Rozhovor Milana Sabo s PJK

 

22. 4. 2017

 

Ahoj Janičko, jak už jsem ti naznačil, že jsem se modlil a děkoval jsem za ten krásný den, tak se mi zjevil PJK. Já jsem ho pozdravil: Ahoj, PJK. PJK: Ahoj, co si přeješ a jak se cítíš?

Já: Děkuju dobře, ale mám dost velký bolesti.

PJK: Já vím Milane, naložili jsme ti více, jak bylo zapotřebí. Jsi statečný, je vidět, že tě dobře vychovali.

Já: Nikdy nezradím Boží rodinu a ani tebe PJK, i kdyby mě mučili.

PJK: Nikdo tě mučit nebude, to nedopustím a ani tvoje maminka. Jedna věc ji mrzí, víš která?

Já:  Vím, že jsem chtěl v Plzni, jak jsem byl v koncích, skočit pod vlak. Přisel jsem včas s tvou pomocí na to, že život jsem si nedal, tak si ho nemám právo brát. Odpusť mi to PJK.

PJK: Už je ti dávno odpuštěno.

Já: Děkuju ti za rozhovor a pozdravuj maminku a ať se nehněvá.

PJK: Vyřídím pozdrav a drž se, zatím si vedeš moc dobře, ahoj Milánku.

Já ti Janičko, můžu říct, že po rozhovoru a po odchodu mi je lépe, ale ještě to není ono.

Omlouvám se vám za to, co jsem chtěl provést v Plzni a prosím o odpuštění, moje milá Boží rodino, miluju vás a děkuju PJK za pomoc při sepsání.