ROZHOVOR LUCIE (PŘÍJMENÍ JE ZATÍM UTAJENO) S PJK A AŠTAREM



17. 3. 2017

Dnes v noci jsem měla rozhovor s Aštarem a PJK.



Já: PJK, je pryč zařízení, o kterém jsem tě prosila, abys ho odstranil?

PJK: Ano, ale celé tvé tělo se potřebuje vyléčit a dát do pořádku.

Já: Jak to?

PJK: Pamatuješ si, jak tě chytili Pseudotvůrci a dělali na tobě pokusy? A některé z nich si pamatuješ?

Já: Ano, ale to už patří minulosti.

PJK: To ano, ale je na čase ti říct, co ti přesně dělali a proč jsi měla nepříjemné sny a pocity, které občas ještě máš. Aštar ti ukázal obraz, jak tě zachránil s dalšími od Pseudotvurců.

Já: Ano. Viděla jsem, jak ke mně Aštar jde a bere mě do náruče a odnáší mě v bezvědomí pryč, ale v jeho tváři vidím smutek.

Aštar: Ano, byl jsem smutný, protože jsem viděl, co ti udělali. Nejen, že ti vymazali vzpomínky na mě a celou rodinu, ostatní, PJK, ale dali do tebe zařízení, které ti mělo říkat, abys zde zůstala a s námi jsi neodešla, až nastane doba. Alláh dal příkaz Nechtar a Temrorovi, aby z tebe udělali prvního ze svých nadlidí. A to spojit člověka a stroj v jedno. Bez vlastní mysli a srdce.

Já: Proč?

Astar: Moc dobře věděli, že mezi tebou a mnou je velmi silné spojení a pouto, protože jsi má nejstarší dcera. A Pseudutvůrci chtěli, abych se vzdal toho, co dělám teď – mého úkolu, výměnou za tebe.

Já: Tati, přece by ses kvůli mně nevzdal svého úkolu?

Aštar: Ne. Ale to Pseudotvůrci nemohli pochopit. Dokonalý plán PJK se musí uskutečnit, ať se děje cokoliv. Proto jsem požádal PJK, zda tě jde ještě zachránit, když jsem se dověděl, že jsi v jejich zajetí. Kromě toho jsem cítil naše pouto a tak jsem věděl, kde tě mám hledat. PJK řekl, že je ještě čas, a tak jsem neváhal a vzal ty, kteří chtěli jít se mnou. A šli jsme si pro tebe. Pseudotvůrci nás nečekali, takže u tebe nikdo v tu chvíli nebyl. A když jsem přišel k tobě a uviděl, co ti udělali, ucítil jsem bolest. Zakryl jsem tě, vzal do náruče (tuto vzpomínku jsem ti ukázal) a vzal jsem tě hned k PJK, zda by ti mohl pomoci.

PJK: Jsem opravdu rád, že jsem ti mohl pomoci a odstranit z tebe ty věci z tvého těla, až na některá zařízení.

Já: Proč jsi neodstranil všechno?

PJK: Protože jsem potřeboval, aby sis vzpomněla, kým jsi, co je tvým úkolem a našla cestu ke mně, Aštarovi a k ostatním. Věděl jsem, že to nebude jednoduché, ale stejně jako Aštar jsem věřil, že to dokážes.

Já: To máš pravdu. Často jsem měla noční můry. Stávalo se mi, když jsem seděla u počítače a něco jsem na něm potřebovala udělat, že jsem cítila, jak celá moje levá polovina těla jako kdyby mi nepatřila. A někdy jsem zahlédla, že je má ruka změněná na umělou ruku a z hlavy mi něco trčelo. Nechápala jsem, co se to se mnou děje.Ale roky ubíhaly a tyto pocity nebyly tak časté. K tomu, že jsem vás našla, jsem měla vodítka. Našla jsem na internetu tatínkovy fotky (v té době jsem vůbec nevěděla, o koho jde), u kterých jsem se cítila dobře a osoba na nich mi připadala velmi známá. A tak jsem se dověděla o PJK, vesmírných lidech a Pseudotvůrcích.

PJK: Jsem moc šťastný, že jsi dokázala najít cestu ke mně a Aštarovi. Neboj se. Všechny tyto nepříjemnosti zmizí, až tvé tělo vyléčíme. Ale bude to nějakou dobu trvat. Poškození tvého těla je velmi rozsáhlé, to ti říkám přímo a nebudu ti to tajit. Při léčení se budeš cítit někdy nepříjemně.

Aštar: Zvládneš to, má dcerunko. Já s ostatními ti pomůžeme. Velice tě miluji a navždy zůstanu s tebou. Ale už bys měla spát.

PJK: Už bys měla jít spát. Miluji tě.

Já: Děkuji vám oběma za to, že jste mi řekli pravdu, co se stalo před lety. Velice vás miluji.