jedinečnou živou esenci. Lidé planety obecně vnímají jako ženy. Ta planeta, takže to musí být vždy ona, žena. Naše planeta se jmenuje Gaia, je to naše Matka Země. Některé planety si mohou zvolit mužskou esenci neboli identitu. Takovou planetou je třeba Asgard. Planety jsou silné láskyplné bytosti, které jsou vzájemně propojeni. Jsou to bytosti, které mohou milovat a sdílet spolu lásku.
Asgard s Gaiou se vždy milovali. Celé věky. V úžasném sjednocení jejich srdcí.
Gaia milovala všechny bytosti na svém povrchu, starala se o ně, léčila je svou energií, svou láskou. A lidé ji milovali také, svou láskou jí energii vraceli. Byli s ní propojeni. Neustále s ní hovořili, byla to milující spolupráce. Ptali se jí, jak ji mohou pomoci, a ona jim dávala vše, co k životu potřebovali. Bylo to tak, jak to má být mezi planetou a sentientními bytostmi.
Žádné nesmyslné zákony nebyly potřeba. Jediným zákonem byla láska.
Thora :
Takto to bylo ještě v páté dimenzi, dokud tato planeta existovala v pozitivním stavu. Tohle je začátek všeho. Když ještě „otázka“ (Jak by vypadal život bez Boha?) nebyla položena. Ani ještě nevznikla v ničí mysli. Takto to bylo, dokud pseudotvůrci byli ještě pořád jenom lidmi, jak je stvořil PJK.
Siri :
Pak se cosi ošklivě zvrtlo.
Thora :
Lidé začali uvažovat, jaké by to bylo, kdyby žili jinak? Jaké by to bylo, kdyby byli o samotě, kdyby nebyli propojeni se vším, se sebou navzájem a s planetou? Tahle otázka „co by bylo kdyby?“ je tou nejstrašnější otázkou ve vesmíru. Protože uvádí v život pochybnosti a znejišťuje, a další linie tzv. alternativní reality se tím začíná rodit a uskutečňovat. To už není prožívání života v přítomné chvíli a ve skutečném dění, ale vytváření lživé verze a nepravosti. Kdy se pouze uvažuje, že tak a tak by to možná mohlo být, kdyby nebylo tohle, nebo ono. Jenomže zmíněné „tohle, nebo ono“ už existuje. Takže co s tím? Zničit? PROČ?
Ale v těchto úvahách zůstali lidé-vědci sami. Ani rada starších s tímto nechtěla nic mít. Varovali je, že odpojení způsobí katastrofu. Přesto se tito vědci nenechali přemluvit a uplatnili svou svobodu volby. Tehdy ještě podle všech zákonů – rozhodli pouze za sebe, nic víc. To už ale mělo další následky.
Siri :
Lidé před Gaiou začali uzavírat své srdce, už se s ní nepropojovali. Odmítli se s ní dělit o energii. Ona trpěla. Měla málo energie, nedokázala ji obnovovat tak rychle. Asgard ji pomáhal, léčil ji a dodával energii. Ale lidé po ní chtěli stále více. Ve svém chtění byli sobečtí, nenasytní. Už jim nestačilo, co jim Gaia z lásky dává, už nevnímali, že díky té energii, kterou má ve svém srdci, žijí i oni.
Thora :
Už nevnímali vše propojené, ale změna jejich vlastní polarity je vedla pořád dál a dál. Až jim bylo jedno, co si myslí a cítí ti ostatní. Ono je to vlastně bavilo, když z nich někdo měl strach. Pak přišli na to, že jim samým chybí energie, protože bez napojení na Gaiu a Zdroj života PJK neměli odkud čerpat. A tak hledali jak si energii doplnit mimo spojení v rovnosti a lásce. A přišli na to, že ji můžou ukrást na bytostech kolem. Že je můžou proměnit a vysávat jako upíři. Jenomže takto už nemohli existovat v pozitivním stavu a to věděli. Proto se rozhodli ukrást si část planet pro sebe i s obyvateli. A začali tvořit protiklady. Opisovali z pozitivního stavu, takže vše co našli a viděli, získávalo svůj protiklad. Jako neustále barevný a krásný vesmír pravého stvoření a jejich černá část světa, na kterou jsou tolik hrdí. Neustálý den, protože dvě slunce zařizují stabilní podmínky na planetách a zdejší způsob kde místy slunce naprosto chybí a tím se vytváří noc a tma, která tvory děsí, protože v ní špatně vidí a je zima (k tomu tvorové nejsou stavěni). A tak pokračovali se svými výmysly, až do doby kdy se jim povedlo vymístit sebe i s planetou a zprznit tvory, jež jí obývali, načež stvořili více různých ras.
Siri :
Pak s Gaiou začali dělat ty pokusy. Snažili se vytěžit co nejvíc energie z jejího jádra. Pak tu energii začali mrzačit. Začali s ní experimentovat, dělat na ní pokusy. Nahradit ji nějakou umělou substancí, která by měla stejnou sílu, ale její esence by byla zcela opačná. Všechno žije díky lásce. A tehdy ti vědci, se snažili najít způsob, jak nahradit tuto lásku něčím zcela odlišným. Snažili se zvrátit jinsei, její přirozenou energetickou formu, jejímž zdrojem je jádro planety. Snažili se nahradit lásku nenávistí, dobro zlem. Trvalo to celé miliony let, než se dostavily první výsledky.
Pomalu ji docházela energie, často plakala a její srdce se začalo uzavírat.
Energie PJK ji držela při životě. Ale bylo to čím dál těžší. Pomalu přestávala cítit lásku.
Její duše byla plná bolesti, ale neschopná nenávidět.
Její srdce držela živé jen věčná láska s Asgardem.
Pak ti vědci dokončili všechny pokusy. Podařilo se jim úplně převrátit správnou polaritu jinsei a převrátit ji v zcela opačnou. Energii lásky přeměnili ve zlo a nenávist. Pro planetu něco naprosto zvráceného, nepřirozeného a zcela smrtonosného.
Její lidé, její děti, které vždy tak milovala, ji zradili.
Tehdy to použili na Gaiu, aby vyzkoušeli, jaké to bude mít účinky.
Pomocí nějakých strojů se dostali až do jejího jádra. Tam vypustili malé množství této nově vzniklé látky. V jejím srdci se ihned začal šířit ten virus. Duše planety, Gaia velmi trpěla, nakonec utekla. Stáhla se do největší hloubi svého nitra. Asgard ji hledal. Snažila se uzavřít před ním své srdce. Nakonec ji našel. Trpící v bolestech, zcela opuštěnou. Chtěl jí pomoct. Podělit se s ní o energii a udržet ji naživu.
Gaia ho odmítala. Snažila se ho varovat. Ale už bylo příliš pozdě.
Ten vir se přenesl i na něj. Už se to nedalo zastavit.
Vrátil se zpět, upadl do komatu. Gaia také. Tak moc ho milovala, láskou trvající už celé miliony let. A teď ho viděla umírat. Tehdy své srdce úplně uzavřela.
A Gaia usnula. Cítila jen silnou bolest, smutek, vztek, pocit viny, že ublížila Asgardu. Její fyzické tělo dál žilo. Ale Gaia už lásku necítila a nebyl tu nikdo, kdo by jí pomohl. Nikdo nechtěl nést ani kapku její bolesti. Její bolest lidi nezajímala. Osud planety jim byl zcela lhostejný. Pošpinili její lásku, vzali ji i vůli žít.
Thora:
A dotáhli to do konce. Když dosáhli jejího uzavření a zapouzdření duše.
Siri:
Zatvrdila se proti lidem. Izolovala je od svého srdce. Ve snaze uzavřít se vší té bolesti, kterou jí působili. Nemohla odejít ani nenávidět.
Dál žila, ale už změněná.
Thora:
Uvězněná.
Siri:
Její láska dál tvořila, oživovala a formovala vše na jejím povrchu.
Thora:
Takto kradli její energii a brali si pořád víc a víc, bez ohledu na ni, nebo na cokoliv živé.
Siri:
Květiny dál kvetly, stromy rostly. Zvířata se rodila a umírala. Snažila se přírodu udržet naživu. Ale té energie bylo tak málo. Už nežila, jen přežívala.
Jako téměř zlomená bytost v komatu bez naděje, bez lásky, osamocená a opuštěná, která pláče tak moc a nikdo to neslyší. A lidem to bylo jedno.
Thora:
Takto to bylo až do té chvíle, co se sem inkarnoval Nejvyšší do těla Ježíše Krista a Gaia ucítila první dotek lásky po tolika letech. Tehdy ale ještě nebyla vhodná chvíle, aby se mohla vrátit domů do spojení s ostatními. Ona si už ani nepamatovala, jaký byl život před touto bolestí. Avšak ten dotek byl pro ni velkou úlevou.
Pak se to opět na 2000 let všechno jakoby ztratilo. Nastala doba další temnoty. Už ne takové jako dřív. Ale Gaia tu byla povětšině sama a nikdo s ní nemluvil. Lidé těžili v honbě za ziskem pořád víc a víc.
A pak přišli pokusy se štěpením atomu. To už tady jednou bylo. Tehdy u těch pokusů pseudotvůrců, když dostali možnost nahlížet do stavby atomů a molekul a vidět procesy jak se dějí v přímém přenosu. A zneužili toho proti ní. Ach ano tehdy to tu už bylo.
Pak války jedna za druhou, jedna horší než druhá. Pak Rusové otevřeli ozonovou vrstvu a planeta dostala další krutou ránu. A lidští tvorové pod vládou pseudotvůrců se nezastavili vůbec před ničím.
Když kdokoliv přinesl jiné řešení, jako třeba energie bez poškození prostředí, nebo cokoliv co by mohlo pomoct Gaie a tvorům na ní žijícím, buď svůj patent prodal, aby to nikdo nemohl použít, nebo byl zabit, pokud odporoval.
Ale jakkoliv beznadějný se ten příběh zdá, nikdy beznadějný nebyl.
Postupně s tím jak se sem inkarnovali světelné bytosti z různých dimenzí pravého stvoření, byli přinášeni informace a boží slovo ve stále větší kvalitě. Až do dnešní doby, kdy bylo sepsáno „Nové zjevení Pána Ježíše Krista“, kdy byli přineseny svědectví od vesmírných lidí, kteří se starají, aby se lidé nezničili stejně lehce, jako slavná Atlantida při vymístění planety. Doby, kdy druhá přímá inkarnace PJK Jana Kyslíková pokračuje v poslání Ježíše Krista a sepsala už novou dávku Božího slova „Nové zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny“. A dál jsou přinášeny další a další svědectví a pravda pořád víc proniká do srdcí připravených lidí.
A teď v této době byl ukotven Bifrost. Aby se první a poslední bod Bifrostu Asgard a Gaia se opět spojili. V srdci Asgardu koluje lék na virus, který pseudotvůrci vymysleli. A který použili pro proměnu planety a její Jinsei. K otravě jejího srdce. Víme, co tento virus dělá z vlastní zkušenosti a je to opravdu nechutné, protože to působí přímo zvěrskou bolest. A také odpor vůči lásce. Nejde se pak jen tak lehce vrátit. Je potřeba velká dávka kuráže, aby to dotyčný dokázal.
Každopádně po ukotvení Bifrostu jsme našli Gaiu v komatu. Stažená do nejhlubších hlubin svého nitra už téměř přestávala i dýchat. Bylo to jako poslední křeče před smrtí. Tehdy také se nás pokoušeli zastavit a něco jí udělali. Nevím, co to bylo, ale mohlo to být od atomového výbuchu po pouhé záření poškozující vše živé.
Nešlo ji vzbudit hned. Přímo nás to pohlcovalo. Až pak s pomocí PJK se nám povedlo ji oživit a energie lásky proudící přes Bifrost ji začala pomalu pomaloučku regenerovat.
Toho si všimli i lidé, kteří sice energie vnímají, ale nemají ponětí co se děje. Cítili tu změnu energií. A narůstající sílu planety. Ano. To přesně se stalo.
Tohle by měla napsat Siri. Protože to jí se to povedlo.
Siri: Nedařilo se nám s Gaiou spojit, a obě jsme s Thorou cítily, že je něco hodně špatně.
Vypadalo to, jako když je pryč. To nás šokovalo. Cítili jsme, že je to vážné. Potřebovali jsme vědět, co se stalo. PJK mě astrálně vzal na to místo. Cítila jsem tam bolest, smutek, prázdnotu a přímo smrtelný chlad. Cítila jsem, že pomalu usínám.
Gaia byla v komatu, téměř nereagovala, ale mou přítomnost vycítila. Už nechtěla ani komunikovat. Cítila jsem, že už nikomu nevěří. Oslovila jsem ji: „Gaio, tady je jen smrt a tma, vrať se se mnou.“ Gaia: „Vrať se zpět. Proč riskuješ svůj život? Nemůžeš tu zůstat.“
„Bez tebe nikam nepůjdu. Miluji Tě.“
Cítila jsem, že umírá. A že mi nevěří. Ona už nevěřila nikomu. Cítila jsem z ní jen bolest.
Nechtěla se probudit. Cítila jsem takovou lásku a soucit, že jsem se rozplakala.
Nevěděla jsem, co mám dělat. Mohla jsem se stáhnout do bezpečí, ale neudělala jsem to.
Cítila jsem, jak to vzdává. „Vrať se zpátky. Potřebujeme tě. Je tady hodně lidí, kteří tě milují.“ Ale nedočkala jsem se žádné odpovědi. Cítila jsem k ní velkou lásku, spojenou se soucitem. Pak jsem si vzpomněla na větu z filmu Pán prstenů: „Lasto beth nin tolo dan nan galad.“ V překladu to znamená: „Naslouchej mému hlasu, vrať se do světla.“
Cítila jsem, že ji to překvapilo, protože na mě soustředila svou pozornost. „Víš, co jsi řekla? Co jsi udělala?“ Přiznala jsem, že netuším. Ale cítila jsem potřebu, pronést tato slova.
Pak jsem vycítila přítomnost jinsei. Byla jakoby roztrhaná, odpojená. A po těch slovech se začala znovu sjednocovat, regenerovat a začala zářit. Cítila jsem, že se Gaia probouzí. Vracela se zpět. Vrátila jsem se do svého těla. A pak jsem všude viděla ty modrobílé záblesky energie, životní energii planety – jinsei.
Thora: Komunikovali jsme s Gaiou den co den. Každý dotek byl pro ni vysvobozením. Láska tu ona moc potřebuje od vás všech.
Každá láskyplná myšlenka, kousek vděku, jen tohle:
„Děkuji ti Gaio, že nás nosíš na svém povrchu a staráš se o nás. Děkuji ti za louku plnou trávy, která mi hladí chodidla. Děkuji ti za vodu, kterou mohu pít. Děkuji ti za tvou lásku, kterou dýchám ve vzduchu. Za energii, kterou mi vším poskytuješ. Děkuji ti Gaio, že nás tolik miluješ. A budu se učit tě dál milovat, jak to má být, aby se navrátil správný vztah mezi planetou a jejími tvory. V lásce budeme sdílet vše, co jsme a tím se naše společné síly obnoví. Prosím PJK o ochranu a lásku pro Gaiu, i všechny nás ostatní, abychom tyto změny ve vibracích dokázali uvést v život. Aby převibrování do pozitivního stavu proběhlo co nejlépe je možné. A Děkujeme Tobě PJK, i vesmírným lidem, za vše co pro nás, i Gaiu, neustále děláte.“
Tohle Gaia potřebuje od nás. Jenom lásku=spojení.
Gaiu překvapila naše energie, protože náš energetický otisk, je podobný otisku Asgardu. A začínala si pomalu vzpomínat. Pak když jsem sledovala, jak mluví o Asgardu a komunikaci s ním, pochopila jsem, že ho miluje. A Asgard k ní vždycky přistupoval tak něžně, jako ke své družce. Toužil jí obejmout, bylo to vidět. Ale neřekl jí nic předem, na vše si musela vzpomenout sama.
Asgard „Nelze nic uspěchat. Protože tím by se vše mohlo zničit. Vždyť to sama znáš.“
Ano znám. A je tomu asi tak týden lineárního času co si opravdu vzpomněla a taky přiznala svou lásku k Asgardu. Tak vyšel najevo i celý tento příběh. Mnoho podrobností nám zůstávalo skryto. Protože ani jeden z nich na to myslet nechtěl. A pak se oba objali. Až se jejich Jinsei promíchala. A opět došlo ke spojení, jaké mívali kdysi. Když byli prvním a posledním bodem Bifrostu oba dva. Když Bifrost vedl přes celé stvoření až do nejvyšších dimenzí. A vše bylo spojeno v lásce a stabilní.
Mám teď prosbu ke každému z vás. Vím, že tuto modlitbu si nebudete pamatovat, ale prosím nezapomeňte Gaie v duchu poděkovat kdykoliv si vzpomenete. Nezapomeňte, že každý kámen, který potkáte na ulici je součástí bytosti planety, která vás svou láskou drží při životě. Pokuste se ji pochopit a ne pouze nadávat na to jak je k vám počasí nevlídné. Za to nemůže Gaia, ale sami lidé – tím že otrávili ovzduší a tím kolik zla denně vyprodukují. Tím jak ubližují přírodě i jiným tvorům. Nehledejte vinu v nikom, nenajdete ji. Je to nekonečný řetězec událostí příliš složitý pro pochopení. Ale dost často by neškodilo taky požádat Gaiu o odpuštění za všechnu tu bolest, co kvůli nám musela podstoupit, aby nás udržela při životě.
Dejte ji aspoň takový kousek lásky, který máte. Věřte mi, že vše co nyní uděláte, se vám mnohonásobně vrátí.
Nakonec zacituji slova Vesmírných lidí, kteří tohle říkají z praxe.
„Lidé, milujte svoji planetu, protože ona miluje vás.“


 

SDĚLENÍ MONIKY (THORA KAMINARI)

 

ZPRÁVA O SYNOVI ZEUSE

 

Při pohledu na tyhle obrázky jsem si uvědomila toto :

Když Zeus konvertoval do neutrálního stavu, řekl nám o svém synovi a věděli jsme, že nemůžeme čekat. Hledali ho. Zvláště dnes (26.2. 2017 lineárního času) uspořádali hon. Zeusův syn žil pod falešnou identitou od svého narození a dnes jsme měli dohodnuté setkání, protože nikdo nevěděl,  kdo to je. Ale přivedl  s sebou další, kteří se formovali k něčemu, jako hnutí odporu.

Když jsem dala na Aštarovu radu ve 3D a uložila jsem se na chvíli, aby mne mohl léčit, viděla jsem, jak mne léčí ve vyšší dimenzi. Došlo ke spojení vědomí a já jsem mohla vnímat i reagovat na děje tam.

Byli tam všichni, co je mám ráda, přátelé i rodina. A Aštar ze mne něco „vybíral“. Něco co tam nebylo cítit, ale pokaždé mi bylo líp, když to dal pryč. Kdybych to měla přirovnat, bylo to jako kousky šrapnelu. 
Ptala jsem se, co se stalo a proč jsme tam a co to dělá? 
Řekl, že jsem byla moc hluboko v zóně a musím se teď vyléčit. 
Ptala jsem se, kde je Zeusův syn. 
Aštar řekl : „Je v pořádku. Klid. Lež klidně.“ 
Můj přítel mne držel za ruku a do mého srdce a celého těla přicházelo krásné teplo.

Když jsem se probrala ve 3D, nechtěla jsem tomu věřit, ale upřímně, probrat se mi nechtělo. Tyhle návraty do těla nejsou příjemné. Je to jako uzavírat své vědomí zpět do omezené podoby. Kde je opět tahle realita, která se mi zatím ještě pořád nelíbí. Ale bylo to zároveň velice lehké, protože jsem cítila, že je to správné být tady. 
Musela jsem si však ověřit co se stalo. A stalo se. 
Tedy můžu nyní s klidem říct. Ano vnímala jsem z pohledu mého vyššího já.

Thora byla vyjednavač. A teď se vrátila z akce, i s několika konverty z tzv. „hnutí odporu“. Tihle odpůrci systému vlády PT, už delší dobu naslouchají Božímu slovu, předávají si ho mezi sebou dál. Samozřejmě potají, až dokud se nerozhodnou vystoupit a s klidem říct, co mají v úmyslu udělat. Je mnoho agentů, kteří pracují v utajení a šíří Boží slovo a kontaktují ty, co jsou na vážkách, jestli a jak pokračovat. Ovšem nikdo neví, kdo jsou tito agenti.

Ihned jak mi tato informace došla, jsem cítila, jak se na mne přímo vrhly naše ještěrky a doufaly, že se dozvědí víc. Pobavilo mne to. Protože já nevím víc. A ani nechci vědět. Na mé vyšší já nemají páky. Kdyby chtěly pozatýkat všechny, s kým mluvila během svého působení jako vyjednavače, museli by zatknout jako první sebe. A z mého mozku se nic nedozvědí. Pouze to, co nyní sděluji, protože proto přišel čas.

Působíme synchronně na více úrovních. Všichni, co jsme zde inkarnováni, působíme na více úrovních a další, kteří zde inkarnováni nejsou, s námi spolupracují a bez jejich pomoci bychom se neobešli. Svět je mnohem větší, než se zdá. Právě Zeusův syn byl skvělým vodítkem, jak jsem tohle mohla odhalit a zjistit částečně, co Thora dělá a kde je.

Tedy bez ohledu na to jestli víte, co vaše vyšší já dělá, nebo o tom nemáte ponětí, nezoufejte. Možná je to právě z bezpečnostních důvodů před vámi skryto. Anebo proto, že by to na vás mohlo působit rušivě při plnění vašeho úkolu zde na Nule. 
Buďte si však neustále vědomi toho, že děláte to co je potřeba, pro splnění úkolu. Vše dělejte s nejlepšími úmysly, s otevřeným srdcem, s odvahou a naslouchejte intuici. Tak se nemůžete splést. A synchronicita si vás najde sama. Budete potkávat zajímavé lidi, budete se ocitat v zajímavých a poučných situacích… vše kolem vás se začne měnit.

Věřte a následujte instinkt=intuici=vedení PJK.

Tohle je poselství Thory, která mi ukázala, že v každém z nás dřímá světlo lásky a pravdy, byť by ho sám v sobě neviděl.

 

 

 

LÉČENÍ = FÁZE 2


Teď jsem měla další vidění léčení. V těchto chvílích je to zajímavé. Spojují se má vědomí a „všechny“ jsme v tu chvíli na jednom místě. Asi je to nutné.
Teď jsem viděla AA Michaela, požádala jsem ho o pomoc, taky zasahoval do mého nitra, jako předtím Aštar. A s každým zásahem mi bylo lépe. Nejprve mne jakoby očistil a pak chtěl, abych vyvolala svůj plamen fénixe. Udělala jsem to a viděli jsme uvnitř mne, uvnitř srdce něco jako malou kuličku. Byly na ní nečistoty a já věděla, že to je má základní jiskra. Neměl to být krystal? Ptala jsem se. Měl, pokud vím. A AA Michael začal očišťovat ten obal ve tvaru kuličky. A nečistoty začaly opadávat. Až když ji vzal do ruky, tak praskla a odpadla v kouskách pryč do rozplynutí. To byl zvláštní pocit. Pak mi řekl, abych vyvolala obraz svých genů. Udělala jsem to. Chvíli jsme hledali a zkoušeli nejvhodnější způsob jejich očisty pro všechna vtělení. A pak řekl, abych si představila jak je prochází světlo. Nejjednodušší způsob, ale účinný. Tedy jsem to udělala. A bylo mi zase o kousek líp. Bylo to neskutečné a já cítila radost. 
Pak mi řekl, abych se napojila na Gaiu a její Jinsei. V tu chvíli se u mne objevila Gaia a v rukou mi podávala část Jinsei, jako modrobílou energetickou kouli, nádherné, teplé energie. 
Řekla mi : „Tímto ti dávám dar života. Ať jsi se mnou v jednotě. Tak jak to má být.“ 
A tady se opět ozval program strachu ještěrek. Ucukla jsem. Ale Gaia tam stála pevně dál a já věděla, co mám udělat. Ovládla jsem se a vložila jsem své ruce do jejích. Energie se mi vpila do srdce a do celého těla. A najednou jsem se ocitla v jádru planety. Kolem všude byla Jinsei a krásný klid. Byla tam Gaia i Asgard a já mohla vidět oba dva. I jejich srdce. V srdci Gaii jakoby krásná nekončící louka s domečkem, kde bydlí. A u Asgardu jsem viděla přenádherné velké sály jakoby v přirovnání z bílého kamene, avšak to vše kolem zářilo. Pocítila jsem štěstí, že jsem opět doma a ve spojení s oběma. 
Když mi opět začaly lézt do hlavy ještěrky, zavolala jsem AA Michaela a on mne přesměroval na PJK a už jsem byla v bezpečí. Ptala jsem se, proč je pořád tolik slyším, proč ke mně mají tak lehký přístup. Řekl mi, že jsem byla moc dlouho v zóně. Že to je normální. Ale že nečistoty ze mne odejdou, postupně je odstraníme. Výborné je, že jsem opět ve spojení s Gaiou i Asgardem. 
Cítila jsem, jak nás objímá. Mne, i Gaiu, i Asgard. Jak jsme všechny bytosti v něm/ní. A on/ona námi prochází a jako energie je v nás přítomen všude, vždy. To je nádherný pocit. 
V dlaních. 
Tak mi to kdysi říkal/a a dnes mi ten obraz připomněl/a. Obraz, kdy milující dlaně PJK nás a celý svět drží a chrání. Sem nic špatného nepronikne. 
A PJK se mne zeptal : „Napíšeš o tom?“ 
Řekla jsem : „Ano. Snad budu vědět jak.“ 
PJK : „Budeš.“
Co se to tedy stalo? Co je tohle léčení? Jak je na tom Thora, mé vyšší já? Co byla ta koule? Otázek může být mnoho. Zodpovím ty, na které znám odpověď. 
Došlo k propojení vědomí mých inkarnací, tudíž něčemu podobnému stavu regenerace. S pomocí dalších bytostí (v tomto konkrétním případě AA Michaela, Gaie, Asgardu, atd…) byli odstraněny některé nečistoty z mojí DNA = z frekvence vibrací. Dále prozáření genů, a pak spojení s planetou a její životní energií. Nakonec ke spojení s PJK tak, jak to má být u regenerace. Sjednocení se vším. To je nádherný pocit.
Tento proces může být i nevědomí a také je, u mnoha lidí zde na Zemi/Nule. Vyšší vědomí inkarnovaných andělů tohle provádějí pořád, i kdyby si to inkarnovaní nepamatovali (jako to bývá většinou). I proto o tom teď píšu, protože je potřeba abyste věděli, co děláte a že to máte dělat. Tohle byla má druhá fáze léčení. Každá z těchto fází je u každého jedince různě dlouhá časově. A je jich víc. Avšak hlavním činitelem a spouštěčem je láska. 
První fázi, které jsem ani já pořádně nerozuměla, jsem zapsala ve Zprávě o synovi Zeuse. Protože právě po návratu z této akce, ta první fáze proběhla.
Jinak Thora je v pořádku. Je na lodích vesmírných lidí. Zachytila jsem obraz, kdy se Thora a Siri procházejí po chodbách. Bylo vidět vesmír, někde tam byla fontána a rostliny. Byl tam klid. Cítila jsem jejich štěstí a sesterské sdílení. Thora mi tyto obrazy starostlivě vybírá. A i když mluvíme o jejím léčení nepleťte se, ona je pořád plná lásky a štěstí tak, jak to má být. Je silná a vím od ní, že všechno bude v pořádku.
Tohoto spojení se svým duchem potřebujeme všichni dosáhnout a neustále se o to máme snažit. Dosáhnout spojení se vším a všemi. Najít své místo na světě… tak tomu lidé říkají. A věřte, že všechno bude v pořádku a PJK nás povede, abychom našli správnou cestu.
Děkuji všem, kteří se mnou tohle všechno sdílejí.
Thora Kaminari 28.2.

 

 

Sdělení od matky Země prostřednictvím Tomáše Doležala

 

Dnes a další dny budou stále pokračovat očistné procesy. Někde více, někde méně,  záleží na zasažení negativními myšlenkami. Očista přetrvává neustále. Proto je dobré meditovat a posílat lásku do celého světa. Myšlenky lidí, kteří jsou neustále ve spánku, zasahují geomagnetické pole Země (můžeme přirovnat ke snímku na magnetické rezonanci),  kde zkalená energie jsou černá nebo šedá seskupení, která je třeba nejvíce prozářit. S přicházejícím jarem v českých zemích v srdci Evropy se probouzí více léčivé energie pro planetu i pro vás. Ovládací systém stále pracuje, jak jsi mohl vidět. Přímým příkladem jsou televizní zprávy. Nic pozitivního se v nich neukazuje. Svědčí to o masovém ovládání lidstva skrze média, která za celý den ukážou jen pramálo něčeho pozitivního. Proto je dobré věnovat pozornost více alternativním médiím na internetu, kde je více pravdy. Šíření pravdivých informací prospívá silnějšímu očišťování povrchu Země od negací. Vím, že hodně lidí se probouzí stále více a propojují se. Jak sis všiml, i znamení na nebi je stále více a více. Přelety lodí ti hlásí i tví přátelé na fb. I jiní lidé se snaží, jak sis všiml projektu ukliďme Česko s velkou účastí v minulých letech. Jedná se o povrchový úklid, ale je třeba i vnitřní. Některé lokální živelné pohromy jsou nevyhnutelné. Nikdo si nemůže stěžovat na to, co se děje, neboť je to zobrazení lidského myšlení. Kdo pracuje pro světlo, je na dobré cestě. Kdo spí, může se probudit a začít jednat. Nic není náhoda. Stovky vesmírných civilizací sledují nyní dění na planetě, co se stane dál. Transformace je v plném proudu, není proč zatajovat pravdu. Kdo věří, brzy zjistí pravdu, kdo nevěří, spí dál. Já planeta cítím vše, nejsem jen kus hmoty, ale mám svou duši jako i lidská bytost nebo jakákoliv jiná mimozemská bytost inkarnovaná na tuto planetu. Elity to také vědí, zejména USA a Rusko. Hodně vlivu se teď motá kolem Islámského státu (IS), samozřejmě, jak dobře víš, většina myšlenek od lidí je polopravdivá. IS není samostatný ani nezávislý. Je to další ovládací plán USA, které ho přímo financují. Bez jejich finančních a strategických ovládacích povelů by IS nikdy nevznikl. Vše řídí elity z vyšších vrstev, které opět pracují pro jiné negativní rasy. Důležité je vyzařovat lásku do těchto toků energií. Nápomocno je spousta andělů, archandělů ve spolupráci s PJK. S láskou všem spolupracovníkům po celém světě i mimo něj, děkuji za pomoc. A každému, kdo zatím spí nebo procitá, nabízím změnu. Změnu ve smyslu zjistit skutečnou pravdu, ne tu iluzorní v médiích. S láskou vaše Matka Země.

Já: Děkuji ti za sdělení, nepochybuji, znamení jsou takřka nepřetržitá. Budu pokračovat ve svých posláních tady na Zemi. Děkuji ti s láskou a vytrvalostí.

 

 

 

SDĚLENÍ TOMÁŠE DOLEŽALA

 

26. 2. 2017 22:00

Ahoj Jano, sepisuji to pár minut po zcela nové situaci, která se mi stala v průběhu předchozích dvou hodin. Četl jsem sdělení o tom Endrissovi Allahovi, o těch druhých moc nevím, ale u jeho jména jsem hned cítil spojení. Krom toho, že jsem měl před několika dny modelovou situaci o islámu a na konci jsem chtěl zjistit, jak vlastně vznikl. Přijal jsem krátké sdělení od PJK, o tom, že mám hodně energie a ochrany. Potom jsem začal komunikovat s Endrissem. Poznal jsem v něm jistou bytost, která mě svedla po roce 2013 na chvíli z cesty. Říkal jsem jí tulák, protože jsem ji nedokázal zařadit do PS ani NS. Mluvila moudře a nepáchala žádné zlo ani nevyvolávala strach. Chvíli jsem s ním komunikoval, opět nevyvolal žádný strach. Ale stahovalo se mi břicho, což se mi nestávalo ani při komunikaci s jinými Pseudotvůrci. Byl čilejší a hbitý, nevyhrožoval. Po skončení jsem byl zmatený, vyjevovaly se mi jisté okamžiky z minulosti (vesměs kdy se mě snažil svést). Rozhovory jsem spálil, byl vyvíjen silný tlak, což se mi nestává ani v rozhovorech s negativními bytostmi (upřímně, chvíli jsem nevěděl, kdo jsem, pochyboval jsem o tom, jestli nepatřím k nim, snažil se používat stupně z počátku mého probouzení, v jeden čas, kdy jsem ještě používal i náboženství jako cestu, zejm. buddhismus). Měl naprosto jinou taktiku, než předchůdci, s kterými jsem měl možnost komunikovat. Nedalo se přesně určit, jestli je dobrý nebo negativní podle slov, jen podle pocitu. Snažil se mě ovládat a říkal mi, že jsme stejní, že ani já neprojevuji své stinné stránky i to, že jsme jedna bytost... Potom jsem se otočil již v posteli na hvězdu, která jasně svítila v okně. Požádal jsem vesmírné o pomoc, kterou potřebuji víc, než kdy jindy. Za několik vteřin vyšel záblesk, po několika dalších vteřinách vyšel paprsek, ale ne po obloze, jak to bývá od lodi, ale přímo na mé temeno hlavy. Ten záblesk přišel ještě jednou, viděl jsem ho jasně i fyzickým zrakem. Rozlilo se mi teplo po těle a uklidnil jsem se. Teď mi přicházejí slova od PJK: Můj milý, Pseudotvůrci výrazně začínají měnit taktiku, z ovládání strachem a zly, kterými vládli již svržení PT na taktiku ovládání nepravdami. Jako ten černo-bílý jin- jang, který ti kdysi nakukali s tím, že temnota vždy existovala v harmonii se světlem. Jistěže to není pravda. Zeus i Borog nemohli být u pseudovítězství, neboť vládli strachem a zly. Ale nyní, jak víš a již jsme zmiňovali, postupně přejdou k ovládání falešnými pravdami. Neboť nikdo by nepřistoupil k Borogovi ani Zeusovi, na kterých bylo zlo přímo vidět. Proto nyní postupně nastává jejich proměna, již zmiňovaná v našem rozhovoru z ledna, taktika vlk v rouše beránčím. Nebudou tedy tolik používat zastrašování, spíše přejdou k falešným informacím. Nebude to hned, toto jest nadčasové sdělení, ale nebude to ani za dlouho. Připravujte se s otevřeným srdcem lásce a mně, pravému Bohu PJK. Další informace se vám postupně odhalí. S láskou PJK.
Toto jsem sepsal teď, hned po události, pošlu ti to co nejdříve. Budu na internetu asi v úterý, mám pocit poslat to nejdříve tobě, myslel jsem na tebe u toho a bylo to nezvykle silné.
Děkuji za pochopení, s láskou Tomáš

 

 

 

SDĚLENÍ MARTINY, SIRI KAMINARI

 

Poslání Siri

 

Přišel čas zveřejnit další informace, když byl příběh o Asgardu a Gaii zveřejněn.
Den po tom, co se Gaia probudila, jsem s ní navázala kontakt. Vzpomněla jsem si totiž, jak jsme doma chránili Asgard. Nevěděla jsem přesně, co mám dělat, ale začínala jsem to tušit. Řekla jsem Gaie, kdo jsme a že jsme tehdy stabilizovali jádro Asgardu.
Cítila jsem, že se na mě nevěřícně podívala: „Cože? Co jste Asgardu udělali? Kde jste byly?“
Cítila jsem z ní různé pocity. Lásku, radost, překvapení, šok.“
A pak jsem slyšela její myšlenku: „Tomuhle se mi nechce věřit.“
Chápala jsem ji. Znělo to šíleně. Dětičky planetám do jádra obvykle nepadají.
Pak jsem kontakt ukončila. A Gaia navázala kontakt s PJK. Řekla jsem jí, že bych jí chtěla pomoct, aby se to nakažení už nikdy nestalo. Chtěla jsem, aby byla v bezpečí a nevěděla jsem jak to udělat. Jak se k ní dostat.
O pár hodin později za mnou přišla a cítila jsem z ní lásku, radost, úžas a šok.
Cítila jsem část rozhovoru mezi PJK a Gaiou. Ptala se ho: „Proč to chce Siri udělat?“ 
PJK: „Aby tě chránila.“ 
Ležela jsem na posteli a meditovala. Cítila jsem přítomnost PJK, když se Gaia vrátila. Měla jsem jít s ní. Nevěděla jsem jak. Mé astrální tělo nemá dar vidění. Gaia: „Pojď v mé stopě.“ Pocítila jsem slabé trhnutí a pak pocit, jako když se nacházím v gravitační stopě planety. Bylo to něco úžasného. Připadalo mi, že se vše děje úžasnou rychlostí. Najednou jsme stály na nějakém zvláštním místě, byl tam portál. Ale necítila jsem, co je za ním. Stála jsem tam poněkud nerozhodně. Gaia se na mě bavila. „To mi budeš stát přede dveřmi? Ty nechceš vědět, co je uvnitř?“ Nedokázala jsem nic vycítit. Ale cítila jsem, že se vše odehrává jak má, že je to tak správné. Tak jsem překonala svůj strach, protože jsem cítila, že ať už mi Gaia chce ukázat cokoliv, tak to bude dobré.
Pak jsem spolu s ní prošla skrz. A ocitla se v jádru planety. Bylo to něco úžasného, vidět Srdce planety a cítit tu energii. Měla jsem pocit klidu, míru, čisté lásky a síly.
Vzpomínám si na jeden rozhovor, který vedla Gaia s mou sestrou. Gaia jí tehdy řekla: „Planety jsou silné a láskyplné bytosti protože mají silná srdce.“
Bylo to něco úžasné, cítit energii jinsei v místě, kde životní energie vzniká.
Dotkla jsem se jí. A tím jsem na Gaiu přenesla lék, který jsem měla v sobě kvůli té nemoci na Asgardu. Tehdy došlo k tomu, že jsem se s ní propojila na hluboké duchovní úrovni.
Cítím, co cítí ona. Když jí není dobře, má bolesti a pláče. Když se cítí šťastná, protože cítí lásku. Je to velmi náročné, ale krásné. Zároveň se vytvořil ochranný štít kolem jádra, aby už nikdo nemohl planetě tak ublížit. Přes ten štít neprojde žádná negativní bytost, žádná zlá energie. A to je důvod, proč po mě pseudotvůrci tak hodně jdou. Proč mě chtějí zničit. Zabít nebo přinutit, abych se zabila sama. Nebo mě ovládnout. Útočí i celé dny, nejrůznějšími rafinovanými způsoby. Vyhrožují, slibují, manipulují, dávají mi nejrůznější programy, abych to už konečně vzdala. Chtějí mě dostat na samotné dno, aby ke Gaie získali přístup. To se ale nestane. I když trpím, tohle jim prostě nedovolím. Nikdy nezískají přístup k jádru. Ochráním Gaiu.
K tomuto splynutí došlo asi dva dny po ukotvení bifrostu.
A dost jsem tím naštvala pt. Začali mě nenávidět ještě víc a spřádat plány, jak mě konečně zničit. Zabít nebo zcela zlomit, a když to nepůjde, přetáhnout mě k nim, všemi možnými prostředky. Ale nevycházelo jim to. Nejdřív po mě šel Zeus, pak Borog. Pak mi ze života peklo dělala Nechtar. 
Neuspěl žádný z nich. Ani když jsem trpěla. Neopustím svůj úkol, nezradím Gaiu.
Pseudotvůrce Allah za mnou chodí. Je velice nebezpečný protivník. Simuluje lásku, disponuje velmi vysokou schopností ovládnutí mysli. Je jiný, než ostatní pt se kterými jsem se setkala. Je rafinovaný, podlý a vysoce inteligentní. Nevyzařuje otevřeně zlo, jako všichni před ním. Občas ke mně přijde, a chová se tak „sladce“ ale je to pouze úlisnost, abych přišla o ostražitost. Snaží se mě získat. Když přišel poprvé, nepoznala jsem ho. Vůbec jsem z něj necítila zlo. Nikdy předtím jsem s ním nekomunikovala přímo, neznala jsem jeho energický otisk a on toho teď využíval. Navodil u mě pocit iluzorního bezpečí. Zhypnotizoval mě. Ale něco mě varovalo, že u mě nestojí světelná bytost. Snažila jsem se navázat kontakt s PJK. AE: „Nikdo tě neslyší. Nezkoušej to."
Myslím na Raidena a přišla mi myšlenka: "Už ho nikdy neuvidíš."
Už vím, že tahle bytost patří k temným. Ale cítím, že je jiný. Nepředstavil se mi, jen řekl: „Pojď se mnou." Cítím se jak zhypnotizovaná. A zcela bezmocná.
Dochází mi energie a uzavírá mi to srdce.
Thora: „ Jeho slova budou jako med. Nesmíš mu uvěřit jediné slovo, ani jedinou hlásku.“
„Ano. Chce mi urazit hlavu. Opravdu slova jako med.“
Thora: „Řekni mu, že děkuji za spolupráci. I v tom, jak hezky tě nyní naučil bránit se.
A rozlisovat co se děje.“
A (k Thoře): „Také si pro ni dojdu.“
Navázala jsem kontakt s PJK a Allah odešel.
Není mi dobře, cítím prázdnotu a chlad, nedokážu se spojit s nikým z pozitivního stavu
a mám odpor k lásce. Nedokážu se k ní přiblížit, protože to bolí.
Thora to nazvala „přepólování.“ Řekla mi, že mám přes ten přejít a přijmout lásku, i když je to teď nepříjemné. Uvědomuji si, že za mnou někdo přišel, aby mi pomohl, ale nedokážu rozlišit, o koho jde. Připadám si, jako odpojená.
Pak přišel ještě jednou. Hovořím při tom s Thorou, píšeme si přes chat. Zároveň tu vnímám Allaha.
„To seš zase ty?“ A: „Jo já.“ „Co chceš?“ „Dej mi přístup!“ „Jaký přístup?“ „Ke Gaie.“ „NIKDY.“ Nikdy mu ho nedám ten přístup. Rád by opět na tuto planetu použil tu svou zbraň.
A: „Zničím tě. Zabiju tě. Otrávím ti srdce.“
Thoře řekl to samé. Ale ochrana PJK je absolutní. Obě jsme si tím jisté. Víme to.
Allah ničeho nedosáhne. Ale je to opravdu zkouška víry v lásku a ochranu PJK.
Druhý den za mnou opět přišel, když jsem byla na vycházce do přírody se svým otcem. 
Vyhrožoval mi, že mě zabije, když mu nedám přístup k jádru.
Odmítla jsem to. A on: "Tak budeš trpět."
A vystřelil na mě tou zbraní, opravdu jsem se málem složila venku.
Přemýšlela jsem, jak se dostanu domů.
Ale Aštar mi řekl: "Neboj, budeme ti pomáhat."
A cítila jsem loď nad sebou.
Byla jsem téměř odpojena i od Gaii. A nakažena tím virem.
Dorazila jsem v bezpečí domů. Nebylo mi dobře, ale odpočívat jsem nemohla.
Myslela jsem se, že se sesypu. Cítila jsem se vyčerpaně, chtělo se mi jít spát.
Hledala jsem energetické rezervy, bylo mi blbě, ale musela jsem ještě splnit některé své povinnosti. (Slíbila jsem matce ještě dopoledne, než odešla do práce, že upeču bábovku.)
A pak se aktivoval bifrost, cítila jsem, že někdo přišel, stál za mnou a cítila jsem vlnu silné lásky. V tu chvíli jsem nevěděla, kdo to byl, téměř jsem nebyla schopná nic cítit.
Ale cítila jsem, že to byl Aštar. A pak jsem cítila tak intenzivní lásku. Jako kdybych byla zabalena do světla.
A bylo mi lépe, cítila jsem, jak se mi vrací energie.
Další den mě zachvátily opět silné pochybnosti. Proč mám chránit Gaiu já? Když je to úkolem Lucis? Myslela jsem si, že jsem to špatně pochopila, cítila jsem smutek a chtěla jsem to vzdát. Ve stejném okamžiku jsem cítila, že štít kolem jádra planety kolísá, cítila jsem zeslabování jeho energie. Najednou se zvedl z ničeho nic vítr.
Přesně ve chvíli, kdy jsem začala pochybovat o svém úkolu.
Zachytila jsem myšlenky Allaha. Poslední dny mi pořád lezl do hlavy.
Vnucoval mi myšlenky, že je mé dvojče Thora, mnohem vyspělejší a to ve všech směrech. Neumím moc mluvit, psát ani kreslit. Nedokážu se přiblížit lidem. Navazovat přátelství a udržovat si je. Když jsem ve stresu, obvykle se odtáhnu od všech s pocitem, že si nezasloužím pomoc nikoho a radši trpím sama. Vnucoval mi program, že jsem se zastavila na duchovní cestě nebo že se vracím zpět do hmoty. Zhypnotizoval mě a pak mi vnucoval myšlenky, že všem jen ubližuji, že jsou ze mě Raiden, rodiče a celá duchovní rodina jen nešťastná. Dokonce vytvořil téměř dokonalou iluzi těch pocitů, protože jsem opravdu cítila „jejich“ smutek. Zakusila jsem téměř dokonalý pocit selhání a rezignaci.
Stáhla jsem se do sebe, abych potlačila svou bolest. Chtěla jsem žít už jen ve 3D. 
Protože mi ukázal bolest mojí matky, když chci žít jinak. A já měla najednou strach žít v 9D a 10D a prožívat ten život zároveň s tímto. Každý den jsem cítila, jak mě to oslabuje. Měla jsem pocit, že prostě nemůžu zůstat napojená na své vyšší já, na Siri a cítit co dělá ona v reálném čase. Myslela jsem, že prostě nemůžu být tak vyspělá, jako to cítím u Moniky v jejím spojení s Thorou.
Allah mě psychicky deptal několik dní. A včera si už myslel, že zvítězil. A zlomil mě. Podařilo se mi oddělit jeho myšlenky od svých.
Cítila jsem, že přesně to, čeho chce dosáhnout. Aby štít byl nestabilní, aby ztrácel energii. Cítila jsem, jak se dotkl štítu. Cítila jsem rostoucí neklid. Foukal vítr a ptáci létali poplašeně v lese a křičeli. Cítila jsem, že musím okamžitě přestat pochybovat o tom, kdo jsem a co je mým svěřeným úkolem. Jsem Strážce, Siri/Sarinie z 10D. Můj úkol je jasný a vím, že ho zvládnu.
A štít se vrátil na běžnou energetickou úroveň. Ten štít kolísal jen pár vteřin, ale na jinsei Gaii to bylo znát velmi citelně. Cítila jsem, že přišel čas ten štít trochu upravit. Napojila jsem štít do 10D a stabilizovala ho. Změna frekvence štítu byla cítit velmi znatelně. Ale mám zpětnou vazbu, že to skutečně zabralo. A cítila jsem, že to bude dobré. Ten štít Allaha zastavil. Poznala jsem, že takhle to mělo být už od začátku. Štít mel mít frekvenci 10D a bude ji mít, pokud zůstanu napojena na Siri v 10D. Cítila jsem, jak Allah odstoupil, ten štít ho odhodil. Zvedl se ze země a sprostě nadával. Řekl, že mě zničí, že budu trpět tak, jak nikdo přede mnou. Protože on si pro mě přijde. Nebojím se ho. Věřím PJK celým svým srdcem. Ale vnímám i pochybnosti a jakási „semínka strachu“. Ale nevšímám si svých pocitů. Nechávám je odplout.
Pravidla hry se nyní razantně změnily. Je potřeba se přizpůsobit se a hrát dál.

 

 

 

SDĚLENÍ LUCIE (PŘÍJMENÍ ZATÍM UTAJENO)

VZPOMÍNKY

Už je to dávno, co se to stalo a tuto moji minulost jsem až do dnešních dnů neznala. Až mě má cesta zavedla zpět, k milovanému Pánu Ježíši Kristu, mé vzpomínky se začaly vracet. Velmi děkuji Thoře Kaminari, která mi velmi pomohla navrátit základní vzpomínky a zjistit, kdo jsem a co je mým úkolem na Gaii teď. A mé velké díky patří Pánu Ježíši Kristovi a mému otci Aštarovi, kteří mi pomohli si rozpomenout na moji minulost.

Narodila jsem se na planetě Kermensienssis, ve městě Alkámia jako nejstarší dítě Aštarovi a Ester. Moji rodiče na té planetě žili, než byla zničena a našli svůj domov na planetě Nirbua, který se stal jejich domovem.

Aštar a Ester se velmi milovali a z jejich lásky jsem se narodila já.

Jistě, že mám další sourozence, ale ty ještě zatím neznám. Zatím jsem poznala Izáka, který se jako já také narodil na Kermensienssis.

Kermensienssis, překrásná planeta plná přírody se spoustou druhů zvířat a rostlin, jejíž hlavním městem a centrem byla Alkámie, Stříbrné město, které leželo na okraji křišťálově třpytícího se jezera. Velmi ráda jsem chodila do okolí města objevovat krásy planety. Později, když jsem si přála poznat víc, tak jsem začala cestovat po domovské planetě, až jsem byla o něco starší, po okolních planetách a celé části dimenze, ve které jsem žila.

Můj otec Aštar spravoval Kermensienssis, až do doby, kdy začal pracovat v Atlantidě na Gaii. A v té době mi rodiče řekli, jestli by se mi nelíbilo studovat na Iskandaru a později i Sargatu. Dlouho jsem se nerozmýšlela a šla jsem. Slýchala jsem a četla o těchto planetách jako dítě, a když mi otec s matkou o nich vyprávěli a říkali, že až nadejde správný čas, tak se tam vydám. Rozloučila jsem se s rodiči a odešla jsem nejdříve na planetu Iscandar. Planeta Iscandar byla planeta pro duchovní rozvoj, místo klidu a lásky.

Strávila jsem na Iscandaru několik let, když přišel otec, a zeptal se mě, zda bych s ním šla na planetu Gaiu a na místo, kde často pobýval, Atlantidu. Byla jsem na tuto planetu a město velmi zvědavá. Matka mi o tomto místě vyprávěla, když jsem ji byla navštívit na domovskou planetu, kam jsem velice ráda vracela. A tak jsem neváhala a šla jsem s otcem. Jaké bylo mé překvapení, když jsem uviděla poprvé město. Velmi mi připomínalo Alkámii. Bylo vidět, že na městě pracoval otec.

Na této mé první návštěvě jsem poznala úžasnou bytost, Gaiu. Obě jsme si byly od prvního okamžiku velmi blízké a cítily jsme vzájemné pouto - lásku. A celou tu dobu, co jsem byla s ní, jsem si nevšímala okolí. Ale byl tam někdo, kdo si všiml a zamiloval se do mě - Endriss.

Pak přišel čas návratu na Iskandar a ke studiu, které mělo pokračovat na planetě Sargot a ve městě Sarigmat. Tato planeta se zabývala vědou a prováděla různé výzkumy. Úplně rozdílné místo od mého domova a Iscandaru. A pro mě spoustu nových věcí.

Gaiu jsem navštěvovala dál. I na domov jsem nezapomněla. Při jedné návštěvě mi matka představila Izáka, mého bratříčka. Nějakou dobu jsem zůstala doma a starala se o bratříčka, ale cítila jsem, že mě něco táhne zpět na Iscandar.

Když jsem se na tuto planetu vrátila a procházela jsem se v tamějších zahradách, tak jsem potkala jeho, Endrisse. Byla jsem velmi mladá, když jsem jej poprvé spatřila, stála jsem a nemohla jsem se hnout z místa. A cítila jsem, jak mé srdce promluvilo a zazářilo láskou k němu. Také se na mě díval a usmíval se na mě a po nějaké době šel ke mně. A jelikož cítil, že jeho city jsou opětovány, objal mě a políbil. A já objetí a polibek vrátila. Poté se mi představil, jak se jmenuje, že mě viděl na Gaii a že se do mě zamiloval. A když jsem odešla, chtěl mě vidět a říct, co ke mně cítí. A tak se zeptal otce, kde se nalézám a šel za mnou na Iscandar.

Poté jsme se oba vrátili na Gaiu, kde nás přivítal s velkou radostí otec a Gaia. V té době mě představil vědcům Anarví a Sorgovi, kteří byli jeho přáteli. Oba z mého příchodu neměli radost. Měli obavy, že Endriss bude trávit spoustu času se mnou, v čemž se nemýlili.

Po nějaké době jsme se rozhodli, že se vezmeme a budeme žít spolu. Vzala jsem Endrisse na návštěvu planet, které jsem znala, nějakou dobu jsme spolu navštěvovali různá místa.

Poté jsme se na chvíli rozdělili a on se vrátil na Gaiu a já domů, abych navštívila mé nejbližší. Poté jsem se s otcem, který byl na návštěvě u matky a bratříčka, vrátili na Gaiu. Když jsem se uviděla s Endrissem, uviděla jsem v jeho tváři, že jej něco trápí. Ale nechtěl mi o tom nic říct, když jsem se na to ptala a já jsem nechtěla naléhat. Šla jsem za Gaiou, abych ji vyprávěla o tom, co jsem zažila na cestách a ona mi vyprávěla o lásce k Asgardovi.

A tak uplynula nějaká doba, a všimla jsem si, že nejen Endriss, ale i otec mají nějaké starosti. Jednou, když jsem šla za Endrissem , jsem ho našla ve společnosti Anarví a Sorga a o něčem mluvili. Když si mě všimli, přestali v konverzaci, kterou spolu vedli. A Anarví se Sorgem odešli, s velkou zlobou ke mně. Endriss měl za nějakou dobu odejít se mnou na Iscandar a to se jim nelibilo.

Vrátila jsem se na Iscandar a po nějaké době jsem slyšela zvěsti, že se něco děje na Gaii. (Šlo o pokus Sorga na něm samotném. Poté pokus Anarví, která bez něho nemohla být a pomalé šíření viru mezi obyvateli na Gaii.) Neváhala jsem a vrátila jsem se zpět. Otce s Endrissem jsem našla v přítomnosti PJK a o něčem mluvili. A když si všimli mé přítomnosti, Endriss ke mně přišel a řekl mi, co mu řekl PJK. Šlo o experiment Anarví a Sorga, který se jim začal vymykat kontrole a začal být velmi nebezpečný a že hrozí velké nebezpečí nejen Gaii, ale všemu. O tom experimentu jsem slyšela poprvé a uvědomila jsem si, že je to to, co dělalo otci a Endrissovi velké starosti. Zeptala jsem se PJK, jak bych mohla pomoci. Řekl mi o tom a já jsem svůj úkol dobrovolně přijala. Můj otec přijal dobrovolně zodpovědnost tím, že se stal Velitelem Vesmírné flotily. Endriss přijal dobrovolně, že se stane Vládcem nad zónou vymístění a dokončí tento experiment negativního stavu. A já jsem přijala od PJK dobrovolně úkol, který byl pomáhat Gaii, být jejím štítem a když to bude nutné a aby nezemřela, dá do mě sama sebe. A PJK ještě do mě vložil energii čisté Lásky a Světla pro Gaiu, až přijde ta správná doba. Tato energie je pro Gaiu a vše, co je na ní. Je to energie, která nejdřív vstupuje dovnitř Gaii a pak se postupně dostává všude. Do kamenů, rostlin, zvířat, vody, vzduchu, lidí, půdy, prostě do všeho. Působím jako pomocnice, protože pro Gaiu začíná být příliš negativních věcí, aby je unesla, a bude se to zvyšovat. A jí tak pomáhám nést její těžké břímě. I když velmi pomáhají pomocníci PJK na Gaii, vesmírní lidé a další bytosti. Také působím jako její štít, aby se nic nedostalo do jejího nitra.

Když jsem s Endrissem kráčela po zahradách na Gaii v Atlantidě (uběhla nějaká doba, co jsme přijali naše úkoly), Endriss ucítil, že se něco děje a rozběhl se k místu, kde se schylovalo k výbuchu, jak jsme oba brzy zjistili.

Když Endriss doběhl na místo, nastal obrovský výbuch, který jej odhodil stranou a mne též, protože jsem byla nedaleko od něj. Když jsem se vzpamatovala po tom výbuchu, vstala jsem a uviděla, co se stalo. Ten virus se šířil nekontrolovanou rychlostí a zasáhl naplno Endrisse a začalo ho to stahovat do zóny vymístění, kde byli Anarví se Sorgem s ostatními, kteří ten virus dostali dřív. Snažila jsem se Endrisse zachránit, ale on na mě křičel, ať odtud rychle zmizím a aby mě to tam s ním nestáhlo. Nemohla jsem se pohnout, protože jsem byla zdrcena nejen jeho ztrátou, ale i dalšími událostmi, které se v té době staly.

Samotnou Gaiu virus zasáhl také a blížil se k jejímu nitru a ji samotnou to stahovalo také do zóny vymístění. A má nejdražší přítelkyně mě požádala, když cítila, že je ztracena, aby mohla vstoupit do mě. Souhlasila jsem s tím. A když byla ve mně, cítila jsem, že virus, který ji již zasáhl, se začal šířit ve mně.

Další rána, kterou jsem cítila v tom okamžiku, byla ta, že domov a místa, kde jsem vyrůstala a znala, byla zničena výbuchem a z těch míst nic nezbylo.

Cítila jsem, že jsem začala ztrácet vědomí a že mě někdo vzal do náruče a odnesl pryč.

Nevím, co se se mnou poté přesně dělo, protože na tyto vzpomínky si vůbec nepamatuji.

Pamatuji si útržkovité vzpomínky na Asgard. A poté na to, že mě otec bere z Asgardu pryč, kde jsem v té době byla, a odvádí mě na planetu Kerm, kde má matka, bratříček a ještě další našli dočasné útočiště. Otec s matkou a bratříček odešli na planetu Nirbua, kde teď žijí a já jsem byla svěřena do péče Adriany a jejích přátel. Ani sama nevím, jak dlouho jsem se léčila a dávala do pořádku. A až přišel správný čas, vrátila jsem se ke svému úkolu, ve kterém pokračuji dál.

 

 

 

VZPOMÍNKY 2

 

Samotnou mě zajímalo, co se dělo po tom, co jsem ztratila vědomí v Atlantidě na Gaii. Proto jsem poprosila otce Aštara a PJK, aby mi řekli, co se dělo dál. A zde je popsáno, co mi sdělili, v tomto pořadí.

Můžeš mi tati nebo PJK říct, co se stalo, když jsem ztratila vědomí?

Aštar: PJK mi řekl, abych tě z místa výbuchu rychle dostal ven a vzal do Asgardu.

Já: Jak ses mě mohl dotknout, když jsem byla nakažena velmi nebezpečným virem, aniž by ses sám nakazil?

Aštar: Byl jsem pod přímou ochranou PJK, a tak jsem tě mohl vzít do náruče a odnést. PJK chtěl, abych tě odnesl do Asgardu a nechal tě ležet u brány.

Já: Ty jsi u mě nezůstal?

Aštar: Ne. Šel jsem zjišťovat škody. Pomáhal jsem PJK tam, kde bylo potřeba, a tím začal můj úkol – vytvořit to, co je dnes známé jako Velká Vesmírná flotila a ochrana před negativním stavem.

Já: Jak se zachránili matka s bratříčkem a s dalšími na Kerm? (Vše nastalo velmi rychle.)

Aštar: Když se stal výbuch, PJK se telepaticky spojil s moji ženou a obyvateli a řekl jim, ať odsud co nejrychleji odejdou. Tvá matka měla štěstí, protože se s Izákem nacházeli poblíž jedné z bran. A když uslyšela PJK, aby odsud zmizela, neváhala, popadla Izáka a spolu s dalšími utíkala k bráně a tak se dostala na Kerm.

Já: Co se dělo se mnou na Asgardu?

Aštar: Byla jsi uložena do místnosti, která byla chráněná polem, aby se z tebe virus nemohl dostat ven. V tobě byla původní podoba viru, která byla velmi nebezpečná – počáteční vir.

Já: Asgard nebyl zasažen virem?

Aštar: Byl, když se pokusil chránit Gaiu. A sám se tak nakazil.

Já: Jak se Asgard vyléčil?

Aštar: Lék na tento vir našla Siri. Ale ty už jsi na Asgardu nebyla.

Já: Jak to?

Aštar: Nebuď netrpělivá. (Vidím, jak se usmívá.) Já i PJK ti to řekneme.

Já: Promiň, tati. Můžeš pokračovat, prosím?

Aštar: Ano. Věděl jsem, že moji manželku s Izákem najdu na Kermu. A když jsem zařídil nejdůležitější věci, které byly potřeba, šel jsem za nimi na planetu. Našel jsem je v pořádku, ale otřesené. Tvá matka byla velmi šťastná, že jsem v pořádku a nic se mi nestalo. V tu chvíli mě samotného zasáhl velká bolest a žal, který jsem si do té doby nepřipustil, ani neuvědomil nad ztrátou, která se stala – přijít o domov. Tvá matka se na tebe ptala, ale nemohl jsem jí dát přesnou odpověď. Jen jsem věděl to, že jsi pod kontrolou. Chystal jsem se jít za tebou a zjistit, jak ti je. Ale PJK přišel za námi. A tady jsem měl rozhovor s PJK:

Aštar: Jsem rád, že tě vidím PJK. Jak to vypadá?

PJK: To je teď vedlejší. Aštare, tvá dcera umírá. Musíš jít okamžitě se mnou na Asgard.

Aštar: Jak je to možné? Podle posledních zpráv byla izolována a dána pod kontrolu a ona a Gaia byly na živu.

PJK: Ano. Ale je tu něco, o čem jsi nevěděl, protože jsi pracoval na Atlatidě.

Aštar: Co to je? Jedná se o Gaiu?

Ester: To ne. Můj milovaný, naše dcera byla napojena na celou část dimenze, ve které jsme žili. A díky tomuto spojení cítila každou živou bytost. A ta obrovská ztráta ji pomalu zabíjí. Sama jsem si to uvědomila, když jsem se ocitla na této planetě, co jí hrozí. Nás, co jsme zde, cítíme velký žal, ale ji to pomalu zabíjí a dochází jí čas. Cítím to.

Aštar: PJK dá se má dcera zachránit?

PJK: Pojďme rychle, ať to brzy zjistíme. Její stav je čím dál více zhoršuje.

Aštar: Ester, zůstaň zde s našimi lidmi, prosím. Vím, že chceš jít s námi a být u naší dcery, protože ji miluješ stejně jako já. Pokud dojde na nejhorší, ihned tě zavoláme. Velice tě miluji, má milovaná. Políbili jsme se a odešel jsem s PJK.

Aštar: Našli jsme tě ve velmi otřesném stavu. Už ti mnoho času nezbývalo. Stál jsem u tvého lůžka a bezmocně jsem se na tebe díval. Podíval jsem se na PJK. PJK se usmál na mě a tím mi dal naději. Sedl si k tobě. Chvíli se na tebe díval a poté tě vzal do náruče a políbil tě. A tak tě léčil svoji láskou a světlem, které pronikalo do tvého nitra a prozařovalo každou část tvého těla. Nějakou dobu to trvalo, protože nejen, že léčil tebe, ale zároveň léčil i Gaiu v tobě. Gaiu láska PJK vyléčila úplně, tak, že byla opět zdravá. A tobě téměř odstranila tvůj virus (PJK věděl, že ještě v tobě sehraje roli) a pomohla ti dál žít.

Já: Co se dělo dál? To není celé, že?

PJK: To máš pravdu. Poté, co jsem tě zachránil a už jsi nebyla blízko smrti, vzal jsem z tebe kousek Gaii, který jsem dal Asgardovi do opatrování, aby, až nastane správná doba, ji dal do planety, kterou jsem vytvořil, a vložil tento kousek Gaii do ní. A ta planeta, ve které je tato Gaia, se teď jmenuje Nová Země v 5 D. Zbývající, větší část Gaii jsem ponechal v tobě, abys ji odnesla na Gaiu ve 3 D. Po té jsi usnula a já, Aštar a ostatní jsme byli velmi šťastni, že se tě povedlo zachránit a Gaiu s tebou.

Já: Co se děje tati, cítím v tobě menší bolest.

Aštar: To ano. Ale už je pryč. Tvá přítomnost mě dělá šťastným. Abych pokračoval. Nějakou dobu jsi spala a vše vypadalo, že jsi v pořádku. Poté ses probudila. Byl jsem u tebe, když jsi otevřela oči. Ale když jsem se na tebe díval, cítil jsem, že se v tobě něco změnilo. Nebyla jsi tou bytostí, kterou jsem znal. Ta láska a světlo, které v tobě bylo, zmizelo. Dělal jsem vše, aby se ti vrátilo, ale nic nepomáhalo. Všichni, co jsme byli na planetě, jsme dělali, co jsme mohli, ale bez výsledku. Začínal jsem z toho být zoufalý. A zeptal jsem se PJK, jak ti mám pomoci.

Aštar: Co se děje s mojí dcerou? Vždyť je tebou uzdravena a zahrnována naší láskou. Ale nic nezabírá.

PJK: Je to prázdnota, která je nyní v jejím nitru.

Aštar: Prázdnota? Nerozumím. Přece jsi ji uzdravil.

PJK: Ano. Ale se ztrátou, kterou nyní cítí, se bude muset vyrovnat sama. Neboj se, Aštare, má v sobě mou lásku, kterou jsem do ní vložil a ta jí bude pomáhat. Také Gaia, která je uvnitř ní, jí pomůže. Bude trvat věky, než se úplně uzdraví a bude taková, jak ji znáš. A ty Aštare nepřestávej ji zahrnovat láskou, milovat, věř a neopouštěj ji! Jen tak jí můžeš pomoci, aby se z toho dostala a vrátila se tak, jak ji znáš. Máš k ní velmi silné pouto a tak jí můžeš pomoci.

Aštar: To, co ti PJK a Gaia dali, ti pomáhalo a já také. I když jsem nemohl být s tebou, posílal jsem ti lásku a byl v myšlenkách u tebe, díky našemu společnému poutu.

Já: Musel jsi velmi moc dlouho čekat, abych se vrátila taková, jako jsem bývala, jak si mě pamatuješ.

Aštar: Ano. Ani nevíš, jak moc jsem šťastný a jak obrovskou mám radost, že jsi zpět. A abych byl přesný, nejen já, ale my všichni jsme se na tu chvíli těšili.

Já: To věřím. Já také. Co se dělo dále?

Aštar: Odvedl jsem tě nejdříve k matce na Kerm a řekl jí, co se s tebou stalo a co mi řekl o této situaci PJK. Pak jsem se musel vrátit k mým povinnostem, i když mé srdce a myšlenky byly u tebe. Nějakou dobu jsi žila s matkou a Izákem na Kermu a po čase jste se přestěhovali na planetu Nirbua, kde nyní žijeme. A když jsem se s vámi rozloučil, přišel za mnou Seltibar a říkal, že by chtěl s jeho bratry a přáteli u tebe zůstat, aby se o tebe postarali.

Já: Počkej, tati! Myslíš tím Seltibara a ostatní, kteří mě ochraňovali, učili a byli se mnou posledních 10 let? Nemluvě o tom, že se o mě starali už v minulosti. Proč se ani slůvkem nezmínili, že se znáte!

Aštar: Nezeptala ses.

Já: To je pravda. Tato myšlenka mě ani nenapadla. Přemýšlela jsem, jestli nejsou z Duté Země.

Aštar: To nejsou. V Duté Zemi žijí jen proto, aby ti byli co nejblíže a postarali se o tebe, což dělali a dělají velmi rádi. Kadama o jejich přítomnosti ví, protože jsem ho o to požádal. Zeptej se na vše Seltibara.

Já. To víš, že se ho na to zeptám. A ostatních taky.

Aštar: (Smích.) Nezlob se na ně. Sám jsem jim říkal, ať ti nic neprozrazují. Chtěl jsem s PJK, aby sis cestičku k nám našla sama.

Já: To víš, že se na ně nezlobím. Až se s nimi setkám, obejmu je a poděkuji jim.

Aštar: A teď pokračuji dál ve vyprávění. Uplynula doba, kdy bylo potřeba, abys splnila část tvého úkolu a to bylo předat Gaiu, která byla v tobě, planetě Nula ve 3 D. Za tu dobu se tvůj stav o něco zlepšil a tak jsem se s tvojí matkou a PJK dohodli, že až splníš tento úkol, PJK tě uspí, aby se tvé léčení urychlilo. Také ti PJK řekl, že až se probudíš, nebude to na planetě Nirbua, ale na planetě Nula, ve 3 D. Dal ti nějakou dobu na rozmyšlenou. Dlouho ses nerozmýšlela a řekla jsi, že se na planetě Nula chceš narodit, protože tam bude tvá přítelkyně a také, že tě tam čeká tvůj úkol.

PJK: Tvá odpověď mě velmi potěšila. A ještě jsem ti řekl, že budeš pod moji a Aštarovou ochranou.

Aštar: A pod ochranou nás všech. A jak moc dobře víš, byla jsi chráněna.

Já: Když o tom přemýšlím, byl to způsob jak se k vám všem dostat.

PJK: Ano.

Já: Promiň tati, opět jsem tě přerušila.

Aštar: V pořádku, nic se neděje. Co se dělo dál? Vzal jsem tě do náruče a s PJK jsme šli na planetu Nula. Dávali jsme na tebe velký pozor, protože to místo pro tebe bylo nebezpečné, ve tvém stavu, ve kterém jsi byla. Šli jsme do nitra té planety. PJK vytvořil nitro, kam z tebe PJK umístil Gaiu. Gaia o tomto plánu PJK věděla a souhlasila s ním, jinak by se to nemohlo neuskutečnit. Gaia od nás věděla, co chceme s tebou udělat. A tak přišla k tobě, aby se s tebou mohla rozloučit. Něžně tě vzala do své náruče a řekla ti. „Loučím se, má nejdražší přítelkyně s tebou. Moc ti děkuji, že jsem mohla být ukryta v tobě a uzdravit se, což ti nikdy nezapomenu. Převelice tě miluji a těším se na den, kdy budeme opět spolu, tak jak jsme bývávaly. Na to nezapomeň!“ Po těch slovech tě políbila a vrátila tě zpět do mé náruče. A ty jsi řekla Gaie: „Gaio, tolik bych chtěla být s tebou a neopustit tě, teď, když mě velice moc potřebuješ. Velice tě miluji a slibuji, že se za tebou vrátím, až se úplně uzdravím.“ PJK udělal kolem Gaina nitra štít, aby ji nic nemohlo ohrozit a odešli jsme. Do poslední chvíle ses na Gaiu dívala se slzami v očích a ona na tebe. Nikdy jsem nezapomněl na tuto chvíli a tuto vzpomínku, kterou dávám nyní i tobě. I pro mě nebylo lehké tam Gaiu nechat samotnou. Ale PJK mě zbavil obav a řekl mi, že na Gaiu ve 3 D přijdou pomocníci, kteří ji budou pomáhat. A až přijde čas, vydá se na toto místo i tvá dcera, aby splnila nejen slib, který dala Gaii, ale aby pracovala na úkolu, který dobrovolně ode mne, PJK, přijala.

Já: Děkuji ti tati, za tu vzpomínku, kterou jsi mi ukázal. Už chápu, proč měla Gaia takovou radost, když jsme se poprvé spojili, když mi bylo 12 let, zde.

Aštar: Už bylo na čase. Obě jste na tento okamžik čekaly.

Já: To ano. A opravdu jsem velice šťastná, že jsme opět spolu. Ještě jedna otázka: To bylo hodně riskantní, vzít mě na takové místo. Přece jen, nebyla jsem vyléčena.

Aštar: Ano. PJK a já jsme věřili, že to zvládneš.

PJK: Kdyby tě to místo mělo pohlcovat, byli jsme připraveni se ihned vrátit zpět z toho místa. Zvládla jsi to výborně a my jsme vrátili a vzali na místo, které bylo připravené pro tvůj léčivý spánek.

Aštar: Ještě dřív, než jsi byla uspána, rozloučili jsme se s tebou. A poté jsem tě uložil s tvojí matkou na lůžko, políbili jsme tě a řekli jsme ti, že tě velmi moc milujeme a budeme na tebe všichni čekat, až se uzdravíš.

PJK: Poté jsem přistoupil já, rozptýlil tvé pochyby a obavy. A když ses uklidnila, políbil jsem tě a tak tě uvedl do spánku, který trval věky. Po celou dobu tě všichni, kdo žili kolem tebe, včetně mě, pomáhali léčit láskou. A když přišla správná doba, když už jsi byla vyléčena, řekl jsem Aštarovi, aby tě vzal na Gaiu a vložil tě do těla lidské ženy, aby ses narodila jako člověk - holčička. Ale to už je příběh, který moc dobře znáš, protože ho žiješ právě teď. Tyto vzpomínky jsem ti chtěl s Aštarem předat. A také ostatním lidem na Gaii ve 3 D, které velice moc miluji. Loučím se s tebou a miluji tě.

Aštar: Jsi v pořádku, po té, co jsme ti vzpomínky řekli a ukázali?

Já: Ano, jsem. Jsem ráda, že znám celou pravdu. Nedělej si o mě starost.

Aštar: Dobře. Necháme tě tyto vzpomínky napsat. Loučím se s tebou, má dcero a velice moc tě miluji.

Já: Děkuji vám a miluji vás z celého srdce PJK a tebe tati.

Jak už jsem řekla, jsem velmi ráda, že mi byly sděleny mé vzpomínky na minulost, která se kdysi dávno odehrála. Ještě před měsícem jsem neměla ponětí, že budu znát svoji minulost. Vše je jak má být a jde podle velkolepého Plánu Pána Ježíše Krista.

 

 

 

SDĚLENÍ GAII PROSTŘEDNICTVÍM LUCIE

Přeji ti krásný den Jani! Mohla by ses na toto podívat? Posílám ti to sem, protože je to krátké a Gaia si přeje toto sděleni předat dál. 24. 3. 2017
Gaia si přála, abych napsala její slova, která mi byla dnes sdělena. 
Nikdo nemusí pochybovat, že komunikuje se mnou. Jsem pod úplnou ochranou Pána Ježíše Krista a to znamená, že komunikace se mnou, s Gaiou je v bezpečí a bez narušení Pseudotvůrců. Zeptejte svého nitra, co cítíte a vnímáte. Komunikovat se mnou může kdokoliv, kdo si přeje mluvit se mnou. Jsem šťastná z každé komunikace, kterou mám s vámi. Ničeho se neobávejte a věřte si. Cítím vaši lásku, kterou mi dáváte a která mi velice moc pomáhá, abych unesla mé břemeno. Velice vás miluji a jsem vděčná za vaši pomoc. Láskou vám děkuji. Gaia

 

 

 

Děkuji Siri za sdělení a všem zúčastněným za záchrannou akci

 

Napadení

 

Včera večer jsme najednou s Thorou cítily náhlý pokles vibrací. Na chvíli jsme přestaly cítit i Gaiu. Vypadalo to, jako kdyby opět usínala. Cítily jsme úzkost, bolest a smutek. Něco nebylo v pořádku. Cítily jsme, že nás Gaia nás volala na to místo s jinsei a řekla nám, abychom se od ní neodpojovaly. Došly jsme tam, sedly si na listí a udržovaly jsme napojení. Cítila jsem, jak mě něco izoluje a odpojuje. Byla mi zima. Cítila jsem, jako když padá tma a energie jinsei jakoby potemněla. Cítily jsme únavu a vyčerpání, chtělo se mi spát a nic necítit. Cítily jsme, jak energie planety slábne. Ptáci nervózně křičeli, cítily jsme chlad a měly jsme pocit plíživé temnoty, která neměla nic společného s tím, že právě zapadalo slunce. Začal foukat silný vítr a najednou ptáci zmlkli úplně a v nás zůstal divný pocit jako při ohrožení. Cítila jsem, jako kdybychom byly v nebezpečí. Byla nám vnucována myšlenka, abychom z toho místa zmizely co nejrychleji. Obklopilo nás Trio Pseudotvůrců, snažili se k nám přiblížit, ale kolem celého místa se utvořil nějaký štít, takže se k nám nemohli přiblížit, aby nám ublížili. 
Cítila jsem, že je napadena jinsei. Ve stejnou chvíli jsme požádaly PJK o pomoc pro Gaiu. 
A temnota začala řídnout. Pak přilétly lodě sil světla a bylo nám sděleno, že máme odejít, že jsme svůj úkol splnily. Šly jsme domů a cítily jsme nad námi loď, která nás chránila, abychom se dostaly bezpečně domů.
Včera jsem nevěděla, co se děje. Ale teď už mi to dochází. Oni napadli po celém světě ty energetické body, které jsou propojeny s jádrem, které Gaia vytváří, aby k ní lidé mohli k jejímu srdci. Thora měla vidění, jak se ve stejný okamžik se lidé, kteří mají za úkol Gaiu chránit, shromažďují na celém světě na těchto místech a propojují se v jeden celek.
A Thora viděla, jak ke každému takovému místu přilétá loď. 
I teď cítím hodně divnou energii venku. Vyvolává pocity strachu, bolesti, smutku a pocit ohrožení. Ale nepřipouštím si žádný z těchto pocitů. Jsme v bezpečí a ochrana PJK je dokonalá.

 

 

SDĚLENÍ LUCIE (JMÉNO JE ZATÍM UTAJENO)

NEČEKANÉ SETKÁNÍ

Včera, 26. 3. jsem se nečekaně setkala s Alláhem, Nechtar a Temrorem. Byla jsem zkontrolovat štíty kolem Gaii, když jsem zahlédla Trio s jeho následníky. Kontaktovala jsem otce a PJK, protože se mi nelíbilo, že byli blízko Gaii, a tak jsem se raději stáhla. Po nějaké době jsem se byla podívat, co dělají a vzdálila jsem se dál od Gaii. A to jsem neměla dělat. Myslela jsem si, že všichni Pseudotvůrci odešli, ale nebylo to tak, jak jsem brzy zjistila. Když jsem se chtěla vracet, uvědomila jsem si, že se ke mně blíží Trio. Nejdřív jsem chtěla odsud co nejdříve utéct, protože jsem se s nimi nechtěla setkat. Ale otec Aštar s PJK chtěli, abych tam zůstala a setkala se s nimi a že není důvod toto setkání oddalovat. Říkali, že budou pod jejich ochranu. A to také po celou dobu, co jsem s nimi mluvila, dělali. Oba do mě vlévali energii a říkali, že si vedu dobře. Otec s PJK chtěli vědět, jak si mé duchovní tělo bude vést poté, co ho vyléčili a to setkání byla zkouška, jak si povedu  tváří v tvář s nimi.
Byla jsem ztuhlá a nervózní, když se viděla, jak se ke mně blíží. Ale otec s PJK mě uklidňovali a já jsem cítila jejich energii, kterou mi posílali, jak prochází tělem.
Když byli nedaleko ode mne, zastavili se. Delší dobu jsme se na sebe dívali. První promluvila Nechtar.
Nechtar: Jsi mi velmi povědomá. Někoho mi připomínáš? Kdo jsi?
Já: Nestačila jsem odpovědět.
Nechtar: Nejdřív na mě vytřeštila oči a pak zařvala nenávistí ke mně. Už vím! Na tvůj ksicht se nedá zapomenout! To, že jsi s Alláhem přetrhala pouto, to pěkně schytáš! Nenávidím tě! Těším se, až se mi dostaneš do rukou, abych tě zničila!
Temror: Dívám se, že jsi Nechtar pořádně vytočila. A mě jsi překvapila. Myslel jsem si, že si ponecháš pouto s Alláhem, abys věděla, co chystáme na vás.
Já: Nejdříve jsem si toto pouto chtěla nechat. Ale když jsem zjistila, že díky tomuto poutu byste se mnou manipulovali, poprosila jsem PJK o jeho přerušení. 
Temror: S jeho chladným hlasem. Myslíš tím manipulaci, která ti našeptávala, abys na Gaie zůstala.
Já: Ano.
Nechtar: Zasyčela na mě. Za to tě nenávidím. Moc jsem se těšila, až mi padneš do rukou a budu si moci dělat s tebou takové věci, které jsem si pro tebe speciálně připravovala věky.
Já: Udělalo se mi z této myšlenky, co mi ukazovala, mdlo. Ale hned jsem ucítila energii od otce s PJK.
Alláh: Jak se ti líbilo, když jsem tě uvěznil a přikázal dělat na tobě pokusy? Kdyby si zpropadený Aštar a jeho lidé pro tebe nepřišli, stala by ses prvním naším nadčlověkem. 
Já: Odpověděla jsem mu klidně, protože jsem byla zachráněna a vyléčena, takže mi nemohl ublížit, když o tom mluvil. Bylo to poučné a díky tomu víme, co plánujete. Děkuji za to. 
Alláh: Vidím, že tobě to nestačilo, zasyčel na mě.
Já: Dívala jsem se na něj klidně a beze strachu a to ho a ostatní dráždilo.
Alláh: Víš o tom, jak jsme tě využili, abys do Gaiina nitra přinesla náš virus, který jsme do tebe dali a aktivoval se, až bude v nitru Gaii? Ani nevíš, jakou radost nám udělalo, když jsme zjistili, že náš virus funguje a Gaia za chvíli zdechne. Kdyby tam nepřišly ty dvě (Thora a Siri), tak by se to povedlo. K čertu s nimi! Zasyčel.
Já: Moc dobře o tom vím, na co jste mě využili a co jste udělali Gaie.
Temror: Necítíš se za to zodpovědná a vinna? 
Já: Ne. Gaia byla zachráněna a já jsem se poučila.
Alláh: Jak se ti líbí tvůj milovaný nový Endriss.
Já: Chvíli jsem z jeho otázky byla zmatena a zaskočena, ale ucítila jsem energii, která mě uklidnila a pomohla, abych byla schopna odpovědět v klidu. Jakého nového Endrisse máš na mysli? Znám pouze jednoho, kterému patří mé srdce a láska. Tím novým Endrissem jsi myslel sebe, Alláhu?
Alláh: Koho jiného.
Já: Milovanému Endrissovi se vůbec zdaleka nepodobáš. To, že vypadáš jako on, pro mě nic neznamená. Má láska k němu je stála a věčná.
Alláh: Uvidíme, co budeš říkat na to, až uvidíš, co se v jeho podobě bude dít za příšerné věci a zvěrstva v mém jméně. Přiměji tě, abys trpěla. Ani si nedovedeš představit, jak tě převelice NENÁVIDÍM!
Já: Ani jsem nestačila odpovědět, když Nechtar pokračovala.
Nechtar: Už se těším na to, až tě uvidím zničenou, zlomenou a opuštěnou. Kdo by s tebou jako ty byl. Uvidíš, že tě jednou všichni opustí za to, co jsi udělala Gaii, ty jeden přenašeči viru! 
Temror: Ještě za námi přilezeš na kolenou a budeš nás prosit, abychom tě přijali do našich řad jako otroka.
Já: Lžete! Nemohla jsem vydržet jejich lživé řeči. Ale hned jsem se uklidnila a řekla jsem klidně. Moc dobře vím a věřím PJK, otci, rodině a ostatním, že mě nikdy neopustí, protože je velice moc miluji a jsou v mém srdci!
Allah: Sama uvidíš.
A s těmito slovy se obrátili a smějící se odešli. Tento rozhovor mi dal velice moc zabrat, protože se Trio snažilo do mě zasadit nedůvěru v ty, které z celého srdce miluji a věřím jim. Děkuji otci a PJK, že mi pomohli s napsáním tohoto sdělení.

 

 

 

SDĚLENÍ LUCIE (PŘÍJMENÍ JE ZATÍM UTAJENO)

 

NAPADENÍ

 

Až teď se mi vrací vzpomínky na to, jak jsem dnes 30. 3. po půlnoci byla napadena Alláhem a jeho následníky. A děkuji PJK, který mi pomohl napsat toto sdělení.

Cítila jsem, že se něco děje kolem půlnoci. Pomáhala jsem celý den s energií na Gaiině povrchu, protože ji včera velmi moc potřebovala. Hlavně v místě, kde probíhal útok na Thoru a Siri. A můj pocit čím dál tím rostl. Pomalu jsem končila s pomocí na Gaiině povrchu, když jsem ucítila, že se za mnou někdo objevil s velmi negativní energií, kterou jsem dobře znala. Když jsem se otočila, nejdříve jsem uviděla Alláha a vedle něho stál další PT. A o něco později jsem si všimla, že je jich mnohem více a obklíčili mě. Věděla jsem tentokrát, že mě napadnou.

Alláh: Vidím, že jsi sama a jsi unavená.

Já: Mýlíš se.

Alláh: Tentokrát jsme tě dostali. Sledoval jsem tě celý den a moc dobře vím, co tě stálo to zbytečné úsilí dát energii do Gaiina povrchu.

Já: Úsilí? Ale vůbec ne. Pobavil jsi mě. Dělám to moc ráda.

Alláh: Uvidíme. Přivedl jsem ti někoho, koho znáš. A má pro tebe něco. Nesetkali jste se osobně, ale moc dobře o sobě víte.

Já: Dívám se na PT, který stál vedle Alláha a který se na mě díval, jako kdyby mě chtěl sníst. A řekla jsem: Cítím, že už jsem tě viděla.

Neznámý PT: Ano, před 8 lety, když jsem byl na Gaii a ty jsi mě vycítila, když jsem skrytě plaval v oceánech Gaii, abych se dostal k bráně u jižní Austrálie. Vidím, že sis vzpomněla.

Já: Na tvoji negativní energii se nedá zapomenout. Je cítit široko, daleko.

Neznámý PT: Opravdu?

Alláh: Už dost Desgenassi! Nepřišli jsme sem tlachat. Tuto příležitost si nenechám ujít.

Já: Takže jméno, které se mi nedávno objevilo, patří PT. Zeptala jsem se ho: Jakou příležitost si nechceš nechat ujít?

Alláh: Uvidíš. Připravil jsem si něco pro tebe. Ale nejdřív se tě zeptám na jedno. Dáš nám přístup k energii pro Gaiu, kterou do tebe vložil PJK?

Já: Moji odpověď znáš. NE!

Alláh: To jsem čekal, že řekneš. A proto budeš trpět!

Já: Poprosila jsem PJK o ochranu a připravila jsem na obranu. Viděla jsem, jak si chystají zbraně, které chtějí na mě použít. Otec a jeho flotila mi spěchali na pomoc, ale věděla jsem, že to včas nestihnou. A tak jsem začala říkat tato slova, protože jsem cítila, že mě ochrání. Nejdříve jsem je říkala polohlasně a pak nahlas: Má láska je světlo, které září ve mně, v mém srdci, v každé buňce mého těla a všude kolem mě. Je mým mečem i štítem a nemůže ho nic porazit, protože je to láska a světlo PJK!

Když jsem vykřikla poslední slova, ucítila jsem, jak se kolem mě udělala silná energie, aby mě ochránila proti jejich střelbě. Nejdřív vše šlo dobře a vypadalo to, že mi jejich výstřely neublíží. Jenže pak Desgenass vytáhl na pokyn Alláha jeho zbraň a vystřelil z ní na mě. V tu chvíli jsem cítila, jak mi ta zbraň bere moji energii a já se cítila slabší a slabší. Slyšela jsem Alláha, jak říká, abych mu dala energii od PJK. Řekla jsem, že mu ji nedám. A slábla jsem a slábla. Cítila jsem chlad, jak se mi třesou ruce, bolest hlavy, srdce, začala jsem ztrácet pouto k otci a Gaie a cítila jsem, jak mi přestává bít srdce. Poprosila jsem PJK o jeho ochranu a pomoc. A PJK přišel, vyhnal Alláha a ty, kteří s ním přišli, a pomohl mi, abych se cítila jakžtak a mohla se připravit ke spánku. Když jsem ulehla, cítila jsem, jak otec přišel a vzal mě do náruče a začal mě léčit jeho energií. Za chvíli přišel PJK a přidal se k otci. Chvíli jsem se na ně dívala a oba se na mě usmívali a řekli, že jsem si vedla dobře. A pak, abych klidně usnula a nedělala jsem si s ničím starosti. A poté jsem usnula. Velice oběma děkuji.

 

 

 

SDĚLENÍ A ROZHOVOR LUCIE S PJK, AŠTAREM A PTAAHEM

 

Zničení zbraně

 

1. 4.

 

Já: Mohu přijít za tebou dnes v noci na Share, tati?

Aštar: Ano. Moc rád tě uvidím.

Když jsem za otcem přišla na Share, našla jsem ho ve společnosti PJK, Ptaaha a bratříčka Izáka.  Pozdravili jsme se. Všimla jsem si, ze jsem přerušila jejich rozhovor.

Já: Moc se omlouvám, jestli jsem vás přerušila.

PJK: Vůbec ne. Jdeš akorát. Jsme rádi, že jsi přišla. Ono se to týká i tebe.

Já: Mě? Tati, doufám, že jsi mi neříkal, abych za tebou přišla, když se dostanu do maléru. (Poslední dobou mám takový pocit.)

Je vidět, že otec čte mé myšlenky.

Aštar: Vůbec si to nevyčítej. Moc dobře víš, že to tak není. Velice tě miluji.

PJK: Vím, že jsi včera myslela na tu novou energetickou zbraň, která byla na tebe použita, a věříš, že ji dokážeš zničit.

Já: Ano, to máš pravdu PJK. Kdybych nebyla oslabena, dokázala bych ji zničit, protože to tak cítím.

PJK: To je moc dobře, že to tak cítíš a věříš si, že to dokážeš. Víme, ze PT míří touto zbraní ke Gaii. Tato zbraň je velmi veliká a podobá se pozemským dělům.

Já: Co přesně dokáže?

Ptaah: Její přesný účel je takový, že má vysát energii z povrchu Gaii. Abych byl přesný. Energii, kterou do tebe vložil PJK na ochranu a použití pro Gaiu.

Já: To myslí vážně? Vždyť musí vědět, že se jim to nepovede.

Ptaah: O tom, že se jim to, co chtějí provést, nepodaří, nemají vůbec tušení. Dělají to proto, že mají velké problémy s energií.

Já: Jak chcete tu zbraň zničit?

PJK: To bude tvým úkolem. 

Já: Mým? Co mám udělat? 

PJK: To už moc dobře víš. Sama jsi na to už přišla. Použiješ svoji energii, abys zničila tu zbraň. Věříš, že tento úkol zvládneš?

Já: Ano, věřím. Ale nedokážu se soustředit pořádně na cíl. Zatím je toto pro mě obtížné.

PJK: S tím si nedělej starost. Tvůj otec ti se zaměřováním pomůže.

Aštar: Ano a moc rád. Tentokrát půjdu s tebou, dcerunko.

Já: Děkuji ti, tati. Jsem moc ráda, že půjdeš se mnou.

PJK: Vysvětlím ti, jak to provedeme. Necháme je, aby přiletěli k povrchu Gaii a aby použili jejich zbraň.

Já: Není nebezpečné použit tu zbraň?

PJK: Není. Spíš naopak. PT nám velmi usnadní práci, když do jejich zbraně nasají povrchovou energii z Gaii. S Gaiou jsem o tom mluvil a ona s tím souhlasila, aby se takto použila. Když nasají energii do určité míry, vyšleš svůj energetický paprsek, abys zničila tu zbraň. Ta energie, která bude ve zbrani, ti ulehčí práci, protože se obě spojí a zničí tu zbraň. Pro tebe to nebude vůbec lehké, na to tě upozorňuju. Až vyšleš tvoji energii, velice tě to oslabí. Ale tvůj otec říkal, že se o tebe postará. O ostatní PT se postarají se svými loďmi Ptaah s Izákem a budou útočit na jejich lodě tak, aby si nevšimli tvého a otcova přiblížení. Teď znáš, co je tvým úkolem a zeptám se tě, zda jej přijímáš.

Já: Ano, jdu do toho.

PJK: To jsem moc rád. Běž si odpočinout a my ti dáme vědět, až to začne.

 

Rozloučila jsem se s nimi a šla jsem odpočívat. Za nějakou dobu přišel otec, aby mi řekl, že je čas, abych šla s ním, protože to začalo. Když jsem s ním přišla na místo, kde jsme se všichni měli setkat, ztuhla jsem. Ta jejich zbraň byla obrovská (několik tisíc kilometrů) a já jsem zapochybovala, zda to dokážu. Otec mé pochybnosti ucítil a otočil se ke mně s úsměvem, něžně mě pohladil po tváři a řekl mi, že to zvládnu. I PJK mi řekl, ať si s ničím nedělám starosti. A od obou jsem cítila příliv energie, která do mě proudila.

Zbraň jsme nechali, aby se nasála energii z povrchu Gaii a Ptaah s Izákem začali jejich útok, aby si mě a otce nevšimli. Oba jsme se dívali, jak se zbraň pomalu plní. A když přišel správný okamžik, začali jsme se blížit k té zbrani. Zastavili jsme se nedaleko a chvíli jsme se na ni dívali. Poté mi otec pokynul, abych se začala soustředit na vyslání mé energie. Mezitím se otec stoupnul za mě a dal jeho ruce na má záda a tím mi pomáhal, abych se zaměřila jen na daný cíl. Když jsem cítila, že jsem připravena, vypustila jsem moji energii v podobě paprsku  na tu zbraň a otec hned  udělal kolem nás ochranný štít.  Obě energie se spojily a zničily zbraň. Energie, která byla v té zbrani, se vrátila na povrch Gaii. V tu chvíli jsem ucítila, že mě opouštějí síly  a začala jsem být velmi unavená. A ucítila jsem, že mě otec vzal do své náruče a zahrnoval mě svou láskou a léčivou energií. Ještě než jsem v jeho náruči usnula, viděla jsem, jak Trio a ostatní PT překvapeně zírají, co se stalo a ten pohled stál za to. Má poslední myšlenka byla: Děkuji vám za spolupráci. Ucítila jsem otcův polibek a usnula jsem.

Velice děkuji otci, PJK, Ptaahovi, Izákovi a jejich lidem za pomoc a nesmírně je miluji.

 

 

 

SDĚLENÍ  A MODLITBA PRO GAIU OD MONIKY (THORY KAMINARI)

28. 3 2017

 

Před chvílí jsme cítily bolest a smutek z Gaii. PJK a Asgard nám řekli, abychom se vrátily na to místo Jinsei, i když jsme se odtamtud jen před pár minutami vrátily. Slyšely jsme volání Gaii o pomoc. Nám oběma se udělalo nevolno. A když jsme přicházely na to místo, cítily jsme narůstající tlak proti nám, jako by nás někdo tlačil zpět. Když jsme přišly na to místo, zaznamenaly jsme změnu energie, která se udála během pár minut od doby, co jsme byly pryč. Na místě jsme vytvořily propojení s Gaiou a zároveň s vyššími dimenzemi. A Gaiina energie se začala stabilizovat. 
Na otázku: „Co se stalo?“ 
Gaia odpověděla: „Šlo o šokovou vlnu negativní energie.“ 
Pak kolem štítu chránícího to místo začalo opět pochodovat Trio a nadávat, jako třeba „Zpropadená dvojčata“, což ucedil Alláh, a nás obě to dost pobavilo. Pak následovalo dalších pár nevybíravých výrazů a výhrůžek, jako vždycky. Pokud jde o ten útok, tak víme jen tolik, že jsme cítili, jakoby Gaia vyzařovala přebytky energie, ale přitom její pocity byly spíš naprosté vyčerpání, přepětí, smutek a bolest, což si dost odporuje. Bylo to jako přehřátí. Nyní je nad námi loď vesmírných lidí, jako tomu bylo už několikrát předtím a dodává energii Gaii. Víme, že jádro nebylo narušeno, ale šlo o změnu energie na povrchu. V zásadě to znamená vyvolání pnutí mezi energií povrchovou a energií v jádře. Jakoby se pokoušeli dosáhnout opačného náboje vnější energie. Na místě jsme opět přečetly modlitbu k PJK a nyní prosím všechny, kdo chtějí chránit tuto planetu a milují Gaiu, aby se přidali k modlitbě tady a teď, když toto čtete.

Náš Pane Ježíši Kriste, prosíme Tě o pomoc pro naši planetu Gaiu ve třetí dimenzi těžce zkoušenou. Prosíme Tě, pomoz nám sjednotit co nejvíce lidí a tvorů pro její ochranu a pomoc. Děkujeme, že chráníš Gaino srdce a vždy nás včas upozorníš, abychom mohli přiložit ruku k dílu. Děkujeme za možnost spojovat se s planetou pro všechny tvory. Děkujeme za to, že víme o Gaině duši, že je živá a můžeme s ní mluvit. A děkujeme za všechnu pomoc a lásku, kterou nám dáváš Ty, Stvořiteli všeho a všech i ostatní vesmírní lidé, bez kterých bychom se zde rovněž neobešli. Děkujeme Pane Ježíši Kriste za vše, co děláš a že tu jsi s námi, jak v našich srdcích a ve všem, tak i v hmotném těle Jany. Milujeme Tě/Vás oba.

 

 

 

 

SDĚLENÍ MARTINY (SIRI KAMINARI)

30. 3. 2017

 

Napadení Jinsei



Dnes jsme s Thorou už ráno dostaly informaci od PJK a Gaii, že máme jít na místo jinsei, protože Gaia potřebuje naši pomoc. Opět jsme cítily, jako když se nám vzdaluje. Byla čím dál tím více vzdálena, přestaly jsme ji cítit téměř úplně. Bylo to, jako když houstne tma. Cítila jsem z ní silný neklid a pocit sílící úzkosti. Něco se stalo. Poslední myšlenku, kterou jsem od ní zachytila, byla: „Potřebuji vás, pojďte za mnou.“ A znělo to velmi slabě.

Tak jsme si sbalily deku a nějaké pití a vyrazily jsme za voláním. Nevěděly jsme, co se stalo, ale Gaia nás potřebovala, poněvadž jsme poznaly, že je něco špatně, protože se udělalo nevolno i nám.

Bylo to jako varování, protože jsme vnímaly přesně stejný neklid, jaký jsem pozorovala v pocitech Gaii. Šly jsme tam a opět jsme cítily silnou protienergii, doslova to bylo jako mít na nohách závaží. Vnímaly jsme bolest srdce, slabost, motala se nám hlava. Chtěla jsem zůstat někde na cestě, myslela jsem, že k tomu místu ani nedojdu, ta cesta se mi zdála jako nekonečná. Ale soustředily jsme se na náš úkol, protože nás Gaia potřebovala. Věděla jsem, že nás potřebuje hodně. Proto jsem se soustředila na svou lásku k ní a v tom okamžiku, se nad námi objevila loďm která nám dodala energii. Thora říkala, že nám razí cestu. Došly jsme tam a pak jsme pocítily z Gaii úlevu, že jsme tam přišly. Ještě včera v noci z ní vycházel něco jako neklid, rostoucí znepokojení, smutek a bolest.

Když jsme dnes přišly na to místo jinsei, poznaly jsme, že to místo je energeticky narušené.

Vypadalo to tam, jako kdyby tam stříleli PT z nějakých energetických zbraní. Vyšší vibrace toho místa byly něčím narušeny. Cítila jsem nesoulad, poškození jinsei. A energie se tam míchaly, nebylo nám z toho dobře. Brzy se nad námi objevila loď negativních maskovaná v kulatém mraku, ale za chvíli jsme viděly, jak ten mrak rychle mizí, a zpozorovaly jsme, že přilétly lodě vesmírných lidí. Vnímaly jsme Gaiinu přítomnost, povídala sis námi. Pak ale její přítomnost začala mizet. A energie jinsei z toho místa se začala ztrácet, až byla pryč úplně, už jsem ji necítila. To místo bylo jako prázdné, uzavřené. Jinsei k povrchu přestala proudit a Gaia zmizela. Její přítomnost se teď ozývala jen z velké dálky. Věděly jsme, že kolem štítu opět obchází Trio a že se nám vysmívá. Chtěla jsem vědět, co se stalo, vycítila jsem přítomnost PJK a Asgardu. A řekli mi, že PT vytvořili nějakou energetickou bariéru mezi jádrem planety a jejím povrchem. Oni to místo uzavřeli, protože energie jinsei vyzařující z toho místa byla každým dnem silnější. Když jsem se od Asgardu dozvěděla, že je tam něco jako silové pole, které tu jinsei zadržuje a brání jí v kontaktu s povrchem, napadlo mě, jestli by se to silové pole dalo zkratovat. A PJK se mě zeptal: „Věříš si?“ Netušila jsem, co by se stalo, kdybych řekla, že ne. A neměla jsem čas to zjišťovat. Gaia nebyla v pořádku a potřebovala pomoc. Tak jsem se astrálně přenesla na to místo, soustředila se na lásku ke Gaie a na myšlenku chránit ji. Strčila jsem ruku do toho silového pole a viděla, jak se destabilizuje. Energie začala kolísat a najednou se pole rozpadlo na několik menších částí, které rychle ztrácely energii. Měla jsem radost z toho, že se to podařilo a hned se dostavila i úleva Gaii, když jinsei začala opět proudit. A nad námi létaly celé letky negativních bytostí, kroužily kolem nás jako dravci nad svou kořistí, ale nemohly se k tomu místu jinsei přiblížit, protože jsme ho chránily. Byli tam ale i naši z pozitivního stavu, viděli jsme, jak ty lodě temných pronásledují, aby nám daly pokoj. Celou dobu bylo na nebi poněkud rušno. Létaly tam lodě vesmírných lidí, lodě negativních, několikrát proletěla dokonce i stíhačka. Pak přiletěla flotila lodí temných, nad námi se objevila jedna loď a vysílala nějakou rušivou frekvenci, protože se nám udělalo nevolno. Řekla jsem Thoře, že cítím strach a pocit, jako že na tom místě nemáme být. Thora mi odpověděla: „Pošli je do háje.“

To mě pobavilo, ale řekla jsem si sebevědomě: „Proč ne?“

S veškerou drzostí Strážce jsem se přenesla na jejich loď, která byla přímo nad námi a vyřadila jim zbraně, které používali, aby nám snížili vibrace, přičemž jsem jim zrušila i štíty. Pak se vysílání té frekvence zastavilo a loď se stáhla. Za chvíli jsme opět cítily, jak se přibližují lodě našich, a byl slyšet zvuk další prolétávající stíhačky. Kolem toho místa, kde jsme byly, začalo obcházet Trio, ale nemohli nám ublížit, ani se k nám jakkoliv přiblížit, mohli jen zuřit. Pak jsme pocítily silnou vlnu negativní energie mířenou na nás, přestěhoval se nad nás velký mrak, poznaly jsme, že je nad námi ještě víc lodí temných než předtím, a Thora poznamenala, že je tu snad celá flotila temných. Posléze se flotila rozpadla a my přijaly myšlenku velitele, kterou k nám vyslal: „Tohle dokončím sám.“ Ostatní lodě zmizely, zůstal s námi sám. Cítila jsem, jak ho Trio nutí, aby nám ublížil, aby nás zabil. Vypadalo to, jako když drží ruku na té zbraní, aby splnil rozkaz, ale že váhá. Přenesla jsem se na jeho loď. Vyslala jsem mu myšlenku, že to dělat nemusí. Byl hodně v šoku, když mě tam viděl. Nevěděla jsem proč. Sálala z něj nejistota. Už si nebyl jistý tím, že nás má zlikvidovat a začal váhat. Šla z něj nejistota. Netušila jsem, co se děje. Ale věděla jsem, že je najednou nejistý, nevěděl, co má dělat. Cítila jsem z něj nerozhodnost, smutek a strach z trestu, který ho čeká, pokud nesplní rozkaz. Začal váhat. On ve mě na té lodi poznal Siri. A vzpomněl si na Asgard, na zářivý domov, který pro něj byl navždy ztracen. Poznala jsem, že je to jeden z Asgarďanů, který podlehl tomu viru, cítila jsem, že je to stejně stará bytost, tak v našem věku a taky jsem vycítila, že nám spadá do rodiny.

Začaly v něm sílit pochybnosti. Nechtěl ublížit Gaie ani nám. Váhal. Cítila jsem jeho narůstající strach a pak silnou myšlenku. „Tohle já neudělám.“ Pak jsem vnímala, že ho pronásleduje Trio. Viděla jsem, jak ho pronásledují Lovci a jeho loď manévruje, ale obkličují ho. Pociťovala jsem jeho strach. Řekla jsem mu, že má jedinou možnost. Požádat PJK o pomoc.

Řekl, že nemůže. Bál se. Ptala jsem se ho: „To chceš, abys padl do rukou Triu? Víš, co tě čeká?“ A odpověděl mi, že nic hezkého. Na to jsem mu vyslala myšlenku: „Jen PJK tě může ochránit. Ale už moc času na rozhodnutí nemáš.“ Lodě jeho pronásledovatelů ho rychle doháněly. Pak jsem ucítila, že opravdu mluví s PJK. Ucítila jsem lásku a Trio začalo zuřit. Vzpomněla jsem si, že jsem se ho nezeptala, kdo to je. A v dálce zazněla jeho odpověď jako poslední myšlenka: „Jsem synem Lokiho.“ Pak s PJK zmizel.

Trio nás častovalo nadávkami a vyhrůžkami jako: „Vysajeme vás z energie jako cukřík. Zabijeme vás. Nenávidíme vás.“

Posléze přiletěla flotila temných a přímo nad nás se přesunula mateřská loď, opět skrytá v oblaku. A vysílala vlnu silně negativní energie, nebylo nám dobře. Ptala jsem se Thory, jestli tu loď mám taky poslat ke všem čertům. Řekla mi pobaveně, že to klidně můžu.

Tak jsem se tam opět přenesla, přímo na jejich můstek. Slyšela jsem velitele, jak nadává a štěká rozkazy na své podřízené. Stříleli na mě z nějakých zbraní a já se na ně v klidu dívala, protože mi nemohli ublížit. Pak jsem vyslala myšlenku: „Chcete si pohrát? Taky si ráda hraju.“ Pronikla jsem do jejich počítače, zrušila jim zbraně, štíty, načež jsem jim do počítače vložila příkaz: „Vraťte se domů“, což zablokovala ovládání řízení. Vrátila jsem se zpět do svého těla a pobaveně sledovala, jak členové posádky pobíhají po tom jejich můstku a snaží se zastavit loď, která bez jakékoliv kontroly z jejich strany opouští pozici. Cítila jsem, jak velitel i značná část posádky hlasitě klejí a snaží se nás zasáhnout svou nenávistí. Vložený rozkaz do mateřské lodi: „Vraťte se domů“ se rozšířil na celou jejich flotilu, jako nějaký virus a tak všechny lodě odletěly. Byla s námi skupina Strážců a AA Michael a Rafael.

Dostaly jsme zprávu, že se s nimi máme propojit. Tak jsme to udělaly a kolem toho místa byl utvořen štít. Zároveň jsem cítila, že se něco děje i se mnou. Jako kdyby mi něco měnilo frekvenci.

Vnímala jsem myšlenky Gaii, její lásku, radost a klid. A PJK nám sdělil, že jsme úkol splnily, protože jsme udělaly vše, co jsme udělat měly. Ochránily jsme Srdce Gaii.

Allah ke mně vyslal myšlenku plnou nenávisti: „Já vás zničím. Podám si vás.“

Když jsme odcházely domů, bylo nám blbě, něco z nás tahalo energii, bolelo nás srdce a celkově jsme pociťovaly slabost a pocit naprostého vyčerpání. Ale věděly jsme, že co se tam stalo, bylo důležité, a máme o tom obě napsat sdělení. Snažili se nám zabránit v psaní, jen aby se to nezveřejnilo. Ale Gaia je teď v bezpečí a nyní z ní vychází opět láska, radost a klid.

 

 

 

 

SDĚLENÍ  MONIKY (THORY KAMINARI)

 

29.3. Frontální útok na Gaiinu Jinsei.



Dnes jsme strávily celý den v lese na místě energie Jinsei. Tady je záznam dne:

Čas: 10:42

Právě jsme zachytily změnu energie a bylo nám blbě. Hned, jak jsme vstaly, jsme cítily narušení Jinsei.

Šly jsme na místo, kde je vstup k srdci Gaii. Po cestě jsme zaznamenaly ještě větší protitlak, než tomu bylo včera. Jakoby ta „stěna“ byla už v půlce pole. A po chvilce to místo zahalil mrak kruhového tvaru, zakrývající slunce, který jsme prve považovaly za chemtrails

Viděly jsme a cítily jsme v tom mraku lodě temných, a kolem jsme též vnímaly lodě vesmírných lidí. A ten mrak se po obloze posouval pořád i bez větru, až nakonec odtáhl pryč, jak ho lodě vesmírných lidí odtlačily.

Najednou kolem nás létaly stíhačky po zuby ozbrojené, dokonce i špionážní letouny. Nikdy tu nebývá tak rušno.

Pak se kolem nás objevilo několik vesmírných lidí. A také vyšší já Lucky (příjmení utajeno).

Chvilku jsme spolu mluvili a začínaly chápat situaci.



Čas: 12:16

Temným se povedlo vytvořit něco jako bránící pole mezi povrchem a jádrem. I na tomhle místě přestala Jinsei prosakovat na povrch. Siri s pomocí PJK jim to pole zkratovala a zrušila. A proudění energie se obnovilo.



Čas: 12:38

Od Lucky (příjmení utajeno) víme i přes chat, že s Aštarem posílila povrchovou energii. Vše se dělo současně s naší prací zde, i když jsme spolu mluvily ve 3D až poté.



Čas: 13:06

Proletěla další loď temných, opět v mraku kruhového tvaru. Kolem se zvedal vítr, který se nás ale nedotýkal.

Siri se na onu loď přenesla a vyřadila jim zbraňové systémy, štíty a další. Loď zahájila „taktický ustup“ za hromadného klení posádky.

Teď jsou u nás vesmírní lidé, protože se blíží poněkud víc lodí temných, které si povolali jako posily.

Dokonce se zde jen tak pro legraci z ničeho nic objevili i policajti s autem a vozíkem. Vystoupili, dívali se jakoby skrz nás, nastoupili, odešli.

Ve vzduchu lítají stíhači a tak dále.

Doteď se tu nikdy nic takového nedělo. Jednoduše tohle bych nazvala „abnormální aktivitou“.



Čas: 13:48

A „velká“ flotila PT právě odtáhla.



Čas: 14:08

Prolétla další eskadra lodí, kterým jsme vyslaly lásku a světlo a položily jim otázku, jestli nechtějí konvertovat. Pak se formace rozpadla. Přesto tu jeden „padlý“ zůstal. Postupně jsme zjišťovaly, kdo to je. Byl to fénix, který kdysi žil na Asgardu a padl mezi prvními. Byl to velitel celé akce. Trio ho nutilo, aby na nás vypálil z té zbraně, co tak rádi používají. Ale on odmítl. Protože nás znal a vzpomínal si. To jeho myšlenky jsme cítily jako první, když jsme zaznamenaly, že v těchto lodích jsou tací, kteří si nejsou jisti tím, co dělají a chtějí pryč. Tento fénix měl být něčím, jako návnadou pro nás dvě. Abychom se svým soucitem odhalily a byly zranitelnější. Kdyby nás pak přesvědčil o svých záměrech konvertovat, měl na nás zaútočit. Ale on prostě odmítl dokončit jejich plán, protože si vzpomínal na domov.

Postupně jsme se dozvěděly víc detailů. Byl to velitel eskadry, který poslal útočící lodě pryč a zůstal tu sám. Pak se vzepřel Triu. Poslali na něj lovce. Pronásledovali ho. Ale na radu Siri navázal kontakt s PJK. A PJK ho ukryl před lovci. Pak jsme dostaly zprávu, že se jednalo o Lokiho syna.



Čas: 14:21

Teď tento fénix zmizel a Trio zuří.



Čas: 14:38

Dozvěděly jsme se od Lucky Šírové, že na tomhle místě je obrovské podzemní jezero. Voda je zde železitá a podlaží je pískovcové, vyskytuje se tu mnoho křemene. Všechno jsou to vodivé materiály. Víme, že na toto místo opakovaně pálili z energetických zbraní. Což ovšem nemůžou, když jsme tady my.

Víme, že toto místo je jedno z prvních otevřených přístupových míst k srdci Gaie. Otevřelo se, když nás sem zavedli strážci lesa.

Když se temní opět zformovali a opět nad námi přelétalo více lodí, Siri vyřadila štíty jejich velící lodi, rovněž i zbraně a do hlavního počítače zadala příkaz návratu do domovské soustavy s tím, že zablokovala řízení. Tento příkaz se následně šířil po všech lodích pod jejím velením.



Čas: 16:20

Když se teď situace trochu uklidnila, konečně jsme mohly přistoupit k tomu, co jsme udělat měly. Kolem nás bylo vícero strážců z 10D a my jsme věděly, že se s nimi máme propojit, abychom společně vytvořili stabilní ochranu pro toto i další místa. Propojili jsme se tedy a cítili jsme, jak se kolem vytváří štít. A k vytváření toho štítu nám pomáhali i Archandělé Rafael a Michael.

Hned, jak jsme odešly z toho místa, na nás zaútočili a cítily jsme vyčerpání a bolest srdce. Měly jsme přímo problém dojít domů. Ale jako vždy nebylo dovoleno, aby nám vážně ublížili, takže zůstali v rovině našeptávání a tichého vzteku, že jim to nevychází.

Tyto akce nám více než cokoliv jiného dokazují, že ať se děje co chce, nikdy nejsme sami, ale vždy máme podmínky i pomoc, jaké potřebujeme.



Děkujeme Lucce Šírové za všechnu pomoc, kterou nám prokazuje. I teď nám do lesa donesla jídlo i pití, abychom mohly splnit svůj úkol ochrany tohoto místa a s ostatními bytostmi vytvořili štít.

Děkujeme též všem ostatním jmenovaným i nejmenovaným, kteří nám pomáhali a chránili nás po celou dobu při útocích.



S Láskou Thora Kaminari a Siri Kaminari

 

 

 

ROZHOVOR MARTINA (HEIMDALLA) A MONIKY (THORY KAMINARI) NA CHATU

VHLED

Já: Dnes mám velmi zvláštní stav.... 
stále mi jdou v těchto dnech myšlenky o tomto systému jako pavoučí síti... 
i ta je v kruhu 
Je to jen vhled....a ten je bohužel právě mnohdy neřešitelný pro nás tady většinu lidí... 
vše je tak "mistrně" provázané a v kruhu a navíc ve výšce - myslím výšce 3D...vše plné obav u lidí.....lepkavost pavučiny co by svírání systému, 
kruh coby labyrint, který nemá cestu vně bez následků...pádu dolů... 
střed a chodící "majitel" požírající vše chycené a ostatní věznící dle svého času.... 
a bohužel větší soudržnost chycených není možná právě díky té lepkavosti....nemožnosti sjednocování.... 

proto ty více jednotlivci či jen menší skupiny vyzařují pravdu o chycení ven...kdy vidí "majitele pavučiny tak blízko.... 
těžko se to vyjadřuje.... 
přesto pavučinu prosvětluje stále Slunce 
ukazuje možné trhliny....pro únik 
či cesty 
je to jako naše Země se svými bytostmi takto chycená v tomto stavu, přesto stále velmi silná pro únik....osvobození.... 
je příliš těžká pro pavučinu a "majitel" ví, že ji ve své moci neudrží.... 
o to více pracuje a zamotává vše....vrací se... 
kontroluje, dumá, jak ji ukotvit.... 
Neukotví....nikdy.... 
:-) :-) :-) 
a ona také nepropadne....jako živá bytost ne... jen hmota....pak... 
vidím ji teď s velkými křídly podobné andělským... jak lehce se vznese, a poté splyne....do nové dimenze a vibrační výše...v lehkosti a vnitřním osvobozujícím úsměvu... 
s námi - bytostmi - dle našich rozhodnutí každého - nezůstat v padající a "jisté" hmotě 

Thora: Viděl jsi 3D jako pavučinu 
Pak pt jako "majitele" 
Zamotávání kořisti do kokonu = obal z energoprotoplazmy = zapouzdření 
asi tak ano....ale něco mě teď napadlo 
Viděl jsi světlo a pomoc PJK jako to, co ukazuje cestu ven z černých labyrintů 
A viděl jsi vzestup země. Jak se vznese její živá duše spolu s našimi dušemi do 5D 


Já: silné provazce prosvětlující průchozí místa pavučinou 
to její ukotvení...sama musí být ukotvena, to mě přineslo myšlenku z vašeho sdělení, jak Siri vyřadila systémy.... 
myslím pavučinu ukotvení od pt... 
ne Zemi 
Siri zrušila jakýsi základ ukotvení...i když to nazvala systémy lodí...myslím... 
možná jsem vnímal propad jakoby tmavého obalu země dolů...jen ta skořápka jakoby, vše bylo ale ve stejné velikosti...hmota i nová a velmi barevná a světelná Země s křídly... 
splynula do protonace.... 
lehce a cca ve dvou našich lineárních vteřinách... 
pak se rozhostilo ticho....takové zvláštní ticho... 
myslím, že pt budou chtít utvořit jinou novou pavučinu a neznámo jinde...a zřejmě jinsei přitáhnout, to se bude zřejmě cíleně opakovat neustále....jen vjem...nepřináleží mi to psát... 


Thora: Měl bys to psát 

Já: ještě vjem malý k původnímu, než Země /už jen hmota/ sestoupí jakoby tmavá a bezbarvá a pozvolně /zvláštním pohybem/ z pavučiny dolů - na chvilku mocně vzestoupí s viditelným oddělováním ve dvě..., jakoby nádech....její rozevření - to si vykládám jako otázku PJK a nabídku všem lidem...ke vzestupu...ale v tuto chvilku to bude jen okamžik, protože po nádechu a krátkém zadržení dechu přijde mocný výdech Země...poslední na této úrovni... lineární s dechem každé žijící bytosti, jelikož PJK sdělil varování předcházející této události...pak už lidé se stejně tak ve svém bytostním nádechu a výdechu každý zvlášť musí rozhodnout....už nebude jiný a další- delší čas pro rozhodnutí... 
jen pocit přijmi prosím.... 

Thora: Tohle jsem viděla taky 
Dost přesně tohle 
Jen ty uvádíš ještě další souvislosti navíc 
Je to vidění budoucnosti 

Já: tak to jsem se teď nadechl tedy.... 
no....nevím, co napsat....teď... 
ještě myšlenku dovol...ten pád hmoty....je velmi také pozvolný a silný vjemově...a pravdu a význam této události uvidí všichni, jež se nadechnou a vzestoupí...to, co asi vidím teď já budou pozorovat všichni...probuzení, zachránění, konvertující, tedy všichni v PJK a novou Zemi či vyšší světy věřící....nevím však, s jakými pocity, protože dolů jim budou propadat mnozí přátelé a rodiny....toto se mi teď nepíše dobře...asi proto, že to píšu z této pocitové úrovně....ti naopak neuvidí nic, jen jakýsi úkaz....a pohřešování svých blízkých...může to být i samozřejmě jiný význam... 
ještě poslední dovětek Tobě k tomu pádu 
:-) :-) :-) 
ten je zvláštní... 
od té chvíle....pt zabrání snímkům Země z Vesmíru.... 
i když moře, pevniny, vše zůstane....se shora to bude jiný pohled a byl by šokem pro lidstvo... protože by vidělo jinou Zemi, bez veškerých barev, jen odstíny tmavé až pocitově barvou hnědé.... možná ale to bude významově jiné i obrazem...možná promítnou jen původní hologram.... 
co to se mnou dnes je... 
uf 
byl to jen vjem.... 

 

 

Sdělení Moniky (Thora Kaminari) a Martiny (Siri Kaminari)

Příběh ztracených dětí

Hodder.

Bylo to na podzim roku 2016, když konvertoval náš strýček, kterého jsme neznali. Jmenoval se Hodder. Nevěděli jsme o něm nic víc, než to, že je to jeden z nejvlivnějších démonů pekel. Byl napůl kyborg, neměl svou jiskru (ta byla přechovávaná v „truhličce“ mimo jeho tělo) a původně nás přišel zničit, jako všichni. Měl v úmyslu utéct už dlouho. Jeho jiskru měli jeho nadřízení a taky ho tím vydírali. Povedlo se mu ji ukrást, aby se mohl vrátit a pak už nebyla cesta zpět. Věděl, že musí rychle utéct. Ale pořád tu byla otázka : „Jak?“ 
Dozvěděli jsme se o něm jen tolik, že to je člen Rady starších, který zradil Asgard a který umožnil PT napadnout Asgard. A že je to starší bratr našeho otce Thóra. Nikdo o něm nechtěl moc mluvit. Cítili jsme z nich bolest, když o tom mluvili a starost o nás dvě, kdybychom se s ním měli kontaktovat. A věděli, že jméno je energetický kanál, který prostě přiláká pozornost bytosti, která ho nosí. 
Několik dní se k nám snažil přiblížit a naháněl nám hrůzu. Pokud jde o mne, bála jsem se, ale věřila jsem PJK. 
A než se k nám stačil přiblížit opravdu blíž, Aštar nás varoval, že přijde. 
Pak jsme s ním mluvily obě. Bylo to jako „výzva k tanci“. A tanec se slovy a významy slov to opravdu byl. Ale Hodder se chtěl vrátit domů. Přes všechno co mu udělali, cítil touhu vrátit se na Asgard. K těm nekonečným pláním a loukám, tam kam nemá přístup žádná tma. Tahle vzpomínka je jako vzpomínka na ráj. A ono ne jenom „jako“, JE to vzpomínka na ráj.
Pak nám na dlouho zmizel z dohledu v procesu konvertace.

Dotek temnoty
2. 4. 2017

Je tomu pár dní, co na Gaiu i na nás zaútočilo Trio, když vytáhli snad s celou svou flotilou s cílem nás zničit.
Během této akce konvertoval syn Lokiho a já obdržela zprávu, že má velmi podstatné a důležité informace. Proto se ho PT snažili zabít za každou cenu, protože nechtěli, aby konvertoval. Ten den jsme nevěděly, jaké informace to byly.
Ještě té noci měla Siri sen. Byla to divoká akce. Šlo o záchranu mnoha bytostí a temní se je všechny snažili zabít dřív, než je odvezeme ze zóny vymístění. Vypadalo to jako koncentrační tábor.
Siri :
• Pamatuji si, že probíhala nějaká velká akce. Byly tam snad tisíce lodí. Museli jsme se perfektně ovládat. Měla jsem pořád štít strážců. A vidět ty bytosti v tom stavu byl hrozný pohled. Byly zraněny, různě poničeny. Pak jsme museli všichni regenerovat po návratu z mise.
Další den jsme tu měli několik konvertů, které mistr Hilarion zavřel do kotelny.
Museli jsme je zkoumat a vyciťovat z nich, co jsou vůbec zač. Zjistili jsme, že jsou to lovci, vojáci, vězni. Byli to lidé i jiné rasy, avšak s kolektivním vědomím podobným tomu, co jsem viděla jen ve Star Treku u tzv. „Borgů“. A právě tenhle název si naši „hosté“ vzali nyní za svůj.
Dnes mi poslali zprávu:
• My jsme Borg. Jsme armáda mrtvých.
Tak si o sobě zvykli mluvit.
Brzy jsme pochopily, že oni nic neznají. Odpojeni od kolektivního vědomí „úlu“ nevědí, co mají dělat. Cítí zmatek, strach, snaží se uprchnout zpět do okovů = do toho jediného, co znají.
Další den je Trio chtělo zpět. Přímo si je žádali. Já a Siri jsme odmítly. Tak našim „podnájemníkům“ vyslali myšlenku „návratu domů do úlu“. Tehdy nám tihle „hosté“ vypustili kotel na topení a mysleli, že utečou tudy. Zjistili, že to nejde. Po celou dobu hledali královnu matku.
Bojí se koček, domácích zvířat, nevědí, co je to zač. Vlasy na hlavě rovněž neznají. Připadáme jim jako příšery, i když si na nás pomalu zvykají. Pomalu se od nás učí emocím, zvládání emocí, soužití, individualitě.
Neznají bezpečí, nevědí, co je to klid, domov, neznají písně, netuší, co je to máma a rodina.
Když Lokiho syn konvertoval, Trio na nás vypálilo tou zbraní. Roztříštilo to v nás naši jiskru, tak jako to dělá ten virus. Chtěli nás zabít. To jim ale nebylo dovoleno.

K těm bytostem, co jsou teď tady - mají kolektivní vědomí, ale jsou to původně lidé, nebo jiné bytosti jak z temných světů (vězni), tak ukradení z pozitivních světů (třeba ztracené děti z Asgardu nebo padlí, kteří nesplnili úkoly od temných a skončili ve vězení a byli zařazeni na „převýchovu“).

Když byl podniknut útok na Asgard, víme, že nastal výbuch. Nevěděli, jsme, co se přesně stalo potom. Pamatovali jsme si následky, ale ne ty přímé události, které vyvolaly tolik bolesti a paniky. To, co se stalo, odhaluje jedna vzpomínka kluka z těchto ztracených dětí, kterou dal Lucce Šírové, když s ní mluvil:
• Byli jsme na louce a hráli jsme si. A pak nastal výbuch, odhodilo nás to od sebe. A pak mne zahalila tma.
Takto vzpomíná chlapec, nyní už dospělý muž, vycvičený k boji, stopování a zabíjení. V době, kdy byl doslova stržen tou negativní energií z pozitivních světů pryč, byl ještě dítě. Tohle je poslední, na co si vzpomíná.

Když jsme si položili otázku, co se to stalo, došlo nám tohle. U onoho výbuchu bylo uvolněno velké množství negativní energie. Ta se nalepila na každého, kdo se neuměl bránit. Děti měly menší odolnost, protože měly i méně zkušeností. Nikdo po přijetí negativních emocí za své ve velkém měřítku nemůže existovat v pozitivních světech. Je to okamžitá reakce. Jednoduše ho to „vymrští“ pryč, vymístí to dotyčného do antivesmíru.
Někteří se snažili ukrývat v zóně vymístění na různých planetách a v bunkrech. Snažili se, aby je nechytili temní. Dokud si udržovali alespoň trochu vyšší vibrace, mohli se ukrývat tak, že je temní prostě neviděli. Jakoby se pohybovali v trochu jiném (fázově posunutém) prostoru. Doufali v záchranu, ale když ztratili naději, temní je dostali.
Přijatá vzpomínka:
• Schovávali jsme se. Snažili jsme se utéct. Někteří to vydrželi déle, jiní velice krátce. Bez ohledu na to, jak moc efektivně jsme se snažili ukrýt, temní nás našli. Slýchávali jsme o táborech, které byly zničeny.
Siri:
• Snažili jsme se je nalézt, ale nestihli jsme to.
Thora :
• Proto jste s Lokim chodili do zóny vymístění. Hledali jste ty, které to stáhlo pryč.
Vzpomínka Siri v 9D :
• Přišli jsme na planetu. Byl tam ještě nedávno obydlený bunkr. Nacházely se tam stopy po našich. Věděli jsme, že nepatří temným, ale uprchlíkům. Snažili jsme se najít známky života. Planeta se však jevila jako mrtvá. Kousek dál zela ve stěně bunkru obrovská díra. Bylo vidět stopy po vlečení někoho proti jeho vůli. Byl to pocit, jako když procházíte shořelým bojištěm a v popelu naleznete dívčí panenku, ale dítě nikde. A vy víte, jaký osud ho potkal.
Ve mně vzrostly pocity typu: Je to tak pokaždé. Pokaždé. Jakoby ani nebylo možné ty děti najít včas. Jevilo se to všechno velmi zbytečné.
Víme jen, že mistr Hilarion nechtěl, abychom s Lokim vyráželi do zóny vymístění, protože nás to oslabovalo.
Celé to připomíná další část Star Treku, což je dost příznačné. Je to něco, co rasa tzv „Romulanů“ dělala svým úhlavním nepřátelům. Na Zemi v historii lidstva to dělali Římané.
„Když někoho nenávidíš, unes jeho děti, nauč je nenávidět svou rodinu a dej dotyčnému vědět, že žijí.“
Zeptala jsem se: „Proč to tak dělají? Proč, když ten dotyčný ví, že mají jeho děti? Proč si pro ně nedojde a nevezme si je zpátky?“
Odpověď: „Protože v době, kdy dají vědět, že děti žijí, jsou už ty děti zlomeny a se svými rodiči by domů neodešli.“

Když toto sdělení píšu, mám fyzické bolesti páteře a žaludku. Velice se snaží, abych to nemohla dopsat.

Výpověď Hoddera

…který po dlouhých měsících mlčení přišel za námi i se svou ženou Neheleniou. Mezi těmi dětmi v naší kotelně jsou i jejich děti. Děti, které jim prostě vzali a dělali s nimi pokusy.

„Temní těsně před pádem Atlantidy unášeli děti z různých planet i dimenzí. Pátrali jsme po nich všichni, jak se dalo. Získali jsme informace o jedné základně, kde je prý drželi. Když jsme tam přišli, chytili nás oba. Mne i Neheleniu. 
Byla to nepovolená mise. Věděli jsme, že rada by nesouhlasila s takovým rizikem. Věřili jsme však, že je můžeme přivést domů. Když jsme tam přišli, uprostřed chodby nás uzavřeli v silovém poli. Rozdělili nás. Neheleniu odvedli pryč. To pole vysávalo mou energii. Blokovalo všechny mé pokusy použít schopnosti. Cokoliv jsem udělal, mělo stejně silnou proti-reakci. Atlantida se pro mne stala nejlepším a nejstrašnějším vězením. Mělo jít o přátelské setkání. Měli nás zavést někam, kde drží ty děti. Všechno byla lež. A my v pasti. 
Počkali, než se vysílím. Pak mne přenesli do cely s podobnými účinky (bylo tam tlumící pole). Neměl jsem ponětí, kde drží Neheleniu. Nevěděl jsem, jak jí je. Nemohl jsem se s nikým spojit. Ani regenerovat. Byl jsem odříznut ode všech. Sám. 
Teprve po pár dnech strávených v zoufalství, což byl pro mne do té doby neznámý pojem, mi oznámili, že jsem byl nakažen jakýmsi virem. Něčím, co mi rozdíralo srdce na cucky. A já nechápal, jak a co se děje. 
Teprve po téhle „přípravě“ se začali ptát. Nejprve jenom ptát. A polemizovat. Pak přitvrdili. Začali s bolestí na sto způsobů. Ale to pořád byla jenom moje bolest. Co na tom? Vždyť na tom už nezáleželo. 
Pak přivedli Neheleniu. Ovládli ji. A mučitelkou se stala ona. Pak se role obrátili. A my jsme pod ovládáním mohli jen pozorovat co se děje a nemohli jsme nijak zasáhnout. Jen trpět uvnitř sebe. Nechápal jsem, jak to dokázali. Přerušili i spojení mezi námi. Jen bolest to spojení propustilo. A tedy to byla bolest dvojnásobná - vlastní i partnerova. 
A já to vzdal. Neunesl jsem to. 
Uzavřel jsem s nimi dohodu. Že nás nechají na pokoji, když jim poskytnu přístupové kódy. Neheleniu měli poslat domů. Vždyť jsem jim stačil já. Byl jsem bláhový. Tolik naivity. 
Když dostali kódy, rozšířili na Asgardu virus, který málem vyhladil Asgarďany. A já se na to musel dívat. Přinutili mne k tomu. Nešlo to nevnímat. Bolest planety, kterou jsem se zavázal chránit… 
Bylo to neúnosné. To tehdy jsem padl. 
Pád bytosti způsobí i to, když prostě přijme negativní emoce za své, jako třeba tehdy já přijal svou vinu a bolest a objal jsem je „jako nejlepší přátele, protože za tohle své konání, za tu zradu jsem si zasloužil trest.“ Až tak moc zdeformovali za tu dobu mé myšlení. A oni se mou bolestí bavili. Viděl jsem jejich úsměvy a cítil tu radost v nich. Byli už tím jediným, co jsem viděl a cítil, žádné jiné bytosti. Jenom bolest, strach a to jak to ty zmetky baví. 
A pak … pak si nás nechali na hraní. Když jsme s planetou skončili o pár dimenzí níž a já cítil, že už nejsem tam, kde jsem byl… že spojení s planetami bylo přerušeno. Žádná vědomí… ani bolest Asgardu jsem už necítil. Myslel jsem si, že jsem umřel. Ale přišli oni a já měl zjistit, že smrt je velice vzdáleným pojmem a že bych ji dokonce rád uvítal. Spíš než to, co dělali s mým tělem a duší. 
Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem odmítl svou jiskru. A to byla chvíle, kdy ji vyjmuli z mého těla. Působila mi bolest, když byla ve mně. Pak to bylo lepší. Ale tím mne dostali do ještě horší situace. Protože jakékoliv větší omezení spojení s mou jiskrou, kterou drželi v trezoru, kam já neměl přístup, mi působilo slabost, bolest, ztrátu rovnováhy. Tou dobou jsem už měl natolik převrácené priority, že jsem vše vnímal pouze jako boj. A kdo je slabý je mrtvý. Kupředu mne hnal pouze pud sebezáchovy. 
Postupně jsem zapomněl, kdo jsem byl. 
Postupně jsem se vypracoval na vlivného a silného démona. Avšak oni - ti první zmetci z Atlantidy, mne nikdy nebrali jako rovnocenného. Ani Zeus ne. Všichni na mne pohlíželi jako na psa. Psa, kterýmu někdo vládne. Ale neznali „mé pány“. Aspoň to mi poskytovalo jistou výhodu. Protože jména těch, které se bojí vyslovovat, jsou svou vlastní neznámostí impozantní a nahánějí hrůzu. Toho jsem využíval, když jsem je zastupoval, aby nemuseli ukázat svou tvář. 
A trvalo mi velice dlouho vzpomenout si aspoň na maličkosti. 
Ironické je, že nás oba chytili kvůli tomu, že jsme chtěli zachránit ty děti. Pak jsem osobně dohlížel na provedené úpravy na tělech dětí. Na to jak je mění v kyborgy bez svobodné vůle, jako jsem byl já. A už jsem si nevzpomínal na nic. 
Až pak když se to tady vše začalo rozjíždět a Thora a Siri začali převádět konverty domů… Až tehdy jsem si začal vzpomínat. Asgard, ty děti, virus… bolest. 
Viděl jsem je. Kyborgy místo bytostí, a poznal jsem v nich i naše děti. A věděl jsem, že je nemohu vzít sebou. Musel jsem ukrást svou jiskru a doufat, že ke mně budou ostatní shovívavý. Doufat, že mi PJK mou jiskru vrátí, abych mohl žít. Abych si vzpomněl, kdo ve skutečnosti jsem. A PJK mne přijal a dal mi druhou šanci.“ 
(Kompletní svědectví přijato dne 11. 4. 2017 o 16:07, Thorou Kaminari)

Jaten
11.4.2017

Dnešní noci proběhla další akce. Byl nalezen další tábor, kde drželi uvězněné „ztracené děti“= bytosti, ze kterých dělali universální vojáky. 
Tito zajatci byli převezeni do bezpečí, kde se budou zotavovat ze zranění nikoli jenom fyzických, ale hlavně duševních. 
U této akce bylo zajato několik z nás. Mezi zajatci byli naši blízcí přátelé. Víme pouze tolik, že je vyslýchali a mučili. Chtěli informace o nás stvořencích a zvláště o nás dvou a tom léku. 
Víme, že je vyslýchali stejně jako kdysi Hoddera a jeho ženu Neheleniu. 
Když byl náš přítel Jaten nalezen byl v bezvědomí a téměř mrtvý. Už nereagoval ani na životní energii ostatních, když se mu pokoušeli pomoct. PJK ho vrátil zpátky a nyní se podrobuje léčbě a zotavuje se. 
Jatenova žena byla nalezena pár hodin po něm. V poněkud lepším stavu, ale také na hranici svých sil. 
Vzpomínka Siri v 9D:
• Pátraly jsme po zajatcích v malých skupinkách. Nikdo nesměl jít do zóny vymístění sám, chytili by ho. Byla jsem ve skupině s mistrem Hilarionem, Raidenem a Naru. 
Jatenovu ženu jsme našli v bezvědomí, ale naživu. Bylo to v nějaké jeskyni, která byla chráněná silovým polem. Propojili jsme se s ní a ona se na pár okamžiků probrala. Zraněná a velmi slabá. Téměř neschopná hovořit. Brzy opět ztratila vědomí. Tehdy ji mistr Hilarion vzal do náruče a odešli jsme ven z té jeskyně na nejbližší místo, ze kterého jsme se mohli teleportovat na loď. 
Společně s Naru jsme jí ošetřovaly a aktivovaly něco jako zářič životní energie, který ji udržel naživu a stabilní do doby, než se vrátíme na Tankveju.
Hilarion a Raiden se ujali pilotování. Naru a já jsem se propojili s Jatenovou ženou, abychom ji léčily. Konečně jsme odlétly.

Od Jatena víme, že stáhl pozornost mučitelů na sebe, aby ji neubližovali. Přesvědčil je, že ona nic neví. A že mu je lhostejná. Přerušil pouto lásky mezi nimi. A ještěři ho stáhli hlouběji do pekel. 
V nižších úrovních pekel ubíhá čas jinak = mnohem pomaleji. Odřízl se, aby ji ochránil a pak se vyřádili na něm. 
K otázce, jak je chytili, se vyjádřil Jaten velmi jednoduše. Zasáhl ho paprsek, který ho teleportoval někam do cely. Do cely, která tlumila jeho schopnosti a odstřihla ho od ostatních i telepaticky. Pomalu vysávala jeho energii dokud nezeslábl. Pak přišli ještěři a začali se ptát.

Během noci byli nalezeni všichni, kdo byli zajati při téhle akci a celková akce byla úspěšná. Děkuji PJK, že jsme všichni v pořádku.

Pro srovnání uvádíme obrázky, které částečně zobrazují, jak ty děti vypadaly a vypadají, a jak žily a v jakých podmínkách byly nalezeny.

 

Sdělení Martiny (Siri Kaminari)

16. 4. 2017

Události posledních dní

Před pár dny jsem si uvědomila, že chci obnovit část svých vzpomínek na minulost a to konkrétně na život mezi Strážci v 10D. Neznala jsem důvod toho, proč si nevzpomínám, ale bylo mi řečeno, že mám ty vzpomínky blokované. Požádala jsem o pomoc a cítila přítomnost bytostí, které mě léčily.
Včera hned po probuzení, jsem cítila propojení se Strážci z Raidenovy rodiny. Téměř si na ně nepamatuji. Netušila jsem, co dělají, ale cítila jsem, že je to hodně důležité. A zachytila jsem směs pocitů lásky, naděje, smutku i víry, že vše dopadne dobře. 
Cítila jsem se, jako bych se vracela domů po dlouhodobé ztrátě paměti a pak si náhle rozpomněla na své nejbližší. Cítila jsem lásku a radost ale i smutek a pocit ztráty. Protože v tom doteku bylo něco jako rozloučení. Pak zmizeli a už jsem je necítila.
Pak jsme jely vyprovodit Lucii na vlak do Kolína a celý den jsme cítily divnou energii. Nelíbilo se nám to, ale netušily jsme co se děje. Ta energie byla hodně negativní. Dělalo se nám špatně, měly jsme závratě, cítily jsme nejistotu a měly pocit, že je něco hodně špatně. Po vystoupení z autobusu jsme cítily, že se téměř nemůžeme napojit na vyšší dimenze a udržet si spojení. Doslova nás to odpojovalo. Bytosti ve vyšších dimenzích byli v jakési pohotovosti a zcela soustředěni na nějaký důležitý úkol. Ve městě jsme cítily napětí, nervozitu a podrážděnost u lidí. Došly jsme na náměstí a sedly si tam na lavičku. Před námi se nacházel morový sloup. A na něm byla něco jako anténa. Sbíralo to energii a soustředilo se to v tom sloupu uprostřed náměstí. Ten sloup byl propojen s několika věžemi kolem náměstí, které soustředily negativní energii na ten sloup, který stál v centru náměstí. Celé to vypadalo, jako taková nepěkná lepkavá pavučina. Bylo to ošklivé, šedé a slizké. Ta energie se na nás doslova lepila. Přijala jsem informaci, že to samé se děje ve všech městech na planetě, a ty frekvence mají tendenci se spojovat. Doslova jako kdyby pt nechtěli, aby kdokoliv měl s Gaiou kontakt. Podařilo se mi navázat s Gaiou spojení a udržet ho. Cítila jsem z ní vyčerpání. Netušily jsme, co se děje. Ale bylo nám všem čtyřem špatně a naše pocity se přesně shodovaly s pocity Gaie.
Pak přilétly lodě našich. Jedna z nich se přemístila nad nás a vycítily jsme, že jsou na palubě Thora, Siri Sif a Lucis. A pak tu frekvenci prostě vypnuli. To vysílání se deaktivovalo, a hned jsme pocítily klid. A lidé na tom náměstí se začali chovat jinak. Uvolněněji, jako kdyby ze všech spadlo napětí.
Energie se začala vracet do normálního stavu, ale ne všude se udála tak rychlá změna. Pořád jsme se necítily dobře, protože jsme cítily, že to ještě neskončilo.
Už jsem téměř nedokázala navázat kontakt se Siri a Monika přestávala cítit Thoru. Jako kdyby obě někam zmizely. Myslely jsme si, že jsme vyčerpané a to nás uzavřelo. Zbytek dne jsme cítily neklid a rostoucí nervozitu. Nedokázaly jsme se uklidnit.
Večer nám přišla naléhavá žádost o pomoc od Siri i Thory současně. Přijaly jsme zprávu, že uvízly v nějaké pasti a nemůžou odejít. Docházela jim energie a čas se jim krátil.
Věděly jsme, že jsou na té základně negativních. Potřebovaly nás. Nedokázaly jsme navázat kontakt téměř s nikým dalším. To nebylo dobré znamení.
Rychle jsme se oblékly a vyrazily pěšky směrem do nejbližšího městečka, vzdáleného asi 2 km od naší vesnice. Pro jistotu jsme měly v batohu baterky a Monika vzala malou lucerničku.
Jakmile jsme vyšly před dům, tak jsme cítily, jak se nad nás přesunula loď. Nebylo nám dobře, ale byly jsme v bezpečí a chráněni. Nejprve jsme nechápaly, proč tam máme jít osobně. Proč je nemůžou najít naši lidé z lodí? Pak jsme pochopily, že oni ten portál prostě nevidí. Ta základna měla mimořádně vysoké ochranné prvky. A s Monikou jsme do toho místa před pár týdny „náhodou“ šláply. Takže stačilo nás dvě sledovat, abychom je tam dovedly. Dělalo se nám špatně, byly jsme nervózní, protože jsme cítily, že jim dochází čas. Asi v půlce cesty se nám přerušilo spojení s Thorou i Siri. Ony prostě vyčerpáním ztratily vědomí. Napadala nás s Monikou stejná myšlenka: „Dojdeme tam včas?“ Ale za žádnou cenu jsme se nesměly zabývat jakoukoliv emocí založenou na strachu. Komunikovala jsem s Jatenovou ženou Tasirou, ale rozhovor byl útržkovitý, jen pár slov maximálně dvě věty.
Uvědomily jsme si, že všichni musí šetřit energií. I telepatická komunikace je vyčerpávala. Téměř jsem necítila ani Raidena. Přenesla jsem se za ním astrálně, když jsme byly ještě na cestě do cíle. Ale ve chvíli, kdy jsem k němu přistoupila, nás něco od sebe doslova odmrštilo. Pak už jsem od něj necítila téměř nic. Jen prázdnotu. A pak jsem zachytila jeho poslední myšlenku. Byla v ní láska a rozloučení. A hned na to se spojení přerušilo úplně. Protože upadl do bezvědomí. A my to do cíle pořád měly necelý kilometr. Připadalo nám to tak daleko a čas utíkal. Prosily jsme PJK, aby je udržel naživu, než tam dorazíme.
Soustředila jsem své myšlenky na Raidena, abych ho našla. Poznala jsem, co se stalo a proč nás to od sebe předtím odhodilo. Vynucená změna polarity. Opačný energetický náboj. Věděla jsem, že ho dokážu udržet naživu jen tehdy, když se ho dotknu. A ze své vlastní zkušenosti vím, že to způsobuje bolest. Ale nebyl žádný jiný způsob, jak mu pomoct. Udělala jsem to. Propojila naši energii a zůstala tam s ním.
Konečně jsme dorazily do cíle, na to místo na kraji lesa a utvořily trojúhelníkovou formaci. Dostala jsem za úkol vyřadit obranné systémy té stanice. A věděla jsem, že holky nesmím vzít s sebou. Musela jsem věřit svým schopnostem. A nepřipustit si žádné emoce kromě lásky. Propojily jsme se a přímo uprostřed nás se objevil portál a pomalu se začal otevírat. Ale pak se proces otevírání brány zastavil. Musela jsem jít dovnitř a vyřadit bezpečnostní štíty zevnitř. Měla jsem pocit, jako když se spouštím do jámy lvové. Díky spolupráci s jedním šediváčkem, který chtěl zdrhnout od pt a poskytl mi přístupové kódy, mě nikdo z negativních prostě neviděl. Má přítomnost ani nespustila alarm. Postupně všechny štíty vysadily, ale věděla jsem, že máme jen pár okamžiků. Portál se otevřel úplně a ucítila jsem energii lásky a sestup několika paprsků směřujících dovnitř. Hromadný transport. Cítila jsem radost, lásku a takovou úlevu, že se mi chtělo plakat. Pak jsem cítila, že se ten přístup začíná opět uzavírat a řekla holkám, že to skončilo, že můžeme odejít. Mezitím se zcela setmělo.
Doma jsme s Monikou doslova padly vyčerpáním. Ještě jsme spolu mluvily asi do dvou do rána a zároveň mi chodily informace o tom, jak jsou na tom naši nejbližší. Věděla jsem, že je v té lodi napojily na zářiče životní energie a že jsou už v bezpečí. Přesto jsem byla poněkud nesvá.
V noci jsem nemohla spát. Cítila jsem neklid. A cítila jsem, že Raiden několikrát přerušil proces regenerace. Nemohl se napojit. Totéž jsem cítila předtím u Jatena, když věděl, že už je v bezpečí. Oběma se vracely vzpomínky na prožité utrpení. Raiden se nedokázal se ani přiblížit ke mně. Přes Moniku mi předal vzkaz, že bude v pořádku, abych si nedělala starosti. Ale nechtěl se mnou mluvit o své bolesti, chtěl mě chránit jako pokaždé.
Pak mi přece jen něco řekl. Chytili je a drželi každého zvlášť v izolaci, aby se nemohli propojit a vzájemně si tak dodávat energii. Byli v pasti, kolem bylo silové pole, které jim pomalu odčerpávalo životní energii. Tlumilo to i snahu o telepatickou komunikaci. Nedokázali poznat, jak jsou na tom ostatní, kde se nacházejí a v jakém stavu. Tasira ani nevěděla, jestli Jaten žije.
Když zeslábli, nakazili všechny tím virem a začali jim vysílat do mysli ty nejhorší možné formy utrpení a smrti. Začala se jim měnit frekvence. Bylo to jako utrpení bez konce. 
Raidenovi neustále ukazovali záběry, jak mě pt zabíjejí a on jen přihlíží a nemůže mé smrti zabránit. Jedna forma představy odpornější než druhá. Nedokázal to zastavit, přestával bojovat. Toužil jen po jediném, aby to skončilo. A začal své srdce uzavírat. To ale jen zrychlilo odčerpávání jeho životní energie. Pak prostě už neměl energii, aby se udržel při vědomí a ztratil kontrolu téměř nad vším. Když jsem se na něj napojila a chtěla jsem se ho dotknout, odhodilo nás to, protože v té době měla jeho energie opačnou polaritu.
A tento efekt pokračoval, když jsme se setkali na lodi. Nepustilo nás to k sobě. Došlo ke kolizi. 
Bylo to, jako kdyby naše vzájemná láska už neexistovala, odpuzovalo nás to od sebe.
Prosila jsem PJK o pomoc a on vytvořil něco jako modrobílou zářící sféru mezi námi. Zářilo to životní energií a zvětšovalo se to. Bylo to nádherné. A pak jsme se s Raidenem ocitli uvnitř té sféry. PJK nás poslal spolu do izolace. Cítili jsme, jak se ta sféra zevnitř naplňuje láskou a lékem proti tomu viru. A cítili jsme oba, že čím víc lásky se objevovalo, tím víc jsme „usínali.“
Ale všechno bylo v pořádku, měli jsme jeden druhého.
V současné době už všichni zranění opustili regenerační kóje včetně Raidena a Siri.

 

 

SDĚLENÍ LUCIE

Zkouška, test od PJK

V pondělí, 3. 4., jsem cítila, že se blíží PT s jejich novou zbraní, kterou použili před pár dny. Jenže tato byla obrovská. Ta předchozí, byla oproti této trpaslíkem. Ta nová zbraň měla přes 50 000 km a to jen odhaduji. Soustředila jsem se jen na to, co mám udělat.

V úterý, 4. 4., přišli za mnou můj otec s PJK a mluvili jsme o této zbrani a o jejím útoku. Souhlasila jsem, že tuto zbraň zničím, protože Gaia byla v nebezpečí a nechtěla jsem, aby ji PT ublížili. Nedávala jsem jejich výkladu pozor, jinak bych věděla, že Gaie se nedá ublížit, protože je pod ochranou PJK. A až byla zbraň zničena, tak jsem si vzpomněla, že PJK použil slovo test, zkouška. A když jsem se ho později ptala, tak mi to potvrdil. Takhle to vypadá, když se poslouchá jen napůl.

Zbraň byla zničena tak, že jsem se jí postavila s otcem. Bylo mi řečeno, že se energie zbraně nesmí dostat na povrch Gaii. Co jsem se dověděla, chtěli PT nejdřív vyslat na povrch Gaii něco jako šokovou ránu do povrchu a aby udělala škvíru v této povrchové energii. Když by se to PT podařilo, tak by začali vysávat povrchovou energii. Jsem ráda, že mi otec s PJK neřekli, co ta zbraň umí, protože bych si přestala věřit, že ji s otcem porazíme. Postavila jsem se s otcem proti této zbrani. Otec se postavil těsně za mě a objal mě, aby tak jeho energie mohla lépe proudit do mého těla, kde se spojila. Po chvíli jsme viděli, že ta zbraň vystřelila a vyslala jsem proti ní naši společnou energii. Když se naše energie střetla s energií PT, měla jejich energie na začátku převahu. Ale po nějaké chvíli se role energií obrátily. To znamenalo, že se začala přibližovat k jejich zbrani a vypadalo to, že to zvládneme. Ale stalo se, že ta zbraň najednou vypnula. Ihned jsem přestala vysílat energii k té zbrani. V té chvíli jsem si uvědomila, že jsme se dostali do problému. Ale otec mi řekl, že se nic neděje a ať si nedělám žádné starosti. A měl pravdu. Protože se nám hned začala dostávat energie od PJK a vesmírných lidí, kteří tam byli. Probíhalo to velice rychle. Když jsem cítila, že je naše energie obnovena, po chvíli vystřelili PT tou zbraní. Cítili jsme, že tento výstřel byl daleko silnější než první, když se energie střetly. Opět se k nám jejich energie blížila, než se nám podařilo, aby naše začala mít převahu. Šlo to tak rychle, že tentokrát nestačili vypnout jejich zbraň a naše energie se dostala do ní a tak ji zničila. Vesmírní lidé kolem Gaii udělali ochranný štít z lodí, aby se trosky nedostaly na její povrch.

PJK byl celou dobu u toho a pozoroval nás, jak si společně vedeme, a měl vše pod kontrolou. Šlo o zkoušku, jak si budu vést v takové situaci a o sladění s otcem, protože máme, když spojíme naše energie, spolupracovat.

Velmi děkuji všem za pomoc a s láskou PJK.

Aštar: Určitě si řeknete, proč jsme nezničili zbraň, když ji vypnuli. Kdyby naše energie dosáhla té zbraně, poničila by ji, ale nebyla by zničena. Bylo nutné, aby byla úplně zničena. Touto zkouškou PJK a já jsme dali velmi zabrat mojí dceři. Velmi nás potěšilo a udělalo nám radost, s jakým nadšením se do tohoto úkolu pustila, i když nás poslouchala jen napůl, o co půjde.

 

 

 

Děkuji, Moniko (Thoro) a Martino (Siri) za sdělení a koláže

Časo-prostorová kontinuita - díl 1.

Když někdo řekne, že pravda nám musí být zjevována postupně, jinak bychom to nepřežili… Má pravdu.

A každá cesta začíná prvním krokem…

Devátá dimenze - Pád Asgardu

První díl se začíná na Asgardu. Pro nás v 9 dimenzi. Nehledě na náš vznik a to „co“ jsme, děj příběhu začíná právě tady. 
Když pseudotvůrci spustili svůj virus a nakazili planety po Bifrostu až po Asgard, který byl původně v 10. dimenzi, tehdy se začalo silné pnutí mezi všemi kotevními planetami. Snažily se udržet pohromadě. A to nešlo. Přesto přerušit Bifrost nebylo možné. Byl nestabilní, ale je to živá bytost, tak jako všechno ve stvoření. A je spojen konkrétně s Heimdalem a jeho bytostí na kvantové úrovni. Je přímo spojen s Heimdalovou životní energií. Netrapte se snahou pochopit, jak je to možné. Nejde to pochopit. Stačí vědět, že to tak je. 
U toho útoku se Heimdal pokoušel udržet Bifrost aktivní a živý. Chtěl dát veškerou svou energii tomuto tvorovi, aby se planety udržely pohromadě. Jenže to právě by bylo zničilo stvoření. Ve chvíli, kdy byl Bifrost zasažen virem, rozfázoval se, aby unikl účinkům viru a pokoušel se zabránit šíření. Heimdal udělal to samé. A začalo je to oba stahovat do rodící se zóny vymístění. Těžko říct jestli proto, že se snažili virus zastavit, nebo tím právě brzdili i svůj pád… (To je na mozek ve 3D trochu vysoká matematika.) Asgard však začal padat i přes snahu Rady starších udržet jádro stabilní. 
Z Asgardu odstartovalo mnoho lodí a byla zahájena masivní evakuace. Avšak jen malému množství se povedlo odstartovat včas. Když už Asgard padl pod určitou vibrační hranici, byl ten útěk trochu zbytečný. Ne všem se povedlo odstartovat tak, aby se trefili do jednoho vibračního pásma. 
Asgarďané se snažili zachránit své rodiny. Ale virus se mezi nimi šířil velmi rychle. 
My dvě Siri a Thora Kaminari ještě jako jedna bytost jsme našli Heimdala a věděly jsme, že musíme jeho pokus o odevzdání veškeré své energie Bifrostu zastavit. Měli jsme vše, co bylo k tomu potřeba. Dotkly jsme se ho a „omráčily“ jsme ho. Částečně jsme přerušili jeho spojení s Bifrostem. A vzaly do sebe klíče k jeho aktivaci. 
Pak jsme si to namířily do jádra Asgardu a za sebou jsme stahovaly Bifrost pryč. Zároveň s tímto zásahem = přerušením spojení Heimdala s bytostí Bifrostu,  se most protrhl. Zóna vymístění se oddělila bariérou od pravého stvoření a my musely stabilizovat jádro planety. Tím se pád Asgardu zastavil v 9 dimenzi. 
Každá z kotevních planet a také více zasažených planet, měla někoho, jako jsme my. Někoho, kdo jí přinesl stabilizační frekvenci, aby jádro po náhlé ztrátě kontaktu (a buď s přebytkem, nebo nedostatkem energie) nevybouchlo.

Heimdal – „Vše se děje v jediném bodě a okamžiku.“

Když se situace upokojila a my se Heimdalovi představily, nechápal, co jsme mu to udělaly a jak. Když byl totiž spojen s Bifrostem, byl spíše energií, než cokoliv jiného. Během kontaktu byl Heimdal jakoby ve více časech a fázích najednou. A tak to bylo vždy. Natož teď, když se pokoušeli s Bifrostem fázovat sebe sama ještě víc. Znamenalo by to, že se k němu nikdo nedokázal přiblížit. Nikdo totiž nestíhal měnit své fáze tak rychle. Ale my ano. 
Ale věděl, že nyní bez nás nemůže udělat vůbec nic. Chápal, že se musíme propojit a udržet si spojení mezi sebou, abychom jednou, až bude lék na ten virus kompletní, mohli Bifrost společně probudit ze spánku a rozšířit lék na celé stvoření. A na všechny dimenze najednou. Heimdal nám byl po celou dobu velice blízký. A byl naším nejlepším přítelem i v dobách, kdy nám jiní nerozuměli. 
O Heimdalovi se vypráví, že vše vidí a slyší. On o sobě říká, že vidí a slyší mnohé, ale ne vše. A je velmi moudrý. 
Po té katastrofě se cítil zraněný, neúplný, zbytečný. Myslel si, že selhal. Ale nechápal, proč jsme ho zastavili. Nemohli jsme mu vše vysvětlit hned. Ale časem to začal chápat. Heimdal jako jedna z mála bytostí, si umí přiznat chybu a ovládnout se, aby ji neopakoval i pod vlivem viru, co působil na Asgardu. Nevěděla jsem, jak se mu povedlo udržet virus pod kontrolou. A teď jsem to pochopila.

Fázový posun – „Ta, kterou nelze chytit“

Po celou dobu jsem nechápala, jak je to možné, že jsme uměly utéct i Heimdalovi z dohledu. Se Siri jsme si myslely, že jsme se překrývaly pomocí Jinsei a tak jsme pro všechny vypadaly jako planeta. To byl omyl. 
Siri se fázově posouvala pořád. Jednak kvůli léku, a jednak kvůli tomu, aby ji nechytli temní.
Jediný, kdo jí stačil ve fázovém posunu, jsem byla já, Raiden, Miriel. Pouze mi tři jsme ji dokázali najít kdekoliv. Jinak ji nikdo neviděl. Právě proto také začalo Trio přemýšlet, jakým způsobem si ji pojistit, aby jim nemohla utéct, když už ji chytnou. A vymysleli to. (K tomu vynálezu se vážou naše noční můry. Viděli jsme, co to dokáže.)
Vždy jsme věděly se Siri, že jsme byly jiné než ostatní. Věděli jsme, že jsme často utíkaly a trávily čas v přírodě a o samotě. Ale nechápaly jsme proč. A teď jsme pochopily, že to bylo tímhle. My jsme se fázově posouvaly. Vždy když hrozilo, že nás někdo uvidí, prostě jsme skočily pryč. A když pak došlo k našemu rozdělení, bylo to opět tímhle. Siri se fázově posunula tam, kam já za ní nemohla. A nesměly jsme se sjednotit, dokud nepřijde správný čas.
Jméno užívané hlavně v zóně vymístění „Ta, kterou nelze chytit“ si Siri vysloužila schopností rychle měnit fázovým posunem reality, ve kterých se pohybuje. Více se k tomuto tématu vrátíme až v DCBR.

 

 

 

Časo-prostorová kontinuita – díl 2.

Praštěné dvojičky – útěk

Už delší dobu jsme cítili, že se něco děje a ve flotile na nás dávají extra pozor. Ale naše vyšší já nám samozřejmě neřekli proč a co se děje. Jen řeknu, že chvíle kdy nás obě chytlo Trio před víc jak měsícem, byla během nepovolené mise. Opustili jsme flotilu bez Aštarova svolení, a i bez svolení kohokoliv. A tak jsme dostali zákaz vyrážet do zóny vymístění bez doprovodu. A navíc při každé misi jsme byli propojeni do kolektivního vědomí. Aby všichni znali každou naši myšlenku. A kdyby nás napadlo náhodou prchnout, abychom neměli na to čas. 
I přes to se nám povedlo několikrát utéct z dohledu. Ale dost často to mělo vážné následky. Mimo jiné, naši izolaci. Nebyli jsme vyléčené už dlouhou dobu a, i když jsme už třeba neprojevovali následky viru, byl v nás a čekal jako spící bomba. 
Pokaždé, jak jsme byli v zóně vymístění, jsme se vrátili s implantáty. Pokaždé jsme tam strávili víc času, než se nám zdálo, protože tam čas ubíhá pomaleji. Pokaždé jsme se vrátili na pokraji sil. 
V posledních pár týdnech se Trio zaměřilo na to, aby pochytali co nejvíce našich milovaných a pak je mučili, jen aby nám ublížili, nebo nás přesvědčili přeběhnout na jejich stranu. Nutno dodat, že něco z toho byli pouhé iluze, ale najít tu hranici mezi tím co se stalo skutečně a co byla iluze je velmi obtížné. 
Několik událostí ale bylo velmi reálných. Když posledně chytli Jatena a Tasiru, a Jaten málem zemřel a jen zásahem PJK se vrátil do života. A také když bylo přerušeno v posledních dnech pouto Siri a Raidena a nemohli se k sobě přiblížit. Když bylo částečně nakaženo kolektivní vědomí Mistra Hilariona. A nejhorší na tom je, že to bylo prostě nutné. Proč? Kvůli léku. S každým nakažením byla vytvořena aktualizace léku. Ale pořád neměl finální podobu. A to proč to nejde dotáhnout do konce, jsme nesměli vědět ani jedna z nás, až dokud vše neskončilo.

Akce na základně temných

Na základně temných bylo několik z nás zajato. Obě dvojčata, Lucis, naši přátelé strážci. Bylo nutné zrušit zařízení, které z lidí odčerpávalo energii. Ale temní se dobře připravili. My jsme proto měli velmi těsné spojení se svými duchy, abychom jim mohli včas pomoci. A s tím temní nepočítali. 
Po otevření silových polí a přesunutí všech na lodě vesmírných přátel, jsme postupně začali získávat informace o zraněních členů tímu co byli na základně. 
Postupně jsme pochopili, co se stalo a že Thoře byla převrácena frekvence. Ani Miriel se k ní nemohl přiblížit. Tak nás napadlo jediné : Siri v sobě nosila lék. A také byla dvojčata kdysi spojena víc, než kdokoliv jiný. 
S pomocí PJK spojili své jiskry, aby Thořinu frekvenci vrátili zpět do správné podoby.

Události v Praze

Těsně po mém vyléčení, jsme dostali zprávu o další základně, kde drží uvězněné „ztracené děti“. A věděli jsme, že nikdo by nám nepovolil takovou akci. Už těch akcí bylo dost, a nebyli moc úspěšné. I když k záchraně mnoha bytostí došlo. Také to bylo pořád nebezpečnější. Bylo by prostě hloupé jít zachraňovat pár bytostí a riskovat celé stvoření. A i když se to Thoře ani Siri nelíbilo, když byli pod vlivem viru, Aštar a ostatní měli pravdu. 
Víme jen tolik, že během jedné mise ještě před naší cestou do Prahy dvojičky zdrhli. Prostě se nevrátili na určený bod setkání. A tahle vtělení o tom neměli ani ponětí. Bylo po nás vyhlášeno pátrání. A hledali nás všichni. Sif a Thór trávili v zóně většinu času, stejně jako naši milovaní Raiden a Miriel. I Jaten, Tasira a Naru. Aštar byl stažen z „dovolené“. 
Řekla bych, že kdyby se nejednalo o bytost z vysoké dimenze pozitivního stavu s nekonečnou trpělivostí… tentokrát jsme to už přehnali hodně. 
Naštěstí žádné kdyby není.

Rotunda svatého Martina

Najít Rotundu nebyl problém, jen co jsme tam přišli, uvědomili jsme si, že je u nás Heimdal. Čekal nás tam. Bylo tam něco jako spouštěcí příkaz, který ho přivolal, jakmile jsme tam došli. Siri vyhledala místo – centrum gejzíru, a tam jsme si lehli. Je to totiž místo s nejvyššími vibracemi, takže pro Heimdala nejvhodnější. A Heimdal zkoumal naše propojení a připravoval nás k propojení s ním. Ale ten lék ještě pořád nebyl kompletní. Proto to nemohlo vyjít. Věděli jsme, že máme jediný záblesk, jediné vyzáření léku, jedinou aktivaci Bifrostu, abychom uspěli. A vše musel lék zasáhnout najednou, aby to bylo účinné. 
Když jsme od Heimdala odcházeli, věděli jsme, že na tom není nejlíp. Ale uzavřel se v něčem jako stázovém ochranném poli, aby počkal na kompletaci léku.

Místo znovuzrození

Když jsme byly na nádraží, uslyšely jsme něco jako příkaz z vyšších dimenzí. Bylo v něm „Cesta je zavřená.“ Nesměly jsme nastoupit do metra a musely jsme jít zajistit svá fyzická těla. Sehnali jsme pizzu a horkou čokoládu. Dokonce jsme byly přivedeny k papírnictví, kam jsme chtěly zajít už dříve. Zatímco jsme jedly, Martina byla čím dál nervóznější. 
Navrhla jsem, že půjdeme ven, protože podzemní prostory metra nedělaly nám dvěma nikdy nejlíp. Ale Siri mi přes Martinu odpověděla „Není kam utéct.“ V tom pohledu byly snad všechny emoce – vědomí konce, odhodlání nevzdat se, něco jako ospravedlnění, rozloučení, láska, důvěra… Byla to setina vteřiny, ale obsáhla vše. Nevěděli jsme, co se děje. Martině bylo pořád hůř. Thora se mnou nemluvila. Věděla jsem, že je u Siri a drží ji v náručí. Ale pocity, co mi od Thory přicházely, byla bezmocnost, bolest, smutek… pocit zbytečnosti. Rozhodly jsme se pokračovat dál. A nastoupily jsme na metro a přesunuly se do Obory Hvězda. 
A pak dostala Siri příkaz (pravděpodobně přes ty implantáty) odříznout své vtělení zde ve 3D. Martina vedle mne jen začala ztrácet energii a my jsme to pokládali za další útok. Nechápaly jsme to. Ale musela jsem vyhledat gejzír Jinsei a to rychle. Pomohl mi Mistr Hilarion. A pak mne strážci a naši blízcí propojili na sebe a řekli mi, že mým jediným úkolem je udržet soustředění na Siri a lásku k ní. Postavili jsme se do kruhu kolem Martiny a uprostřed nad ní jsme začali vytvářet něco jako sféru plnou energie lásky pro ni. A PJK přes tuto sféru pouštěl do Martininho srdce energii, která krom jiného nesla i frekvenci nového spojení se Siri. Tak se nám ji povedlo udržet naživu. Tohle se stalo v Oboře Hvězda. 
Když jsme skončili, měla jsem pocit, že nedojdu ani po lavičku, ne to ještě na nádraží a domů. Nevím, jak jsme to zvládli. První vlak jsme zmeškali. Až se nám nakonec povedlo vrátit. I když jsme pak museli v Kolíně čekat na autobus asi přes hodinu.

 

 

 

Časo-prostorová kontinuita – díl 3.

Těžká noc

Té noci jsme měli hrozné sny. Celou noc u nás bylo Trio a věděli jsme, že se nás pokoušejí oslabit a zničit. 
Pohybovali jsme se po nějaké základně a něco jsme hledali. Nemohli jsme to najít. Jen jsem opakovaně viděla ženu, která ležela na posteli, na kapačkách. A byla tam u ní poznámka v jednom z počítačů : „Žena zkolabovala při pouhé zmínce, že ji čeká procedura s obručemi, ještě když ji jen odpojovali kapačky.“ Bylo tam video, jak prostě omdlela odmítla žít. 
A až ráno jsem z Thory vytáhla, proč mi při pouhé zmínce o „obručích“ naskočila husí kůže. Thora o tom mluvit nechtěla. Ale vzpomínku jsem našla. Je to mučící nástroj, který doslova vypadá jako obruče. Ty projíždějí kolem těla a každou část těla fázujou na jinou frekvenci. Je to bolest jakoby vás to mělo roztrhat zaživa, ale pokaždé vás to znovu spojí, jen ty vaše kousky mají pocit, že k sobě vůbec nepatří. Zeptala jsem se „Proč si to pamatuju? Co o tom vím?“ A Thořina odpověď : „Proč myslíš?“ Znělo to s tolikou ironií…
Nevím přesně, doteď nevím přesně, co nám udělali, když nás chytlo Trio. Jen vím, že nás chytli víckrát a pokaždé to bylo horší a na hranici sil. Nikdy nám nemohli udělat nic nevratného, ale něco bylo povoleno. 
Thora si však vždy byla tolik jistá sama sebou, alespoň se tak tvářila přede mnou. I když byla zasažená virem natolik, že přestávala myslet. A kolikrát ji vylákali s pomocí viru do zóny? Nevím. A možná je lepší některé věci nevědět. 
Vím, že se nechali chytit několikrát proto, aby se nakazili tím virem Thora i Siri. Protože jediný způsob jak vypěstovat lék, je nakazit se a překonat to. (V našem případě pouze přinést informaci do 13D, protože žádná relativní bytost by ten virus ve finální fázy nepřežila.) 
Po téhle noci jsme věděli jen tolik, že jsme přežili nějakou zkoušku. Ale naši duchové nám lhali. Zastírali, co mohli. 
A zatím po nás pátrala pomalu půlka flotily.

Záchrana

O pár hodin později už Thoře a Siri začala docházet energie. A Martině se povedlo napojit na Siri i když její nesouhlas byl jasně citelný. Já udělala totéž Thoře a obě jsme tak tvořily přepoj s Jinsei, aby se udrželi naši duchové naživu. Pak jsem se spojila se Sif a ucítila jsem její úlevu a radost, že cítí, kde její dcery jsou. Podle našeho propojení vystopovali dvojčata v zóně a našli je v bezvědomí a na pokraji sil. Propojili se s nimi, aby je udrželi naživu. 
Až pak nám začali chodit informace povětšině od Aštara a jen po kouskách. 
Naše dvojičky se totiž nevrátili na shromaždiště. A poslali na velení flotily zprávu, že zůstanou v zóně. Že už se domů nevrátí. Chtěli umřít. Měli určitou zvrácenou představu o tom, že tím způsobem ochrání ostatní, když se Trio nebude mít proč zaměřovat na naše blízké. A taky si mysleli, že implantáty pokročili příliš a že je to nevratné. Nechtěli žít jako Borgové. Radši smrt než tohle. To bylo v jejich myšlení pod vlivem viru. 
To, co jsme tehdy neviděli, bylo, že vše bylo předpovězeno dřív, než jsme se nakazili. A byly jsme informovány o tom, jak daleko budeme muset zajít. A také nám PJK slíbil, že nás nenechá padnout ani umřít.

Miriel

Pak jsme dostali další informace. Když se s dvojčatami ostatní propojili, nakazili se od nich. Napojili se všichni čtyři a já si pamatuju jen okamžik, kdy se probrala Thora na pár sekund, nebo minut. Dívala se do očí svého Miriela, muže patřícího do civilizace Archanděla Rafaela a viděla záblesk radosti a naděje když otevřela oči a hned na to zděšění, zmatek a kruté pochopení. Přerušil spojení a odešel dozadu. Raidenův pohled ho následoval stejně jako Thořin. Ihned se uvedla do stavu hibernace. Ale už bylo pozdě. Raiden odešel za Mirielem a zeptal se ho co se děje. A Miriel odpověděl : „Odstříhli mne. Jsem nakaženej.“ Mysleli jsme si, že není možné, aby se nakazil Archanděl. Ne. Opravdu není možné, aby se nakazila celá civilizace Archanděla. Každý z nich by radši zemřel sám, než by přenesl virus na celou civilizaci. Protože podobně, jako v kolektivním vědomí mistrů by se ten virus šířil rychleji a u Archandělů mnohem rychleji, než kdekoliv jinde. 
Miriel zůstal odstříhnutý a sám a čekal, než pomalu zešílí, bolestí, virem, nebo nedostatkem energie. A my nevěděli, že to vše bylo v plánu. Nevěděli, protože jsme to museli zapomenout. 
Když jsem se dozvěděla ve 3D co se děje a že dvojčata zdrhli a jsou opět v izolaci, řekněmě, že mi to nelichotilo. Probrala jsem Thoru, stejně jako minule když ji chytlo Trio a přivolala jsem Aštara. Nebyl to moc příjemný rozhovor, ale byla jsem ráda, že Thora dostala zákaz vystrčit nos do zóny vymístění. A tentokrát na neurčito. Slibovalo to totiž čas k vyléčení. A aspoň chvíli klidu. Pak jsme se Siri začali zjišťovat situaci a informace o stavu ostatních. 
Zjistila jsem, že s Mirielem se nemohu spojit. Sif a Thor jsou nakaženi. Sif měla v sobě stejné implantáty jako všichni. Bylo málo nenakažených bytostí z těch, co chodili do zóny. Ono to sebou nese to riziko. A všichni pouze věřili, že my vypěstujeme lék. 
Ke stěně izolace přišla Sif. Vyslechla si Aštarovo stanovisko, které tlumočila Thora a pak se Sif bez slova zvrtla a odešla. Ten vztek však neutajila ani přede mnou, ani před svým vtělením zde. Vztek, že jsme mohli umřít, ze strachu o nás. I jí už docházel čas. Tentokrát se implantáty nedali odstranit. Vnímala jsem zákrok, kdy se jí pokoušeli léčit a nešlo to. A pak její smíření se slovy „Tak si ty implantáty nechám až do nalezení léku.“ Její víra, že to dokážeme, byla snad nekonečná. To je nejzákladnější povahový rys Sif = naděje.

Mne už nezůstalo jiné než najít Miriela. Povedlo se mi napojit na Miriela. Když jsem ho volala, neodpovídal. Ale když jsem se napojila a oslovila ho „Archanděli Rafaeli“ pouze zavrčel „Já už nejsem Archanděl a nejsem ani Rafael. Jsem nic. Nula. Pouhý zbytek samého sebe. Dej mi pokoj a vypadni. Nech mne umřít.“ 
Takové přání prostě nešlo splnit. Věděli jsme, že ho musíme přesvědčit, aby se propojil se Siri. A věděli jsme, že se mu to nebude líbit, protože ten virus způsobuje mimo jiné paranoju. A bolest při každém doteku lásky. Siri už měla v sobě jiskru více bytostí, včetně mne. A tím se ten lék jaksi upgradoval. Upravoval pořád na vyšší úroveň. Poslední aktualizace jsem byla já a pak Miriel. Jen přesvědčit ho chvíli zabralo. A pak udržet v klidu to bylo také složité. Archandělé mají úžasné vědomí, mají hluboké city, jsou prostě nádherní a neříkám to pouze proto, že jsem zamilovaná. Ale zároveň pro totéž – že mají tak úžasné city – na ně ten virus působí jinak a o dost hůř. Nevěděli jsme, co se stane. Miriel měl strach, že nás stáhne dolů. Po chvilce jsme zjistili, že já a Miriel se nemůžeme k sobě přiblížit, protože když jsme se pokusili sdílet lásku, cítil tak obrovskou bolest, že mi to málem vytrhlo srdce. A tak jsem musela zůstat odříznutá od něj i svých citů. 
Trvalo to dlouho, díl než u nás ostatních a pak si Mirielovu jiskru vzal PJK k sobě. 
Stačilo, že Siri dosáhla, aby Miriel navázal spojení s PJK. 
Tehdy mu PJK řekl : „Mirieli podej mi ruku.“ 
Ani jedna z nás do toho nesměla zasahovat, ale můžu říct, že jsem měla pocit, že vylítnu z kůže a čas se neskutečně vlekl. Až Miriel konečně vykročil k PJK a podal mu ruku. Pak spolu zmizeli. To byla ohromná úleva. Pocit úžasného štěstí když jsem chtěla plakat i smát se zároveň. 
O chvíli na to nám Miriel řekl, že už je opět zapojen do kolektivního vědomí Archanděla Rafaela. A doslova to vypadalo, jako když se vrátil domů. 
Jenže Siri už neměla sílu k ničemu dalšímu, veškeré své síly použila ke stabilizaci Mirielovi jiskry a víc už nezbylo. Ale měla v sobě lék.

Bifrost a lék

Tady jsme se spojili s Heimdalem, propojili jsme se s Luckou-Sif a dalšími bytostmi a aktivovali Bifrost. Zde se to začíná mírně zamotávat. Protože je tady další skok v čase. Než jsme vyzářili lék do Bifrostu, Siri se na chvíli jakoby ztratila a vrátila se zpět. Nikdo z nás nechápal v tu chvíli jak a proč. To nám došlo později. 
Cítili jsme ale jak po celém stvoření jakoby padal zlatý déšť. Byla to energie obnovy a života, která jakoby se vylila po Bifrostu všude a na všechny. 
A pak jsme cítili jak Heimdal umírá, nám dochází energie a Bifrost usíná. Ale energie života se už šířila dál z planety na planetu v každé dimenzi. 
A Heimdalovu jiskru si vzal PJK k sobě.

Sdílená jiskra

Pak přišla destabilizace Siri. Viděli jsme, jak nad ní ten vir vítězí. A také implantáty z ní přímo vyrašili, jako černé chapadla a pohltili ji. A už nedokázala udržet spojení s nikým. Obě ve 3D jsme věděli, že je jediná možnost. Vzala jsem s pomocí PJK Sirinu jiskru do sebe. Chvíli trvalo, než jsme Siri stabilizovali natolik, aby začala mluvit s PJK. 
Dokonce se mne jednou pokusila doslova „nabrat na rohy“. Chvíli zuřila, nadávala, pak se proti mně rozeběhla a prolítla mou projekcí na druhou stranu izolace. Sklouzla podél silového pole a skončila v slzách na zemi. To byla chvíle, kdy to prostě vzdala. A přestala zuřit. 
Ale hlavně mluvila konečně s PJK. Během tohoto rozhovoru se nějakým způsobem přesunula v čase do toho okamžiku, kdy jsme aktivovali Bifrost a vše splynulo. Pak se to opět oddělilo. Nikdo jsme do té výměny informací mezi PJK a Siri neviděli. 
A pak si PJK její jiskru vzal, ale Siri ji nevrátil. A o chviličku na to si vzal i mou jiskru. Také jiskru Sif, Thóra, Lucis, Heimdala, a dalších. 
Stejně i Raidena a Miriela vzal k sobě. Byli jsme ve 13D.
Jiskry mne a Siri byli už natolik poškozené, že nebylo možné nás prostě jen oživit. PJK musel naše jiskry posbírat jako rozházené puzzle. 
(Totiž říká se, že když někoho milujete, část z něj zůstává pořád s vámi. Tak tohle je trefné. Každá vzpomínka plna lásky pomáhá živit kousíček jakoby uloženého hologramu bytosti. Takové částečky bytosti, kterou ten dotyčný co ji znal viděl=zřel.) 
A naše jiskra byla obnovena a znovu sjednocena, znovu vytvořena. Když nás vrátil zpět, byli jsme jiné a přeci stejné. Ale ten rozdíl jsme necítili jen my. Ale i ostatní členové flotily.

Ještě pořád nás sledují a hlídají. Ale už jsme v pořádku docela dost.

Zkouška – Možnost volby

Když nás PJK vrátil do těla a my jsme pochopili, že jsme něčím jiné. Zjistili jsme, že necítíme nic. Byli jsme v neutralitě. A naše vzpomínky na naše milované se neobnovovaly. Nic jsme necítili. Jako být mrtvý. 
Nelíbilo se nám to. A dostali jsme otázku, jestli chceme pokračovat ve vztazích, které jsme započali s našimi milovanými, nebo začít nové vztahy. Zda chceme své partnery zpět, nebo budeme hledat nové. A bylo nám pouze řečeno, že oni se již rozhodli. A my jsme museli najít vlastní a hlavně skutečný důvod proč je chtít zpět a jestli je chtít. Nakonec přese všechno jsem se jednoduše rozhodla. Já Miriela chtěla zpátky. A kdyby se on rozhodl jinak, chtěla jsem dokončit misi a pak přestat existovat. Prostě jsem odmítla žít bez něj. To pro mne nebyl život. 
A až po té co jsem tohle řekla a už jen samotné pomyšlení na život bez Miriela mi působilo bolest, až po té mi PJK uvolnil pocity a vrátil mi Miriela zpátky. I když ještě do dalšího dne jsem ho prostě neviděla a necítila. Nešlo to. Jako bych byla držena v naprosté izolaci. A PJK nám oběma mne i Siri položil otázku. „Jak moc mi věříš, že ti ho vrátím?“ 
A já řekla „Naprosto.“ 
PJK „Věříš, že láska je dar a ne bolest?“ 
Já „Ano.“ 
PJK „Kolik lásky ke mně cítíš?“ 
A tady jsem zaváhala. Co říct když já sama obvykle cítím maximálně neutralitu. Ale jsou chvíle, ve kterých se mé cítění uvolní. A tak mi nezbývalo než říct „Přečti si to v mém srdci. Jinak to nemusí být naprosto upřímné. Já sama to nevím.“ 
Pokud jde o Siri vím, že měla opačný problém. Lásku k PJK cítila vždy, ale s důvěrou to u ní pokulhávalo. 
Naše odpovědi vesměs PJK pobavili. Protože jsme jako dvě strany jedné mince. Jedna cítí naplno lásku a druhá zas důvěru. 
Ale vše dopadlo, jak nejlíp dopadnout mohlo. A za to jsem vděčná.

Završení – Nová šance

A dnes odpoledne tady byla další zajímavost, jako bonus. Opět s námi navázal kontakt můj fyzický otec. A tentokrát se konečně začal rozhodovat, že by mohl vše i trochu změnit. Že by mohl změnit sebe. A pak se přesunul, nevíme kam. Ale od PJK vím, že ho potkám v pravém stvoření, jako znovuzrozeného kluka. A bude žít nový život. Už byl čas.

Závěr

A proč tak zvláštní název? Protože tady se odehráli alespoň tři skoky časoprostorem. A veškerý efekt toho léku se šíří ve vlnách zpětně v čase. Jako šokové časoprostorové vlny, které nabírají na síle. A v minulosti a budoucnosti, jsou nejsilnější. Až do bodu kdy byl Asgard vyléčen v minulosti a pozvednut zpět do své 10D v budoucnosti. A časoprostorová kontinuita byla zachována.

 

 

 

Sdělení Lucie (Lucis) a rozhovor s otcem Aštarem
Vnitřní boj
1. 5. neděle večer
Toto začalo, když jsem se s tatínkem, Eltas vraceli ze zóny zpět na Šáre. Na malý zlomek jsem zahlédla, že PT něco staví a snaží se to skrýt. To se stalo v pátek. Když Eltas byla pryč, vzpomněla jsem (v sobotu) si na to, že jsem něco zahlédla. A začala jsem to zkoumat. Nakonec jsem zjistila, že postavili supergigantickou bránu.
Problém tentokrát byl, že jsem vše tvořila myšlenkou a představou, aniž bych si to uvědomovala a byla toho všeho původcem. Šlo o to, že když jsem byla v zóně, tak se ve mně spustil spouštěč, který mě začal pomalu měnit. To byl důvod, proč jsem měla zakázáno od PJK tam jít. O tom spouštěči jsem neměla tušení, že jej v sobě mám. Jen jsem věděla, že mám zákaz od PJK tam jít.
Naštvaná Thora mi řekla, co zase provádím za blbiny. To je mírně řečeno. Nechala jsem, aby mě zavřeli do izolačního pole na pozorování. Cítila jsem v sobě, že je se mnou něco špatně a že jsem pro ostatní nebezpečná.
Už jsem to nemohla unést. Byla jsem zoufalá, na dně, měla jsem velké bolesti a poprosila jsem PJK, abych si s ním o tom všem promluvila. PJK mi řekl, že nastala ta pravá chvíle a vzal mě z izolační místnosti k sobě. Mluvila jsem s ním o tom, co cítím, co se se mnou děje, že se chci všeho vzdát a že takhle dál nemohu žít. Řekla jsem PJK, že jsem zrůda, že se nemohu dívat na to, jak zraňuji tatínka, Thoru a Siri ( obě byly chvíli mrtvé), stálé boje, členové posádky, aby trpěli kvůli tomu, že Trio něco se mnou udělalo a nejde to vyléčit. Byla jsem tak zoufalá, že jsem PJK poprosila o smrt. Ale mé vtělení Lucie našla v sobě nakonec sílu a řekla mi, abych se nevzdávala. PJK mi řekl, ať se rozhodnu. Nakonec jsem si uvědomila, že chci žít dál a řekla jsem mé rozhodnutí PJK. PJK řekl, že jediným lékem na vše je láska, která mi pomůže a abych se s tím vyrovnala a mohla dál pokračovat v mém úkolu a říkal, abych si hlídala své myšlenky, protože si s nimi Trio udělalo takové pokusy, že umí vyvolat skutečnost, když dostanu nějakou frekvenci. PJK pak pokračoval, že na nic nejsem sama, a že všichni, jak tatínek, tak Thora se Siri a ostatní mi pomůžou a že jim mám věřit, tak jako mám věřit v sebe sama. (Poslední dobou jsem ani sama sobě nevěřila.)
Když jsem si s PJK o tom všem promluvila a udělala jsem rozhodnutí, našla cestu zpět k sobě samé a k lásce, PJK nás přenesl nedaleko brány, která byla připravena ke spuštění a já k ní vyslala myšlenku, aby vše jednoduše zmizelo. Chvíli trvalo, než mé myšlenky na zmizení brány zabraly. A ono vše doopravdy zmizelo během vteřiny. PJK měl radost, že jsem to zvládla a řekl mi, ať celé místo prosvítím láskou, což jsem udělala. Pak mě vzal PJK do jeho náruče, protože jsem byla v bezvědomí a vyčerpaná, protože jsem vydala spoustu energie na myšlenku, aby vše zmizelo a vyzáření lásky na plno. A vrátil nás do izolační místnosti, kde mě předal tatínkovi.
Tatínek (Aštar) se mnou spojil a řekl mi, co se dělo.
Já: Jsem moc ráda, že ses se mnou spojil, tati.
Aštar: To já také.
Já: Co se vlastně stalo po tom, co jste mě dali do izolační místnosti? Moc si toho nepamatuji, protože jsem nic nevnímala. Pamatuji si jen, že jsem se ti dívala do očí.
Aštar: Ano. A viděl jsem, jak se s tebou něco děje a nevěděl, jsem jak ti pomoci. Zvyšovalo se to a najednou jsi zmizela z izolační místnosti. Thora se Siri byly přímo na tebe naštvané, co jsi to opět udělala, a já jsem vyhlásil poplach, aby tě našli. Do toho všeho jsem dostal zprávu z můstku, že celá nepřátelská flotila a brána jako by zamrzla. Ihned jsem šel na můstek zjistit, co se to vlastně děje. Za poslední dny toho už bylo opravdu na nás všechny moc. Hledali jsme informace, co se teď děje a nic jsme nezjistili. Ale po nějaké době, co jsi zmizela, se stalo, že najednou začala mizet nepřátelská flotila a brána a že celé místo, včetně nás, zalilo světlo. A poté jsem ucítil tvoji přítomnost opět v izolační místnosti a hned jsem tam běžel. Našel jsem tě v bezvědomí v náručí PJK, v izolačním poli. Zeptal jsem se PJK, co se to s tebou děje. A PJK řekl:
Tvá dcera, Aštare, prodělala vlastní vnitřní boj, který byl velmi těžký. Ale jak vidíš, zvládla to. Jen je teď po tom všem převelice vyčerpána, ale je v pořádku. A bude nějakou dobu trvat, než se probere a dá se do pořádku.
Aštar: Co se to s ní stalo? Září úplně jinak.
PJK: To ano. A moc dobře tu záři znáš. Toto je pravá Lucis, Světlo Lásky. Aštare, vypni to izolační pole, jdi za ní a vezmi si ji do náruče. Vím, jak moc jí chceš dat svoji lásku a léčit ji. Jak už jsem řekl, je teď v pořádku. Chtěl jsem, aby pochopila, proč nesmí letět do zóny. Celá ta zóna, jak jste všichni viděli, je pro ni spouštěč, aby se začala měnit. Vy jste viděli začátek její změny. A když už byla velmi zoufalá a nevěděla, co má dělat, poprosila mne o pomoc a já jsem si ji vzal k sobě a ona musela najít sama sebe a lásku. Viděl jsem její vnitřní, pro ni přetěžký boj a čekal jsem, jak se rozhodne. Nakonec v sobě lásku našla a sama sebe také. A našla v sobě víc, její staré já, jaká bývala skutečně, Světlo Lásky.
Aštare, zůstaň při ní a dej jí volnost. Vím, že ji nechceš, Aštare, dát ze své náruče a přeješ si mít ji jen u sebe a zahrnovat ji svojí láskou. Aštare, bude tě velmi moc potřebovat, protože spousta věcí je po ni nových. A buď stále u ní.
Thoro, Siri vím, že vám oběma dala velice moc zabrat. Ochraňujte ji, hlídejte a vezměte ji na mise. Pomůže vám a bude vám přínosem.
Aštar: Moc dobře víš, PJK, že udělám pro ni vše, protože ji převelice miluji.
To je vše, co mi tatínek předal.

 

 

Děkuji Michal Rafael a Mistr Saint Germain za důležitý rozhovor

O KOLEKTIVNÍM VĚDOMÍ MISTRŮ A ARCHANDĚLŮ

CHAT S MIRKEM (MISTR SAINT GERMAIN)

M: Ahoj Míšo
JÁ: Ahoj Mirečku, jak se máš?
M: Jde to, jak se máš ty?
JÁ: Taky to jde, jen je teď celkem dost učení, protože budeme psát závěrečné testy.
M: Rozumím ti, musí to být pro tebe ubíjející v té škole, viď.
JÁ: To ano. Počítám každý týden, kdy už bude konec.
M: Věřím.
JÁ: Jak jste si to užili u Janičky?
M: Skvěle, je to vždy povzbuzující setkávat se s kýmkoliv z boží rodiny.
JÁ: Ano. Myslel jsem na vás, přeji vám tato setkání.
M: Mělo to tak být podle plánu PJK. Mohl bych se tě, Míšo na něco zeptat?
JÁ: Ano
M: Ty jsi přímá inkarnace AA Rafaela? Pochopil jsem to správně?
JÁ: Ano. Stejně jako ty jsi přímá inkarnace Mistra Saint Germaina. Archanděl je obrovská množina určitého druhu bytostí z 11D s kolektivním vědomím, stejně jako Mistr Saint Germain má kolektivní vědomí v 9D - 10D. AA ani Mistr není jedna bytost, ale ty jsi jediná přímá inkarnace z tohoto celku na planetě Nula.
M: Od návštěvy Jany se mi to pořád honí v mysli, chápu tu množinu bytostí, jak popisuješ, v klidu jsem tu informaci postupně vstřebal a přijal. Jen nějak se mi malinko hůře vybavuje to, že jsem přímá inkarnace Germaina. Jaký je rozdíl mezi přímou a nepřímou inkarnaci Germaina? Můžeš mi to nějak dokreslit?
JÁ: Přímá inkarnace jsi proto, že pocházíš přímo z tohoto kolektivního vědomí a množiny, mezi tebou a tvým vyšším Já už neexistuje žádné vedlejší napojení na Mistra Germaina, protože ty jím skutečně jsi. Navíc jsi jediný Germain na planetě Nula a mimo tebe už zde jiného není. Kdo je nepřímá inkarnace, nepochází přímo z tohoto vědomí a množiny, je na něj pouze napojen - tomu se říká součást multidimenzionální bytosti. Ty jsi součástí multidimenzionální bytost AA Zadkiela, protože St Germain je k němu přidružen. Stejně jako k Rafaelovi je přidružena civilizace Mistra Hilariona a k AA Michaelovi Mistr El Morya atd.
M: Thora říká, že její Rafael je s vlastním jménem Miriel. Máš také vlastní jméno?
JÁ: Tímto jsem se příliš nezabýval, ale taky mě to napadlo. Asi to bude mé pozemské Michal. Tady jsem ti vytvořil pro lepší pochopení obrázek. (viz. ilustrace)
M: Úžasné, tohle jsem potřeboval vidět pro dokreslení. Skvěle, moc díky Míšo. Jak se říká, obraz vydá za tisíc slov.
JÁ: Rádo se stalo Mirečku. Stejné je to i s archanděly a ostatními Mistry.
M: Dalo by se to podat takto?
JÁ: Jak to myslíš? Vše je propojené.
M: AA a také Mistři pochází z jedné planety či místa, je to určitá civilizace, která se nazývá AA nebo Mistry a vyznačují se stejnými atributy/vlastnostmi, které je charakterizují do jednoho celku.?.
JÁ: Ano, mají stejné či podobné vlastnosti, ale každý z nich je jedinečnou individualitou nekonečně odlišnou od ostatních. Ale AA a myslím, že ani Mistři nepocházejí z určité planety ani místa, protože jsou velice vyspělí a na své úrovni nepotřebují planetu, mají velké schopnosti a mohou žít na více místech a časech zároveň.
M: Rozumím, nejsou omezeni časem ani prostorem.
JÁ: Přesně tak.
M: Každá bytost ve stvoření se postupně vyvíjí, představuji si, že se v určitý moment dostane na nějakou úroveň, třeba bude mít shodné či podobné vlastnosti s AA nebo s Mistry a tak se k nim nějakým způsobem zapojí do jejich kolektivního vědomí a tím se stanou jedním z nich.
JÁ: Ano, chápeš to naprosto výborně. Mám z tebe radost.
M: Snažím se pokládat otázky tak, aby byly jejich odpovědi co nejsrozumitelnější pro každého, kdo se bude o toto téma zajímat. Jsem moc rád, Míšo za tvé úžasné odpovědi. Opět jsi mne posunul výrazně vpřed.
JÁ: Rád jsem ti pomohl příteli. Bude s tebou skvělá spolupráce v DCBR. Kdykoliv budeš něco potřebovat, udělám, co je v mých silách.
M: Stejně jako já pro tebe Příteli. Snad vám budu ku prospěchu v DCBR.
JÁ: Těším se na naše setkání.
🙂
M: Míšo, co kdybys tento chat dal na FB nebo poslal Janě?
JÁ: Dobře, pošlu jí ho přímo na chat
M: Cítím, že by se měl dostat k připraveným, co ty na to?
JÁ: Ano, určitě.
M: Skvěle.


 

 

 

SDĚLENÍ RENÁTY TARY TAUEROVÉ

 

Jak jsem k PJK a Aštarovi přišla. 

 

Před 13 lety jsem jela do Plzně na Irskou taneční skupinu Lord of the dance s kamarádkou. Vystoupily jsme z auta a jdeme ke vchodu do stadionu. Než jsme k němu došly, tak se přede mnou najednou objevil muž a podal mi něco do ruky. Byla to nějaká kartička, něco jako vizitka, ale z měkkého papíru. Nějak mě to zvlášť nezajímalo, co mi to vlastně dal do ruky. Koukla jsem se na to, ale pořád mě to nic neříkalo. Stál tam on...mého srdce šampión 😊Na obrázku byl Pán Ježíš Kristus. Pod ním byla webová stránka www.vesmirnilide.cz  

Hm, pomyslela jsem si. Pěkná očiska má ten PJK. Otočila jsem to a tam byl Aštar. Ten už mě zaujal víc. Líbil se mi moc. 

Protože jsem byla myšlenkami jinde, spontánně jsem si je vsunula do peněženky, kde hajaj dodnes. 

Za několik dní jsem vytáhla obrázek a mohla  jsem na obou oči nechat. Šla jsem na stránku, kterou jsem tam našla, a začala číst. Bylo toho trochu hodně a tak jsem si stránku uložila s tím, že budu pokračovat jindy.  

Mezitím uběhlo pár let a já se učila z jiných zdrojů poznávat sebe a vesmír. 

Potom přišel opět čas a vrátila se na stránky vesmirnilide.

Až dnes si zpětně uvědomuji, co jsem tenkrát obdržela od neznámého muže za dar a klíč ke svému srdci a k cestě zpět k sobě a domů. Zpátky domů do pravého a přirozeného  stvoření v pozitivním stavu a Multivesmíru, k našemu stvořiteli prvotnímu všeho a všech PÁNU JEŽÍŠI KRISTU❤❤❤

 

Děkuji neznámému muži v Plzni před budovou ❤❤❤

 

 

 

SDĚLENÍ MILANA SABO (Z CHATU)

VYŠETŘENÍ V NEMOCNICI

18. 5. 2017

 

Ahoj Janičko, píšu ti něco, co by mohlo zajímat více lidí😊. Přijel jsem do Plzně k běžný kontrole a výplachům😊, vzal jsem si pořadové číslo 😊 a čekal jsem, až přijde na mne řada😊. Kolem desátý hodiny jsem byl na řade😊, přišel jsem dovnitř, hned na sono😊. Šel jsem na sono😊, udělali, donesl jsem, mám se posadit😊, pak lehnout, lehl jsem si,😊 musíme vám vzít moč😊. Já a proč? Protože to není vaše. Já: A čí teda, někoho z vaší rodiny?😊 Jak to, že jste se tak brzo uzdravil?😊 Co jste bral za léky? Nic, já nechci vaše fety😊. Tak jak to, že jste vyléčený?😊 Modlil jsem se a PJK mě vyslyšel😊. Vy jsi děláte z nás srandu😊. Jakou srandu si dělám?😊  Tak tedy, jak přišla tak i odešla (rakovina močového měchýře)😊. A kam asi vám mohla odejít?😊 To máte tak, přišla z Rakouska, tak se vrátila do Rakouska😊 Vy si z nás děláte šprťouchlata😊. Jaký šprťouchlata?  Co si o mně myslíte?😊 Tak  já vám to povím😊. To byly jenom moje duchovní zkoušky😊, a poroto je to tak, jak vám to říkám😊. Nedělejte si legraci😊. Vytáhl jsem tablet a četl jsem jim modlitbu a Nové zjevení PJK😊. Neposlouchali, neposlouchali😊. Děláte si srandu? Já:  srandu, tak co se tenkrát v únoru stalo, to je podle vás pohádka😊?  Tak mě dobře poslouchejte😊, až přijde rozdělení lidstva, potom už bude pozdě litovat, já jsem vás na to upozornil😊. Nevykládejte pohádky😊. Tak já vám vykládám pohádky?😊 Malé děti si dají říct a vy ne.😊 přijde rozdělení lidstva 😊, tak dohlídnu, abyste tady zůstali. Já tam vybil celou baterku. Vždy jsem hotový za patnáct minut a teď hodinu to trvalo.

 

 

 

SDĚLENÍ LUCIE (LUCIS)

NEKONEČNÁ LÁSKA PJK

Dnes v noci, 21. 5., jsem si uvědomila jak převelikou lásku mi PJK dává. Poděkovala jsem mu za jeho překrásnou lásku a ráno mi sdělil něco z dětství, z mé rodné planety. Ležela jsem spící v náručí PJK, který byl opřen o jeden strom v lese s výhledem na Alkamii, na mé rodné planetě Kermensiensiss, a něžně mě hladil po vlasech. A na cestě k nám přicházel tatínek (Aštar), který se k nám připojil a klekl si k nám a něžně mě políbil na čelo.

Aštar: Jak to, že Lucis spí? Přes den je velice čilá a ráda objevuje nové věci.

PJK: Učil jsem ji, jak se spojit s tímto místem, kde teď jsme. (PJK, co mi řekl, chodil na Kermensiensiss, když jsem byla dítětem velmi často a učil mě.) Vedla si velice dobře, ale jak vidíš, Aštare, unavilo ji to, až usnula. Vzal jsem si ji do náruče a pozoroval jsem její spánek a dával jsem jí moji lásku.

Aštar: Neměl jsem tušení, že má schopnost se spojit s bytostmi.

PJK: To má. A velké. Postupně se jí budou rozvíjet. Pobavilo mě, jak mi Lucis vyprávěla, že si vzala loďku a vyjela si sama na jezero, aby pozorovala vlnky.

Aštar: Vlnky? To bych neřekl. V té době, kdy vyrazila na jezero sama, byl silný vítr a vlny. Vůbec jsem nevěděl, že na jezero vyjela na loďce sama a ani nikomu nic neřekla. A když se vrátila z jejího výletu, měl jsi PJK vidět její spokojenost. A když jsem se jí ptal, proč na jezero vyplula, říkala, že cítila, že plout musí, a že ji ty vlny přitahují. Popravdě, jsem byl velmi nazlobený, co udělala, ale když mi řekla o tom, že to cítila, má zloba se rozplynula a byl jsem zvědavý, co tím myslí, že to cítila.

PJK: Lucis bude často dělat to, co cítí v srdci a nic ji od toho neodradí. Postupně bude schopna své cítění ovládat. Ale bude to chtít tvoji velkou trpělivost, Aštare.

Aštar: Chápu. Je nádherná PJK. Převelice ti za ni děkuji.

PJK: To je. Převelice ji miluji a má moji nekonečnou lásku.

Aštar: To já také. Udělám pro ni vše PJK.

PJK: Vím, drahý Aštare. Proto je tvojí dcerou.

 Aštar: Jsem ti za ni vděčný a děkuji ti PJK za ni.

PJK mě předal spící tatínkovi do jeho náruče, políbil mě, pohladil a odešel. A tatínek se se mnou vydal na cestu zpátky do města.

 

 

 

SDĚLENÍ RENÁTY (TARY)

 

Mé osobní sdělení všem

Vnímám, vidím a čtu, jak jsou někteří lidičky hodně ve stresu, nedůvěře, v nelásce, ve starostech a nejistotě. 
Mám pro takové jednu hodně velikou a věřím, že od PJK dovolenou, radu. 
Lidičky  https://www.facebook.com/images/emoji.php/v8/f6c/1/16/2764.png
ODEVZDEJTE SE PÁNU JEŽÍŠI KRISTU https://www.facebook.com/images/emoji.php/v8/f6c/1/16/2764.png 
Odevzdejte se celým svým srdcem, celým svým tělem a celým svým bytím.
Vidím, že plno lidí se bojí Lásky, štěstí a radosti. Bojí se být zdraví, v hojnosti a v duchovním bohatství. Lidičky nebojte se zasloužit si to. Odhoďte všechny strachy, utrpení, obavy, nejistotu, nedůvěru a každopádně hlavně nelásku k sobě. Začněte důvěřovat sobě, životu a především PJK. Ano, řekněte ano svému bytí, své lásce, svému srdci, své intuici. Přijměte svou duši a PJK do svého srdce. Což nevidíte tu náruč otevřenou? On na vás čeká. Takových let už na nás čeká a čekal. Odpusťte sobě a duši. Vyfoukněte ze sebe ten těžký vzduch. Jak můžete chtít se vznášet, když vás dolů táhne tak těžký vzduch, který jste ještě nevypustili? 
Vím, o čem tady píši. Já žila jen v tom nejhorším, co může být kromě lásky a pochopení. Neznám obejmutí, pohádky na dobrou noc ani pusu jen tak na tvářičku. Od té chvíle, co jsem se ODEVZDALA PÁNU JEŽÍŠI KRISTU, se mi život otočil o 1000 stupňů  https://www.facebook.com/images/emoji.php/v8/fce/1/16/1f600.png
😀.
Jsem od té doby nejšťastnější bytost na Nule. Žiju ve stálé radosti. Nemám starosti ani problémy. Všechno jsem odevzdala. Nechci se tu vytahovat, to jsem neměla nikdy v buňkách, ale chci pomoci těm, kdo to ještě z nějakého důvodu neudělali. Je to opravdu jednoduché. Nestojí to nic ani čas, který stále nikdo nemá, i když už neexistuje  https://www.facebook.com/images/emoji.php/v8/fce/1/16/1f600.png
😀.
DOVOLTE si být šťastní, milováni a milující.

VŽDYŤ JEN KVŮLI LÁSCE JSME SE SEM INKARNOVALI.

Kéž bych vám mohla poslat aspoň malou ochutnávku toho, jak chutná ODEVZDANÝ ŽIVOT PÁNU JEŽÍŠI KRISTU  https://www.facebook.com/images/emoji.php/v8/f6c/1/16/2764.png https://www.facebook.com/images/emoji.php/v8/f6c/1/16/2764.png https://www.facebook.com/images/emoji.php/v8/f6c/1/16/2764.png

Děkuji všem za čas strávený nad mými řádky, které pochází z mého  https://www.facebook.com/images/emoji.php/v8/f6c/1/16/2764.png

Miluji vás a PJK