ROZHOVOR MONIKY NOVÁKOVÉ (THORA KAMINARI)

 

 

Rozhovor s PJK 27. 5. 2017
PJK – Tohle bys měla psát. Klidně si u toho zakuř, ale tohle 
bys měla psát. 
Já – Dobře. 
Přijde mi ponižující, že jsem se opět dostala do toho 
samého problému s kouřením. 
PJK – Tak to neber. Je to zkouška, nic víc. Takových si prožila 
stovky. 
Já – Jenže tohle je hrozné. Já nechápu, co je na tom špatné a 
nemám touhu přestat. Nevychází to ze mne. 
PJK – A to je ta past. Všimla sis jí? 
Já – Doteď ne. 
V čem to je? 
PJK – V tom, že si zapomněla, jaký je život bez kouření, a 
poddáváš se chtíči. Pak máš výčitky svědomí, 
protože myslíš, že konáš v rozporu s mým přáním, ale 
to „proč“ ti už nedochází. Co dělají cigarety? Svazují. 
Proč? Jmenuj to. 
Já – Když kouřím, nemám volné ruce. A pořád mne to táhne 
zapálit si znovu. Nic mi není dost. Hůř se dýchá. Ztrácím 
chuť a čich… 
PJK – A vytváří to závislost. Závislost je řetěz sama o sobě. 
Já – Jak? 
PJK – se na mne dívá. 
Já – Vytvořili to ještěři. 
PJK – Proč? 
Já – Aby ovládli lidi. 
PJK – Jak? 
Já – Závislý člověk udělá cokoliv pro další dávku. 
PJK – A snižuje to vibrace už jen tím, že to poškozuje tělo. 
Když trpíš, vibrace klesají. Vzpomínáš na ten 
virus? 
Já – Vytváří pocity smutku, méněcennosti, podezřívavosti… 
Nemůžu uvěřit, že tohle probírám s tebou. Že nejsem 
schopna se ovládnout a postavit se tomu. A 
pak mám být vzorem? Rádcem? Učitelem? 
PJK – A právě proto jím máš být. Jak bys je mohla pochopit, 
kdybys nevěděla, jak je to těžké? 
A s kým jiným bys to chtěla probírat? Jsem rádcem 
všech bytostí. A nestydím se probírat jakékoliv téma. 
Jsem tu pro vás v každém okamžiku, když se na mne 
obrátíte a miluji vás. Vždycky. A se vším. Jak bych mohl 
někoho vyvést z negativního stavu, kdybych vás 
odsuzoval? 
Nestyď se za to. Změň to. Sílu k tomu máš v sobě. Sílu 
se rozhodnout. A věř mi, že já tě neopustím. Dávám ti 
sílu v každém okamžiku. Stačí chtít si ji vzít. A věř, že od 
každého pokušení tě ochráním, jen se mi odevzdej. 
Neutíkej přede mnou. Kdykoliv mne požádáš, pomohu ti. 
Že tě chráním, věříš. Tak věř i tomuto. Kdykoliv tě to 
bude svádět, obrať se na mne s prostou vírou. A já ti 
pomohu. 
Měla si pravdu, že tohle byla zkouška. A také podnět pro 
toto sdělení. Je mnoho bytostí, které se topí ve své vině, 
protože myslí, že něco dělají špatně. Ale zapomínají se 
na mne obrátit. A tím vlastně zapomínají na mou 
podstatu a to je odvádí ode mne. Bojí se představy, že 
se budu zlobit a utíkají dřív, než zkusí komunikovat se 
mnou, nebo se na mne obrátit. 
Toto sdělení přepiš a pošli Janě.
PS : Během tohohle rozhovoru jsem típla cigaretu a nemám chuť si zapálit znovu.
Lidé velice často raději utečou z komunikace v domnění, že když udělají něco, co pokládají z jakéhokoliv důvodu za chybu, už s nimi nikdo nebude chtít mluvit. Nebo si myslí, že si to nezaslouží. Nebo očekávají, že budou potrestáni a utečou ze strachu. Je mnoho důvodů proč se lidé, kteří myslí, že udělali chybu, stahují do sebe. A to pořád mluvíme jen o tom, že si myslí, že udělali chybu. Častokrát je to ovlivněno i životem tady a konvenčními názory na to, co je chyba a co není. Nebo dokonce názory jiných lidí, kteří tvrdí, že ten či onen udělal chybu. 
Ať už je to jakkoliv a ať už dotyčný udělal nebo neudělal chybu, v každé situaci může požádat PJK o pomoc. A dokonce je to žádoucí udělat. Protože veškerá naše síla vychází od PJK, včetně života samotného. Tudíž my sami, kdybychom se odřízli, nebo utíkali před PJK a odtahovali se od něj, ničeho bychom nedosáhli. V nejhorším stadiu bychom ani nežili, ale spíš přestali existovat. 
Ať už je v nás cokoliv co nám brání komunikovat s PJK ve svém nitru je možné to překonat s upřímnou touhou a snahou se kontakt každému podaří. 
Během lidského života na Nule jsme si uvykli na systém, že chyba je ihned potrestána (dokonce i když neuděláme chybu, ale jsme pouze obviněni a odsouzeni). To ovšem není zdravý systém. Z chyb se můžeme poučit a prostě je neopakovat. A i kdybychom ji zopakovali, i z toho plyne poučení. Naší věcí je změnit v sobě tu část : namísto očekávání trestu a produkování strachu (který PT potřebují a jímž se živý), proměnit chybu v poučení a jít dál. 
Strom se pozná po ovoci  = To, co nás posouvá na duchovní cestě vpřed, je dobré. To, co nás sráží dolů, je špatně. Poučení z chyb nás posune dál. Sebeobviňování nás srazí ještě hlouběji, než jsme byli. 
Zkusme se proto poučit ze všeho, co nám život přinese a jednoduše žít v jednotě se vším a všemi, s láskou v srdci a důvěrou, láskou a vírou v PJK. 
Kdysi jsem někde četla v popisku na obrázku otázku, co položil PJK „Pozveš mne do svého života?“ 
Co odpovíte vy?