PŘÍRUČKA PROBOUZEJÍCÍHO SE ČLOVĚKA

 DÍL 8: PRAVDA O FALEŠNÉM PŘISTÁNÍ NA MĚSÍCI 

Vysoce postavení činitelé čínského kosmického programu nedávno prohlásili, že Spojené státy nikdy na Měsíci nepřistály, protože jejich lunární vozítko nenašlo v oblastech misí Apollo žádné viditelné stopy po přistání. Stejné tvrdí už dlouhou dobu i ruská strana, ačkoliv tato tvrzení nevycházejí na světlo obvyklými, do očí bijícími cestami. Americká NASA po celá desetiletí od prvních přistání až do současnosti uvolňovala snímky z orbitu, kde každému představuje očividné důkazy o existenci rampy po modulu Apolla 11, jež přistálo v oblasti zvané Moře klidu. Zároveň lze spatřit stopy astronautů i měřících zařízení, která tam zanechali. Tyto orbitální fotografie, stejně jako věci ohledně všech přistání misí Apollo, jsou však naprostá lež a fikce. Ony snímky jsou jen falešně vytvořenými obrázky pomocí počítačových programů a záznamy přímo z povrchu byly pořízeny v tajných hollywoodských ateliérech (zejm. tajná pouštní základna Oblast 51, Nevada) pod vedením filmového režiséra Stanleyho Kubricka, jenž elitám upsal svou duši výměnou za obrovské množství peněz, slávu a poskytnutí všech prostředků pro jeho další tvorbu. Byl zasvěcen do toho největšího stupně zasvěcení tohoto podvodu, který spáchala stínová vláda roku 1969 na všech pozemšťanech. Pár dní před svou smrtí sdělil Kubrick veřejnosti alespoň část pravdy, kdy v rozhovoru řekl: „Americká přistání na Měsíci byla podvod a já jsem byl ten, kdo to natočil,“ načež byl o několik dní zavražděn tajnými službami.

Jak vůbec mohlo být vše tak dobře zamaskováno a nedostalo se na povrch oficiálními cestami? Každý totiž věděl jen část pravdy, nikdo nevěděl vše. Za nitky tahalo jen pár vyvolených, kteří použili pro vykonání svých snah osobnosti na veřejných postech, ať už šlo o výše zmiňovaného režiséra, ale též ředitele NASA a všechny ostatní zaměstnance v řídícím středisku v Houstonu a Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Tisíce lidí z této vesmírné agentury a všichni další, kdo měli přímou souvislost s vesmírným programem 60. let 20. století, se v drtivé většině nevědomky podíleli na jednom z největších a nejrafinovanějších podvodů v historii člověčenstva. Tito lidé za počítačovými pulty ve středisku neměli sebemenší tušení o tom, co se skrývá za závojem, jenž je obestíral. Vědci a přední osobnosti pracující pro negativní stav se snažili vyvrátit tuto „konspirační“ teorii, odvolávajíce se na fakt, že by tohle vše nešlo ututlat, protože je jednoduše nemožné, aby tolik lidí drželo jazyk za zuby. Tento paradox mlčení je vysvětlen výše, jelikož pouze pár lidí na vysokých postech vědělo alespoň část pravdy a jen několik málo jedinců na těch zcela nejvyšších místech, skryti za mlžným oparem tohoto světa, mělo zdání úplně o všem, přičemž řídili a korigovali toto předem nachystané divadlo. Nikdo z rádoby uznávaných osobností nemá sebemenší tušení, jak funguje důmyslný systém na řízení a ovládání obyvatel elitami tak, aby to nikdo nepoznal, a pokud by se na to kdokoliv snažil přijít, nikdy by nemohl zjistit a uveřejnit něco, co by zbortilo jejich po tisíce let budovanou práci. Ani nápad a rozhodnutí tehdejšího prezidenta Richarda Nixona o falšování nebylo jeho vlastním činem, nýbrž k tomu byl vyzván těmito loutkovodiči.

Spojené státy americké měly již od konce 40. let minulého století k dispozici vysoce vyspělé vesmírné technologie mimozemského původu pro cesty mimo tuto planetu. Antigravitační lodě (tzv. létající talíře) byly vládnoucími složkami využívány pro cesty nejen na Měsíc, ale i na jiné planety po celé galaxii. Děje se tomu tak samozřejmě dodnes. Vláda USA má s negativními mimozemskými rasami (šediváci, reptiliáni a další.) tajnou dohodu, dle níž mohou tyto rasy svévolně unášet pozemšťany i zvířata a provádět na nich svoje pokusy. Výměnou za to byly technologie nevídaných rozměrů. Situace únosů UFO se v globálním měřítku zlepšila od konce 90. let, jelikož negativní rasy byly Vesmírnými lidmi z Plejád vyčleněny na okraj sluneční soustavy a prostor kolem Země je jim povoleno narušovat jen výjimečně za účelem poučení celku. Kolem planety se střídají dvě flotily pozitivních mimozemšťanů: od dubna do října flotila Ptaahova, od října do dubna flotila Aštarova. Tato situace bude trvat do doby, než dojde k fyzickému rozdělení lidstva a převibrování jeho pozitivní části do vyšších dimenzí. Až poté bude negativním mimozemšťanům dovoleno opět se vrátit, tentokrát v plné šíři, kdy dojde i k příchodu stvořitelů lidské rasy a vládců tohoto antivesmíru, ještěřích bytostí nejvíce vzdálených od Zdroje všeho života, kteří se sem blíží s planetou Nibiru.

Jak vůbec probíhal samotný proces mise na Měsíc? Když byly připraveny všechny věci pro veřejnost, jako je např. sestavení rakety Saturn V a modulu Eagle a astronauti byli spolu s personálem na zemi vycvičeni pro nadcházející velký okamžik, kdy lidská noha konečně vstoupí na povrch cizího tělesa vzdáleného více než 380 000 km, mohla započít nepostřehnutelná blamáž pro všechny přihlížející. Astronauti Armstrong, Aldrin a Collins byli několik let předem vybráni pro to, aby reprezentovali tento velký milník kosmického programu a mohli se stát nastrčenými figurkami pro Apollo 11. Hned na samém počátku jejich kariéry byli seznámeni se situací a pod podepsaným slibem přísné mlčenlivosti se mohli zúčastnit toho, co nebylo dopřáno nikomu z řad „obyčejných“ lidí. Všichni tři byli na Měsíc vzati antigravitační lodí, kterou se tam dostali během několika vteřin, a to ještě před červencem 1969. Podívali se na přivrácenou a odvrácenou stranu tohoto tělesa, kde našli obrovská nadzemní i podzemní města, vojenská zařízení a jakési kolonie sloužící k různým účelům. Měli možnost spatřit i bizarně vypadající zařízení, které lze přirovnat k anténám, jež ovládají a programují mysli lidí na Zemi na bázi vysoce jemných vln. Tyto expedice se udály hned několikrát, vždy to byla vícečlenná skupina skládající se z vojenských velitelů, vědců, inženýrů a dalších vyvolených jedinců vázaných tajemstvím. Podpovrchové řídící místnosti šediváků však Armstrong a spol. už neviděli, protože i oni nemohli poznat celou část pravdy. Proč ale elity vzaly astronauty na Měsíc tímto způsobem a ukázali jim toho tolik? Proč se nespokojili s tím, že jim nebude odhaleno vůbec nic? Dělo se tak z mnoha důvodů, jedním z těch hlavních byla jakási „odměna“ za tento pakt spolupráce, poslušnosti, uhlazenosti a mlčenlivosti. Jak si lépe pojistit astronauty na svou stranu, nežli tímto efektivním způsobem?

Tak byl vytvořen most spolupráce a vše běželo na plné obrátky. Nastal 16. červenec 1969 a svět sledoval start rakety Saturn V z Kennedyho vesmírného střediska na Mysu Canaveral. Každý si byl jist, že ve velitelském modulu sedí ona slavná trojice astronautů, letící vstříc snům dobývat kosmické dálky. Nic nebylo dále od pravdy, protože v tu dobu se v raketě nenacházeli. V televizních záběrech můžeme vidět, jak v těžkopádných skafandrech nastupují do autobusu a odjíždějí ke startovací rampě. Tak se tomu opravdu stalo, ale vše se odklonilo od plánované dráhy poté, co Armstrong, Aldrin a Collins vyjeli výtahem k Saturnu V, do něhož měli nastoupit. Tehdy do něj však už neusedli, ale byli pověřeným personálem podle předem nacvičeného plánu odvedeni zpátky, sjeli (tentokrát již bez přítomnosti kamer) výtahem zpět na zemi, kde se po únikové cestě vzdálili odpalovací rampě. Jejich cílem byla blíže nespecifikovaná podzemní základna nejdřív na Floridě, kde se na chvíli skryli, odkud se pak po několika hodinách přesunuli do jedné ze základen v pouštních oblastech. Hlasy z rozhovorů mezi centrem a Apollo 11 před samotným startem ani těsně po něm nepatřily nikomu z nich. Zařízení na změnu hlasu, jakožto i nepříliš kvalitní zvukový záznam se postaral o to, aby nikdo nic nepoznal. Když nastal start, na palubě živá posádka nebyla. Systém dálkového řízení rakety byl nastaven tak, aby Zemi obíhala několik hodin a nevydávala se směrem z orbitu planety. Po uplynutí daného času měl být prázdný velitelský modul odpojen od strojové sekce a naveden do atmosféry, jak se tomu stalo. Posléze přistál na padácích v odlehlé části Tichého oceánu, kde byl vyzvednut a přemístěn do USA.

Stanley Kubrick se svým úzkým okruhem filmařů pod přísným dohledem tajných služeb o pár dní později, 20. července 1969, očekával okamžik, až budou v televizích po celém světě puštěny jeho záběry z ateliérů, jež natočil o několik týdnů předem. Byly označeny jako živé vysílání z Měsíce, kdy bylo docíleno nevídaných a úchvatných záběrů, u kterých až po bedlivém prozkoumání lze s jistotou dojít k závěru, že jde o podvrh. Jejich odhalení nebylo pro mnohé však vůbec těžké, poněvadž mnozí si ihned všimli třepetající se vlajky ve větru. Dále pak zde hrají roli různoběžné stíny ze světla reflektorů (údajný sluneční svit), neodpovídající pohyb při zmenšené gravitaci astronautů, žádné rozvíření jemného prachu kolem modulu Eagle a projekce na pozadí, při níž je umožněna projekce scény za herce tak, aby to v kameře budilo dojem, že se pohybují přímo v prostředí simulovaném projekcí na pozadí scény, což je obdoba dnešního zeleného plátna, při kterém můžete ležet na lehátku ve vašem pokoji, přestože se za vámi na plátně zobrazuje výjev pláže. Analýza struktury pořízených záznamů misí Apollo objevila předěl mezi falešným pozadím s měsíčním pohořím a fyzicky hmatatelný povrch s pískem, na němž se herci pohybovali. Když si tedy pustíte jakýkoliv záznam z těchto misí, pamatujte, že se díváte na záznamy z tajných ateliérů a výkony neznámých herců, jejichž tvář se skrývá v helmě skafandru.

Celý čas letu Apolla 11, jenž se ve skutečnosti ani neudál, byli Armstrong, Aldrin a Collins v podzemní základně, odkud se již mohli přímo podílet na této fikci, když se osobně vysílačkou spojovali se střediskem v Houstonu a jeli podle předem připraveného scénáře. Každé slovo bylo vytištěno na papíře, ze kterého četli a předříkávali středisku a světu to, co bylo připraveno důkladně předem. Stačilo už jen vše zahrát do puntíku a neudělat jedinou zásadní chybu. Tu neudělali, ovšem brzy po skončení divadla se začala pravda linout na povrch. Když došla mise na svůj konec, byl vyčleněn ještě jeden modul, jenž přistál ve vodách oceánu, tentokrát již za účasti kamer a všeobecného ohlasu. V něm už seděla trojice hrdinů, kteří na Měsíci sice v jiný čas byli, ale ne tak těžkopádnou, nebezpečnou a nemožnou cestou, kde palubní počítač chatrné bárky Apolla 11 měl výkon jako kalkulačka. Do modulu se z podzemní základny přemístili opět za pomoci sofistikovaných technologických metod, aby jejich přistání na moře vypadalo tak, že se skutečně vrátili po osmi dnech z kosmu. Na dotazy novinářů směli odpovídat jen výjimečně a stroze, nesměli zacházet příliš do detailů a měli za povinnost držet se naučených odpovědí. Neil Armstrong dokázal udržet toto velké tajemství v hlavě až do své smrti roku 2012. Ostatní jeho kolegové i z jiných misí v průběhu desetiletí však v rozhovorech poskytli alespoň část pravdy, kdy mluvili o UFO, mimozemských bytostech a podivných útvarech na Měsíci, což je ale jen pouhá špička ledovce. Kdyby řekli něco souvislého a podstatného, byli by okamžitě fyzicky zlikvidováni. Nikdo se nikdy neměl dozvědět, že USA na zemském souputníkovi byly, ale nikoliv díky raketě Saturn V, nýbrž pomocí antigravitačních lodí od negativních mimozemských ras. Málokdo si uvědomuje, že by bylo nemožné dopravit se tam tak chatrným a nedokonalým lidským dopravním prostředkem, jak se všem prezentuje. Od roku 1972, kdy tyto mise skončily, létají elity a další jejich poskoci na Lunu samozřejmě dál, a to jak pomocí „létajících talířů“, tak i umělými hvězdnými branami.

Výměnou za spolupráci se stínovou vládou na tomto podvodu byla pro vesmírné piloty nesmrtelná sláva a peníze, jenže to všechno je pomíjivé a věčné je pouze nesmrtelné vědomí duše. A právě za tu pomíjivou slávu ve fyzickém životě se dobrovolně prodali do rukou otrokářů, díky kterým je lidstvo udržováno v iluzi a nepravdě od počátku věků. Jen ta část pozemšťanů, jež má snahu procitnout a dozvědět se vlastním úsilím pravdu a vyciťuje intuicí, dokáže přijímat informace s vysokým stupněm pravdy. Tím se postupně bortí naučená představa tohoto pečlivě budovaného matrixu a získává se větší nadhled na dění kolem, přičemž se jedinec postupně zbavuje ovládání a roste tak na cestě životem k vyšším celkům. Pravda a pravá podstata věcí vždy vyjde na světlo, kde se s ní jednou seznámí všichni, kdo mají oči otevřené a jsou ochotni naslouchat.

AUTOR: Arch Anděl Rafael
28. prosinec 2016

Zpět na výběr dílu