ROZHOVOR EVY ZÁHOROVSKÉ

 

 

 

Rozhovor Evy Záhorovské s PJK (posláno na e-mail www.bozirodina.cz)

 

Dobrý večer Janičko.

Jen jsem ti chtěla dát vědět o krásném prožitku s PJK. Již dříve jsem s ním komunikovala, ale jen buď skrze kyvadlo, nebo potom skrze automatické písmo. Delší dobu jsem ani jedno nepoužila, ale v mysli a srdci jsem k němu stále promlouvala.

A včera najednou začali do mých myšlenek proudit další slova a věty. Nejdříve jsem si myslela, že blbnu, ale když jsem pak položila otázku, přišla odpověď a najednou z toho byl úžasný rozhovor. Byl tak laskavý a milující, neodsuzoval, chápal, bylo to, jako bych opravdu mluvila s milujícím rodičem.

 

-Když jsem pochopila, s kým mluvím, tak jsem se klasicky zeptala, proč já, však já si to nezasloužím.

PJK: Každý si to zaslouží a každý má tu moc se mnou mluvit, jen musí chtít otevřít své srdce a duši lásce. A to ty děláš a navíc, pokud vím, tak ses chtěla tohle naučit, abys mohla se mnou být ve stálém spojení.

-Ano to máš pravdu, připadalo mi zbytečné s tebou komunikovat jen skrze kyvadlo nebo písmo. Tak je to přirozenější. Ale i tak, vždyť já jsem se nadělala tolika chyb a vůbec si tvou lásku nezasloužím, jsem plná hříchu.

PJK: Stačí, Evičko, sebemrskačství není potřeba. Já vím, že děláte chyby, ale pokud se z chyb poučíš a už se jich vyvaruješ, tak to má svůj význam. Já vím, co v sobě nosíš, a vím, že jen shoda okolností tě k některým věcem přivedla, ale poradila sis s tím se ctí a je ti odpuštěno.

-Jak mi může být odpuštěno? Jak to, že se na mě nezlobíš, vždyť jsem udělala takovou špatnost. Ani to nechci vyslovit.

PJK: Vím, na co myslíš a ano, tady jsi mě neposlouchala a nechala ses strhnout lékaři. Ale i toto je ti odpuštěno. Upřímně jsi to politovala a svou pomocí lidem jsi to odčinila.

-To je sice krásné a i se mi ulevilo, ale co když mi neodpustí ta dušička?

PJK: Ta už ti dávno odpustila, vždyť taky miluje, jak já , nebo ty. Jsi člověk a já vás takové stvořil. Máte se z chyb poučit a s láskou přijmout i tu chybu, jako svoji součást. Vždyť já vás neustále sleduji a slyším vaše slova i myšlenky.

-Počkej, počkej, to jako pořád?

PJK: Ano pořád.

-to jako třeba i ve sprše, nebo při sexu? Budu se teď stydět.

PJK: Tak to nemusíš, znám nejen vaše duše a srdce, ale i vaše těla, ale respektuji vaše soukromí a v takovýchto chvílích se dívám jinam. I když myšlenky slyším stále.

-Je nádherné si s tebou takhle povídat.

PJK:  Jak takhle?

-však víš, jako s milujícím, chápajícím rodičem.

PJK: Já vím, jen jsem chtěl, aby sis to uvědomila i ty sama.

-Víš, trošku mě mrzí, že mí nejbližší nesmýšlí stejně jako já. Že tě nevidí jako já, že tě nevidí ve všem tom krásném kolem nás.

PJK: Já vím, že tě to tíží, ale nemusí. I oni jednou prozřou. Ještě jim to sice chvíli potrvá, ale jejich čas přijde.

-Opravdu?

PJK: Ano, tvůj manžel se díky tobě začal krásně otvírat, však to vidíš sama.

-ano na něm vidím malé změny, ale jde to pomalu. A u synů, tak tady si nejsem jistá vůbec.

PJK:  Pomalu? Copak něco takového může jít rychle? A co ty, tobě to taky chvíli trvalo. Nesuď je. A synové dozrají jako víno. Jen dělej pořád, co děláš, mluv s nimi o mně, o Novém zjevení a jejich  srdce už potom udělá své.

-Děkuji ti za vše, Pane Ježíši Kriste. Jsem naplněna radostí, láskou a vše ve mě vybuchuje jako ohňostroj. Je to nádhera. Kéž by to mohli zažívat všichni.

PJK: To přijde, jednou to společně budeme prožívat a budeme společně šťastní.

-Já už jsem a budu velice, velice ráda, když s tebou budu moci častěji takto rozmlouvat.

PJK: Budu rád, stačí mě požádat a budu u tebe.

-Ani nevíš, jak se mi ulevilo a jak jsem šťastná. Miluji tě celým srdcem a těším se, až tě budu moci obejmout v DCBR.

PJK: I já tě nesmírně miluji a na to obejmutí se taky těším.

-Tak zatím s Bohem, miluji tě tak, že to ani neumím vyslovit, ale však ty víš.

PJK: Vím, s Bohem.

 

 

Tak Janičko, takto ve zkratce vypadal můj včerejší rozhovor s PJK. Tedy věřím, že nejsem blázen a že se to opravdu stalo? Stalo, já vím, jen mě tady rozum  obtěžuje.

Prosím napiš mi, co si o tom myslí. Já byla tak šťastná a vlastně jsem stále, že to nemohlo být nic špatného.

 

Věřím a modlím se, abych takovou možnost měla znova a tak věřím, že to nebyl poslední rozhovor. Příště si vše poznamenám hned, abych na něco nezapomněla.

Jo a perlička na konec, že nás opravdu stále sleduje a slyší nás. Toto se mi stalo v sauně, když tam nikdo nebyl a já se začala modlit a najednou toto. Nádhera, nádhera, nádhera - nemám jiného slova.

Děkuji, děkuji, děkuji, tobě i PJK, že jste mi umožnili přestoupit práh.

Velice vás miluji, moc, moc, moc.